Přesně deset let se prodává (a to je chvála) knížka Zdeňka Jiráska Z Prahy do Svatojánských proudů. Není překonatelná. Je to průvodce a krajem lze už lépe provést leda osobně, což se hned pokusím doložit na sekvenci Ze Slap do Štěchovic.

Hned úvodem kapitoly Zdeněk Jirásek proloženě upozorní, že takto navštívíme i poutní místo Rovínek a projdeme se „rozsáhlými“ lesy. Určí výchozí bod výletu - rozcestník před motorestem ve Slapech -, a uvede přesnou délku trasy = jen devět a půl kilometru. Žádný z výletů v knize ostatně není třeba dvoudenní a naopak jsou zde i procházky na půl dne. Záleží na tom, jak půjdete rychle, samozřejmě.

Těch devět a půl kilometru se zdá nějak daleko, vždyť Slapy jsou od Štěchovic jen kilometry čtyři, ale také je to vycházka, ne řez či přímý pochod krajinou.

Zdeněk Jirásek trasy do pídě sám neprošel a ani to nikde netvrdí. Nevadí. Podstatné je, že text působí, jako by měl autor v nohách každou hroudičku bláta a každý centimetr vzdálenosti.

Od parkoviště ve Slapech (které leží 34 kilometrů na jih od Prahy) vyrazil Zdeněk Jirásek uličkou podle už zmíněného motorestu. Jen kus kráčel po kraji klesající silnice a minul hospodu Na sklepích i barokní kostel se hřbitovem. Taktéž kopec Kodědín. Na konci obce Slapy sešel z asfaltu na klesající polní cestu a „před námi se otevírá výhled na zalesněné kopce v místech, kde se nachází Slapská přehrada. Nejvyšší vrcholek je tu Máj a spatříte hladinu přehrady.“

Výlet pokračuje lesem i úzkou pěšinou ke kamenné Zázračné studánce a k potůčku i torzu božích muk. „Na stromě u studánky byla roky cedulka s modlitbou.“ Autor pokračuje po levém břehu potoka k místu, kde začíná krásná jezerní zátoka. Chvíli kráčí po břehu, což by mělo být delší, ale u oplocení pěšina musí uhnout - a stoupá k rozcestníku, odkud je to jen 200 metrů lesem ke kapli Na Rovínku.

Rovínek býval efektní ostroh vysoko ve stráni - nad údolím Vltavy - a roku 1841 tu byla z iniciativy vysloužilého vojáka vybudována empírová kaple Nenebevzetí Panny Marie. Tím se stala skála poutním místem, kam přicházela procesí, a roku 1878 před kaplí vztyčili kříž. Pět let nato sem přišel Tyrš a skupina jím vedených sokolů. Ubírali se z Mníšku pod Brdy a do Prahy dopluli.

„Pod“ Rovínkem leží zatopený Hotel Záhoří s Restaurací v Proudech. 6. 11. 1934 se tu skryl uprchlík z německého koncentráku ing. Rudolf Formis, někdejší ředitel Stuttgartského rozhlasu. Postavil si vysílač a na jeho vlnách napadal nacismus. Hitlerova špionáž místo vypátrala (když Češi nepřímo odmítli k identifikaci přispět) a ve štěchovickém hotelu U Parolodi se 14. ledna ubytovala žena a dva muži. Při následných výletech se s Formisem seznámili, což svědčí, jak Jirásek míní „buď o jeho naivitě, nebo o neoprávněném pocitu naprostého bezpečí“. Ve skutečnosti nelze ani vyloučit, že byl Formis připraven se obětovat.

23. 1. 1935 jej zastřelili, ač se bránil vlastní pistolí a jednoho z vrahů zasáhl. Všichni tři unikli do Němec a nebohý (podle někoho i pošetilý) Rudolf Formis leží dnes na hřbitově ve Slapech. Jeho vysílač v Národním technickém muzeu.

