Čína se po měsících neuspokojivých výsledků v oblasti vývozu, výroby, realitního trhu a zaměstnanosti mladých lidí propadla do deflace. To vedlo k hlasitějším výzvám, aby Komunistická strana Číny (KS Číny) zavedla stimulační opatření k nastartování zadrhávající se ekonomiky.
Druhá největší ekonomika světa se již několik měsíců potýká s problémy a nedaří se jí dosáhnout postpandemického boomu, který mnozí očekávali. Poslední červencové zveřejnění ekonomických dat ukázalo, že vývoz zaznamenal nejprudší meziroční pokles od doby před pandemií a dovoz klesal pět měsíců v řadě. Ceny v továrnách klesaly již desátý měsíc v řadě, zatímco prodeje nových domů zaznamenaly nejvýraznější měsíční pokles od července 2022.
Pokud Peking čekal na nejlepší načasování, aby podpořil čínskou ekonomiku, nebo se snažil vyhnout morálnímu hazardu při záchraně silně zadluženého realitního sektoru a místních samospráv, už by to dál neměl odkládat, domnívají se někteří analytici. Jiní zase tvrdí opak: režim nečeká, prostě na to nemá peníze ani fiskální prostor.
To je názor i Williama Leeho, hlavního ekonoma Milkenova institutu, ekonomického think tanku se sídlem v Kalifornii, a Christophera Baldinga, experta na čínskou ekonomiku z britského think tanku Henry Jackson Society.
Podle Baldinga bude čínská ekonomika „velmi, velmi pomalá“ a „dokud to Peking bude moci protahovat, změní se v dlouhý rozbředlý chaos. Lidé se musí naučit, že dny čínského rychlého růstu, poháněného dluhy tak, jak tomu bylo, jsou v podstatě ty tam,“ řekl listu The Epoch Times. „A teď se jen snaží zabránit tomu, aby se zhroutila.“
Edward Yardeni, prezident Yardeni Research, globální investiční poradenské společnosti se sídlem v New Yorku, je ve svých předpovědích konkrétnější. Podle něj se čínská ekonomika dostane do „ekonomické stagnace“, která „by klidně mohla trvat dalších 10 až 20 let“.
„Myslím, že snad cokoli, co [KS Číny] říká o tom, jak moc její ekonomika poroste, bych snížil na polovinu. Takže v příštích několika letech počítáme spíše s růstem 0 až 2 %.“
Vláda nemá na velký stimul
Odborníci tvrdí, že KS Číny prostě není schopna dát čínské ekonomice výraznou injekci. William Lee z Milkenova institutu uvádí, že tradičním kanálem pro zavádění stimulů v Číně byly místní vlády. Ty jsou nyní značně zadlužené a potřebují pomoc Pekingu, jenže ústřední vláda má také přebytečný dluh – 26 bilionů jüanů (asi 3,6 bilionu dolarů) na konci roku 2022, jak uvádí oficiální čínská data. Proto Peking nemůže financovat nové výdaje bez zvýšení daní, míní ekonom.
Skupina Rhodium Group odhaduje, že finanční nástroje místních samospráv, které města využívají k získávání prostředků na infrastrukturní a realitní projekty, činily v loňském roce 59 bilionů jüanů (přes 8 bilionů dolarů), což je přibližně polovina hrubého domácího produktu (HDP) Číny. Podle téže zprávy by další místní dluhy ve školství, zdravotnictví a dalších oblastech zvýšily celkový objem na přibližně 100 % HDP.
„Restrukturalizace místního dluhu neboli ,vyřešení‘ problému zadlužení místních samospráv by pozměnilo celou čínskou ekonomiku. Jakékoli smysluplné řešení problému místního dluhu by pravděpodobně vyvolalo výrazné strukturální zpomalení investic a prudké zpomalení hospodářského růstu na příští desetiletí,“ varovali analytici Rhodia před deset let starým problémem.
Místní samosprávy i sektor nemovitostí se potýkají se společnými problémy. Prodej pozemků tvoří v průměru více než 30 % celkových příjmů místních samospráv. V některých pobřežních provinciích s vyššími cenami pozemků tento poměr dosahuje až 50 %. Když developeři nekupují pozemky kvůli velkému zadlužení a klesajícím cenám nemovitostí, města mají potíže se splácením svých dluhů.
Balding poznamenává, že KS Číny nemá peníze na záchranu developerů, a doufá, že spotřebitelé problém vyřeší nákupem dalších nemovitostí. Spotřebitelé jsou však o rizicích poučenější a nechtějí být tratní. Situace se podle něj vyvinula v situaci, kdy si Peking, místní vlády a spotřebitelé navzájem překopávají deflační míč, spotřebitelé neutrácejí a tato nízká poptávka čínskou ekonomiku nepozvedne.
