Bylo 11. července roku 1928. Ivan Borkovský, asistent vedoucího archeologie Národního muzea, stál na III. hradním nádvoří Pražského hradu a díval se do mělkého hrobu o rozměrech 3 x 1,2 metry. Před sebou měl kompletní kostru 1,75 metru vysokého člověka. Robustní kosti naznačovaly, že se jedná o muže. Meč, na němž spočívala jeho dlaň, byl důkazem, že byl bojovníkem.
U sebe měl zajímavou výbavu. Kromě metrové zbraně mu pozůstalí do hrobu vložili křesadlo, železnou hlavu sekery, zdobený pazourek, koženou tašku a malé dřevěné vědro. Kým muž za svého života byl a odkud pocházel? To Borkovský nevěděl. Netušil ani, že o 11 let později na těchto otázkách bude záviset jeho život.
Prokletá kostra
V roce 1939 bylo Československo napadeno Německem. Jak tento násilný krok ospravedlnit? Co například s kostrou, jež byla pohřbena přímo pod symbolem českého státu? Nikdo neví, kdo s tímto nápadem přišel, nacistickým pohlavárům se však zdál skvělý. Bylo to přece logické. Muž držel v ruce meč, pravděpodobně vyrobený v germánských zemích. Musel být tedy Germán. Němci se jednoduše vrátili zpět domů.
Tuto myšlenku měl potvrdit samotný objevitel pozůstatků Ivan Borkovský. Dostal na výběr. Buď o tomto tématu napíše vědeckou práci, nebo bude poslán do koncentračního tábora. Nakonec tak vyšel článek, v němž byla spojená dekorace trojlístku na křesadle s podobnými vzory na německých sekerách a mečích.
Archeolog tak unikl smrti jen o vlásek. Bezprostředně po válce se historie opakovala. Sověti ho obvinili z kolaborace s nacisty a naložili do transportu určeného do sibiřského gulagu. Na poslední chvíli byl ale zachráněný zásahem ředitele Státního archeologického ústavu Jaroslava Böhma. Aby se do vlaku nevrátil, musel splnit jednu podmínku - bude publikovat druhou studii, v níž identifikuje osobu jako Slovana, šlechtice z rané dynastie Přemyslovců.
Válečník z Pražského hradu
Pozůstatky bojovníka byly uložené v depozitáři až do roku 2004, kdy se odborníci rozhodli, že konečně odhalí jeho pravdou identitu. Mezinárodní tým v čele s Janem Frolíkem z České akademie věd zjistil, že muž zemřel kolem padesáti let. Příčina smrti nebyla stanovena.
Analýza DNA ho zařadila do haploskupiny R1a. Tou se pyšní 37 % českých mužů. „Zároveň ji nacházíme i u Vikingů nebo aškenázštích Židů,” říká v rozhovoru pro Českou televizi forenzní genetik Daniel Vaněk. Rozbor izotopů stroncia v zubech kostry však ukázal, že vyrostl pravděpodobně na jižním pobřeží Baltského moře nebo v Dánsku. Tato oblast byla domovem Vikingů, Slovanů a pobaltských kmenů. Frolík navrhl, že muž přišel do Prahy jako mladík, aby sloužil buď Bořivojovi I. nebo Spytihněvovi I.
„Nevíme, zda se považoval za Seveřana nebo Středoevropana. Etnicita byla ve středověku složitá,” říká Nicholas Saunders z Bristolské katedry antropologie a archeologie. „Jeho a Borkovského příběh nám ale připomíná, jak se z jednoho z nejvzácnějších archeologických objevů může stát předmět politické manipulace a strachu.”
Zdroje: www.acgt.cz, www.en.wikipedia.org, www.vedavyzkum.cz, www.bbc.com, www.phys.org