Poutník Jirásek (jehož nezaměňujme se stejnojmenným historikem) se také zmiňuje o dalších místech, která ustrnula pod vodou. Mj. o restauraci Radio, odkud vyplouvaly výletní lodě, zvané Biograf. Skrze Svatojánské proudy mířívaly do Štěchovic. - Z dnešní vyhlídky Rovínek jezero vidíme včetně současného přístavu Rabyně. Ale není víc sochy svatého Jana na skalisku Sedlo a Ferdinandova sloupu. Vše zaplaveno. Jirásek šel dál mírně stoupající lesní cestou až k silnici Slapy-Třebenice, nějakých 300 metrů kráčel po ní, načež odbočil do lesa po červené značce a dál se vydal skrz les a mýtiny a průseky. Bílá věž kostela, kterou opakovaně zahlédneme, patří Vysokému Újezdu.

Od rozcestníku Kolna pokračuje Jirásek k Rozcestí pod Homolí a asfaltovou silničkou podle obory s muflony až na mýtinu, odkud vidíme Chlum - s nádrží Homole na hřebeni. U altánu opouštíme červenou, abychom šlapali po modré podle Chlumu, a dlouhé klesání končí zatáčkou k ústí potoku Yukon a trampskou osadou Na Fáberce.

První srub, který uvidíme, býval kantýnou populárního převozníka Fábery, jenž jej zbudoval v čase, kdy už začala stavba přehrady. Jirásek upozorňuje na neviditelné, protože opět zatopené přístaviště Dolní Buk, kde měl pan Fábera kantýnu dřív. Překročíme lávku nad přečerpávacím potrubím (mezi přehradou a nádrží Homole), vystoupíme ze stínu lesa a vkročíme do Štěchovic.

Tam ještě můžeme přejít Kocábu, nato mineme hasičskou zbrojnici a pomník padlým… a dojdeme k rozcestníku „Štěchovice“. - Podobných vycházek zpracoval Jirásek jedenadvacet, což není málo, a jistě a jasně, prostě chodíte jen s virtuálním pomocníkem. Jak chcete, ale na papírového průvodce nemá. Ten je pečlivě napsaný a např. trasu, kterou jsem výš pouze naznačil, probírá asi tak třikrát důkladněji. S detaily. Hranice Jiráskem zkoumané přitom vymezeny obcemi Mníšek, Měchenice, Jílové, Kamenný Přívoz, Lešany, Netvořice, Neveklov, Živohošť a Nový Knín. Jiné jím volené výlety vedou ke Slapské přehradě přes Homoli anebo z Bojanovic, tedy přes Červenou horu. Údolím „Hadí řeky“ a jindy údolím Zahořanským. Je popsána cesta na Medník anebo z Bojova (či Mníšku), opět vždy pěkně do Štěchovic. Specialitami jsou kapitoly Od Sázavy k Vltavě, Střed království Českého, Cestou prvních značkařů a K mohyle zakladatele českého skautingu A. B. Svojsíka. Dvacátá vycházka vede ze Slap do Živohoště a Jablonné. Jedenadvacátou nazval tvůrce Po stopách Kozla.

Klubu českých turistů je tu letos 135 let a Jiráskova kniha (kterou jsem koupil taky letos) vyšla u příležitosti 125 let klubu. Autor zevrubně líčí historii Svatojánských proudů, doslova od pravěku, a za přečtení stojí i přesné vylíčení plavby z Prahy do Štěchovic parníkem. Přesněji: ne ani tak plavby a pohybů na palubě, ale toho, co vidíme vlevo/vpravo (str. 33-74).

Následuje ještě skok časem a líčení turistické plavby dávnými Svatojánskými proudy (75-87).

Kniha je doplněna mapami a spoustou fotografií. Rovněž jednou z nejstarších map Svatojánských proudů. Vystačí vám tak i jako zhuštěná replika dávného průvodce, který podle mého názoru shánět nemusíte. Ale taky existuje.

Z Prahy do Svatojánských proudů. Napsal, fotografoval a graficky upravil Zdeněk Jirásek. Ostatní fotografie Marek Přikryl + archiv nakladatele. Jako první svazek edice Turistika po Česku vydal (ve spolupráci s odborem Klubu českých turistů) jako třetí publikaci TURISTASHOP - turistické nakladatelství, Bělehradská 63, Praha - Vinohrady (nakladatelství@turistashop. cz). 288 stran.https://www.kosmas.cz/knihy/183562/z-prahy-do-svatojanskych-proudu/