Hrdinové, vítězové a poražená O2TV

Po šťastné remíze 0:0 před týdnem v Kodani inkasovala Sparta v odvetě na Letné gól po nešťastné teči už v úvodní minutě! Dánský soupeř následně díky individuálním schopnostem svých hráčů dlouhé minuty diktoval scénář zápasu. Sparta se pak strašně nadřela, aby deset minut před koncem normální hrací doby konečně vyrovnala. Za to si po utkání televizní diváci vyslechli od kapitána týmu Krejčího i kouče Priskeho, jak jsou na hráče pyšní. Jak je ale možné, že tito hrdinové během prodloužení dvakrát vedli, 2:1 a 3:2, ale náskok ztratili, když neubránili standardní situace? Asi jsou hráči dánského týmu dvojnásobní hrdinové…

Je normální, že když o gól prohrávám, udělám všechno pro to, abych vyrovnal. Ztrácet jedinou branku přece není žádná pohroma. Na druhou stranu lze jistě pochopit, že v euforii po nevšední bitvě, která musela strhnout aktéry i diváky, emoce převážily nad střízlivým úsudkem… Sparta je v poslední době do sebe až příliš zakoukaná, ale ještě se musí hodně učit, aby bylo její sebevědomí v Evropě oprávněné.

V kontextu penaltového rozstřelu, který následoval po výsledku 3:3, se mi naopak špatně tráví Priskeho zmínka v jednom rozhovoru den nebo dva před zápasem, že se jeho hráči na penalty speciálně nepřipravují. Když nepřipravují, tak nepřipravují – Sparta v nich prohrála 2:4 a v evropské hierarchii spadla nejméně o level níž. Řeknete: „Vždyť penalty, to je loterie.“ Částečně ano, ale jen částečně. Proč by si jinak brankář Grabara před rozstřelem prohlížel tahák, na němž měl nákresy, kam střílejí sparťani? Protože důležitá je příprava na všechny situace, tedy i na penalty. Jenom nevím, kde k tak širokým záznamům přišel, když v utkáních z poslední doby prováděl penalty jen Krejčí. Proměnil jich devět v řadě, ale tentokrát vystřelil jinam než obvykle, na jinou stranu, než ukazovaly záznamy a kam se brankář vrhnul – a trefil břevno! Bylo jen otázkou času, kdy selže některý další sparťan. Stalo se to Sorensenovi, který vypálil doprostřed brány a pak se divil, že se gólman ani nepohnul a míč pohodlně vyrazil. Už předtím to měl o chlup Kairinen, jehož směr střely Grabara vystihl, ale míč jen líznul konečky prstů…

Je velice smutné, že některé dramatické chvíle tohoto urputného fotbalového boje neviděla část diváků televize O2TV. Proč? Protože místo fotbalu si mohla na obrazovce přečíst, že selhal server, něco se pokazilo a že to mají zkusit znovu za chvíli. Ta chvíle podle O2TV trvala zhruba 20 minut a postihla asi čtvrtinu diváků! To je skandální. Například bývalý plzeňský hráč David Limberský měl podle serveru isport.blesk.cz výpadek dlouhý 35 minut. Na sociální síti napsal: „Jinak klobouk dolů, spadlo vám to, asi vítr.“ Martin Jiránek poděkoval za „skvělý fotbalový zážitek, kdy ve 110. minutě koukám na nápis Chyba serveru, výborné služby“. Senátor Jiří Růžička uvedl, že měl chuť kopnout do televize a rozšlapat set-top-box. (Což o to, set-top-box by si to možná zasloužil, ale jak by k tomu přišla chudinka televize?)

Popíšu, co se přihodilo konkrétně mně. Usedl jsem před televizor s více než hodinovým zpožděním s úmyslem, jako v mnoha dřívějších případech, pustit si záznam přenosu od začátku. Na O2TV Sport mi obrazovka oznámila chybu přehrávače. Ani opakovaná snaha nevedla k úspěchu. Zkusil jsem tedy sesterskou stanici O2TV Fotbal, která mé přání kupodivu splnila. Ale radoval jsem se jen dočasně. Zhruba po hodině, za stavu 0:1, záznam spadl a dostal jsem se do reálného času, doprostřed prodloužení, kdy mi obrazovka prozradila, že je stav 2:2! Ani můj rychlý zásah nemohl odvrátit tíživý pocit, že mě naše milá O2TV okradla o zážitek ze tří vstřelených gólů. Vrátil jsem se v menu zpět a spustil záznam znovu. Jenomže už jsem věděl, co přibližně mě čeká…

Tiskový mluvčí O2TV David Solnař v rozhovoru pro isport.blesk.cz prohlásil, že příčinu výpadku nezná. Ale zná, velmi dobře ji zná, všichni zaměstnanci O2 ji znají, známe ji i my, kteří zčásti dobrovolně po leta trpíme. Je to neschopnost firmy O2, patřící do investiční skupiny PPF, vedle České pošty nejhorší ve zdejší kotlině, kterou nám tu před privatizací jako Statní telekomunikační společnost zanechali komunisti, vypořádat se s provozem vysílání přes internet. Já jako letitý abonent vím, jaké potíže byly od začátku před lety. I tehdy nastávaly výpadky signálu, fatální byl při jednom silně sledovaném pohárovém utkání Slavie, trhával se obraz, dobře si pamatuju opakující se poruchy a telefonáty s technickou podporou… Paradoxní je, že ve chvíli, kdy se O2TV z dětských nemocí jakž takž vylízala, přišel někdo „osvícený“ s nápadem všechno změnit: systém i grafiku. A potíže se vrátily. Mnohé úkony jsou teď zdlouhavější, některé prospěšné funkce zmizely, všechno se zkomplikovalo a znepřehlednilo. Ale je to prý moderní. A někdo se na tom pěkně napakoval.

Problémy jsou hlavně se sledováním nahraných pořadů, které je provázeno neustálým přerušováním a výpadky, po kterých musí často následovat (i několikrát během jednoho večera!) reset set-top-boxu. Marné jsou mé nářky při telefonních rozhovorech s technickou podporou, odpověď je vždy stejná: „Víme o nedostatcích, pracujeme na tom.“ Trvá to ale už hodně dlouho, pánové z O2! A žádnou finanční kompenzaci nám nenabízíte. Nový systém prý vytvořila jakási externí firma, které bych já osobně za takový aušus odebral licenci.

O2TV nás drží v šachu tím, že vlastní vysílací práva na fotbalová utkání. Nebýt toho, byl bych prvním, kdo by službu odhlásil. A myslím, že by nás byly tisíce.