Na příkladu Evergrande, nejzadluženějšího developera na světě, ilustroval velikost problému a důvod, proč režim v Číně nemá peníze na záchranu realitního sektoru. Podle výroční zprávy za rok 2022 (pdf) měla společnost Evergrande krátkodobý dluh ve výši 1,7 bilionu jüanů (236 miliard USD) a 13 miliard jüanů (1,8 miliardy USD) v hotovosti. Balding tuto situaci přirovnal k situaci jednotlivce, který má v bance 100 tisíc dolarů a na kreditní kartě dva miliony dolarů dluhu po splatnosti. Splacení dluhu se tedy jeví jako nemožné.
Jako další ilustraci uvedl Industrial and Commercial Bank of China (ICBC), největší banku na světě podle celkových aktiv, která na konci roku 2022 vykázala (pdf) kapitálovou základnu ve výši 4,3 bilionu jüanů (597 miliard dolarů). Pokud by banka dluh Evergrande odepsala, spolkl by asi 40 % kapitálu ICBC.
Uvedený příklad, jak poznamenal, slouží k vysvětlení velikosti problému s realitním sektorem bez znalosti celkové expozice ICBC vůči Evergrande. ICBC je údajně jedním z hlavních věřitelů společnosti Evergrande.
Přispěchá na záchranu Číny mezinárodní společenství? Balding si myslí, že ne. „Velmi jednoduchým důvodem je, že nikdo na světě nemá tolik kapitálu, kolik by Peking potřeboval,“ vysvětluje
Vzhledem k tomu, že celková aktiva čínského bankovního systému činí přibližně 50 bilionů dolarů, by podle něj i 20procentní rekapitalizace vyžadovala 10 bilionů dolarů, což by odpovídalo záchraně 50 bank velikosti Silicon Valley Bank, středně velké finanční instituce, která se v březnu zhroutila kvůli špatnému managementu rizik. „MMF takové peníze nemá,“ dodává analytik a poznamenává, že je nemají ani mezinárodní investoři.
Stát a soukromý sektor
V posledních měsících se čínské úřady uchýlily k častému zveřejňování nových politických opatření, přičemž se zastavily u nasazení konkrétních stimulačních opatření.
Jen v červenci čínské úřady oznámily několik opatření na podporu soukromých podniků, podporu spotřeby elektroniky a automobilů, prodloužení platnosti úvěrů na nemovitosti a zlepšení vzdělávacího systému, aby vyřešily vysokou míru nezaměstnanosti u mladých lidí poté, co centrální banka o měsíc dříve snížila klíčové úrokové sazby.
„Vláda nezavádí silný soubor fiskálních stimulačních opatření, protože za prvé, fiskální prostor je omezený kvůli vysokému zadlužení místní a federální vlády. Nemohou tedy financovat fiskální výdaje vydáváním dluhu,“ uvedl pro The Epoch Times Lee z Milkenova institutu.
„Za druhé, hlavním cílem fiskální politiky je posílení soukromého sektoru. A oni nemají dostatečnou důvěryhodnost, aby soukromý sektor přesvědčili, že jejich politika se opět nezvrátí kvůli tomu, co právě udělali,“ dodal s odkazem na agresivní zásahy čínského režimu proti soukromým podnikům v posledních třech letech.
Balding označil nové politiky za „opatření, která k ničemu nevedou“. V návaznosti na politiku podporující růst veřejného sektoru zřídila 28. července kabinetní Státní rada online platformu pro sběr stížností na soukromé podniky, které se dostaly do problémů. Toto je jeho oblíbený příklad „nicnedělání“, protože nevěří, že by nějaké soukromé firmy v Číně podávaly zprávy.
Gary Ng, hlavní ekonom pro Asii a Tichomoří u francouzské korporátní a investiční banky Natixis, uvedl, že čínské úřady ukázaly změnu směru politiky, ale její provádění naráží na překážky.
Například většina bankovních úvěrů stále směřuje do „bezpečných hráčů“ nebo státních podniků, uvedl. „U soukromých firem pochybuji, kolik peněz mohou získat, protože když se podíváme na to, co se nedávno stalo v Country Garden, je zcela jasné, že napětí je stále velmi vysoké.“
Společnost Country Garden, v roce 2022 největší čínský developer podle tržeb, 11. srpna varovala, že za první pololetí letošního roku by mohla prodělat až 7,6 miliardy dolarů a již dříve také potvrdila, že zmeškala splátky mezinárodních dluhopisů ve výši 22,5 milionu USD. A to poté, co společnost v listopadu získala úvěrovou injekci ve výši 7 miliard dolarů od státem podporované banky.
Pokud jde o aukce pozemků, pan Ng uvedl, že státní podniky nyní vyhrávají 80 % aukcí oproti 40 až 50 % v minulosti. Dodal také, že místní vlády zadržují platby, které by měly být předány developerům po splnění plánů výstavby.
Čínský soukromý sektor získal v prvním čtvrtletí méně než 15 procent všech podnikatelských úvěrů. Poslední červencové údaje ukázaly, že nové podnikatelské úvěry jsou na nejnižší úrovni za téměř tři roky.
„Myslím, že stále existuje velmi zřetelný tlak, pokud jde o tuto preferenci směrem k bezpečnějšímu hráči. A podniky, které likviditu potřebují nejvíce, ji stále získat nemohou,“ uvedl Ng pro deník The Epoch Times.
Říct komunistické vládě, aby nebyla komunistická
Podle Baldinga jsou komunistický režim a soukromý sektor v zásadním rozporu. „Když říkáte, že Peking musí podporovat soukromý sektor, říkáte komunistické vládě, aby už komunistická nebyla.“
„Povím to napřímo. Celá čínská ekonomika je v konečném důsledku pořád jen o státu,“ míní ekonom a dodává, že je to vždy komunistická strana, kdo kontroluje kapitál.
KS Číny si vybudovala svou legitimitu tím, že čínskému lidu namluvila, že je dobrým hospodářským a finančním správcem země, podotýká Balding. „Peking nemůže dopustit nějakou událost, tvrdé přistání, krizi, něco takového, prostě nemůže. Protože pokud to udělají, bude to znamenat konec KS Číny. A udělají všechno pro to, aby takové situaci zabránili.“ Ovšem s omezenými zdroji a prostředky bude podle něj režim pravděpodobně protahovat úpadek země tak dlouho, jak jen to bude možné.
Yardeni si myslí, že KS Číny je zodpovědná za současné ekonomické potíže země, protože část jejího minulého růstu „byla způsobena spekulativními excesy a špatnou vládní politikou, zejména politikou jednoho dítěte“. Na čínský export mají také přímý dopad zahraniční vztahy.
„Zahraniční politika Číny byla velmi agresivní a nepřátelská vůči Západu. A Západ na to reagoval tím, že uznal, že západní podniky musí být mnohem méně závislé na čínských dodavatelích,“ poznamenává Yardeni.
Klíčem je důvěra
Desetiměsíční pokles továrních cen podle Leeho naznačuje, že deflační prostředí se „stále více upevňuje“. Řetězový efekt podle něj způsobuje, že lidé odkládají výdaje – když se podnikům nedaří, mohou propouštět. Vzhledem k více než dvacetiprocentní nezaměstnanosti mladých lidí v Číně se spotřebitelé obávají o práci svých dětí i svou vlastní. Zároveň klesá cena nemovitostí, do kterých mnoho Číňanů investovalo své úspory.
„Když majetek klesá a příjem není jistý, lidé neutrácejí,“ připomíná Lee. S tím souhlasí i Ng a poznamenává, že současná ekonomická situace nenastala ze dne na den. V posledních několika letech domácnosti a firmy vždy věřily, že v budoucnu mohou vydělat více peněz.
„Ale právě teď jsou všichni opatrnější jednoduše proto, že si nejsou příliš jisti budoucností,“ říká analytik a dodává, že „důvěra je to nejdůležitější, co je třeba v budoucnu sledovat“. A právě nízká důvěra v trh souvisí s nejistotou v oblasti státní regulace.
Aby se důvěra vrátila, je třeba podle Nga zajistit dvě věci. „Za prvé, budeme muset vidět velmi zřetelné oživení spotřeby a podnikových investic. A za druhé, budeme muset vidět oživení i v cenách aktiv v Číně, což obecně souvisí spíše s akciemi a také s nemovitostmi, protože to vlastně ukáže, že lidé jsou sebevědomější, že neukládají peníze do bankovních úspor a jsou ochotni spotřebovávat nebo investovat.“
K tomu by podle něj mělo dojít přinejmenším do konce letošního roku nebo začátkem roku příštího. Upozorňuje, že rok 2024 může být rozhodující. „Jde skutečně o příští rok, protože pokud nedojde k velmi významnému oživení spotřebitelského a podnikového sentimentu, pak si myslím, že vyhlídky na růst budou v příštím roce mnohem náročnější.“
Podle Yardeniho je situace v Číně podobná tomu, co se stalo v Japonsku na konci 80. let, přičemž poukazuje na realitní bublinu a stárnutí populace v zemi. „Budou čelit období hospodářské stagnace kvůli demografii, kvůli splasknutí jejich spekulativní bubliny,“ míní ekonom.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
