Soutok Labe s Orlicí! Ikonickou sochu Hradce Králové mnozí v roce 1934 považovali za pornografii

Všechny tyto zajímavosti vypráví i výstava, na kterou vás do Galerie moderního umění v Hradci Králové pozve její kurátor Jan Florentýn Báchor. Co je to tedy za výstavu?
Jak už je patrné z názvu výstavy, která se jmenuje Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda, tak se zaobírá odkazem tohoto sochaře a jeho realizacemi ve veřejném prostoru města Hradce Králové a jeho blízkém okolí, jako jsou například městské části Pouchov, Svinary nebo třeba Kukleny.

Jan Florentýn Báchor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Můžeme trošku představit sochaře Josefa Václava Škodu?
Je to velice významný sochař pro veřejný prostor města Hradce Králové. On studoval u tehdejších špiček, u Jana Štursy nebo rodáka z nedalekého Dvora Králové Otto Gutfreunda, který navrhnul Masarykův pomník nebo onu bronzovou plastiku, která je dnes už třetím odlitkem na Masarykově náměstí. Ve městě má přes 14 realizací. Spolupracoval také s arch. Josefem Gočárem i se svým učitelem Janem Štursou.

Josef Václav Škoda měl za úkol zvolit nový umělecký jazyk pro veřejný prostor. Proto vznikaly pomníky oslavující české osobnosti.
Jan Florentýn Báchor, kurátor Galerie moderního umění v Hradci Králové

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, pak u Otto Gutfreunda rok na Uměleckoprůmyslové škole a to prostě byly nejlepší školy v Československu, které sochař mohl vystudovat. Tedy to mu dodalo prestiž a po studiích si chtěl otevřít vlastní ateliér v Praze, ale tehdejší doba tomu bohužel nepřála. Tak se vrátil zpátky do Hradce Králové, do ateliéru svého tatínka Václava Škody, který byl kamenosochařem. Po jeho smrti ateliér vedl jeho bratr Bohumil Škoda.

Říkal jste, že má v Hradci Králové přes 14 realizací. Vím například o pomníku Boženy Němcové nebo sousoší Labe a Orlice, které najdeme v Jiráskových sadech. Co další sochy?
Asi nejblíže budovy Českého rozhlasu jsou dva reliéfy na objektu Národní banky československé. Pak na Velkém náměstí je třeba busta Bohuslava Balbína, do Pospíšilovy třídy kouká socha Ladislava Jana Pospíšila, bronzová plastika, která nebyla naštěstí roztavena v Protektorátu Čechy a Morava. Nebo v areálu ZVU je zase socha kováka, která byla však odhalena až po smrti Josefa Václava Škody.

Mému srdci nejbližší je alegorické sousoší Soutok Labe s Orlicí. To je opravdu nadčasové a pro první republiku ikonické dílo.
Jan Florentýn Báchor, kurátor Galerie moderního umění v Hradci Králové

A na budově hlavního nádraží v Hradci Králové je to sousoší Světlonoši?
Ano. To jsou dva urostlí pánové, mezi kterými nimi je okřídlené kolo, typický symbol drah. To je také dílo Josefa Václava Škody. On to vše realizoval především v meziválečném období a podílel se na kultivaci veřejného prostoru města Hradce Králové. Měl za úkol vypořádat se s tím rakousko-uherským erárem, kdy byla rakousko-uherská monarchie vnímána jako zlo a nová Československá republika si potřebovala zvolit nový umělecký jazyk. Proto vznikaly pomníky, které oslavovaly české osobnosti a významné aktéry života v Hradci Králové.

Čtěte také

Galerie má být vzdělávacím centrem, kde se střetávají různé pohledy na naši historii, tvorbu a umění

Výstava Stopy z bronzu a kamene představuje tedy 14 děl tohoto sochaře. Třeba sousoší Soutoku Labe a Orlice v Jiráskových sadech je poetické, romantické, představuje muže a ženu, kteří jsou do sebe něžně propleteni. Ovšem veřejnost ho tenkrát nepřijala.
Přesně tak. Já si myslím, že tohle dílo je asi největší ikona od Škody ve veřejném prostoru. Předpokládám, že všichni, kdo bydlí v Hradci Králové nebo město navštívili, tak tuto sochu mají moc rádi. Toto alegorické sousoší bylo odhaleno v roce 1934 a spustila ohromná kritika v tehdejších novinách a časopisech. Jak se na tom nízkém soklu nazí milenci válí, že jde o ošklivé podívání nejen pro ženy, ale i pro děti. Že jde o pornografii. Přitom je paradoxní, protože předtím, než bylo dílo slavnostně odhaleno v Jiráskových sadech, tak bylo vystaveno v dnešním Muzeu východních Čech, a tam nikoho nepobouřilo. Naštěstí nebyla socha nikdy neodstraněna a můžeme být rádi, že i za protektorátu nebyla roztavena. Stojí tam od roku 1934 dodnes, a je to opravdová ikona Hradce. Dlouhá těla dvou éterických bytostí představují dlouhé cesty řek, které se setkávají právě v Hradci Králové.

Sousoší Světlonošů na budově hlavního vlakového nádraží v Hradci Králové|foto:Miroslav Podhrázský, Galerie moderního umění Hradec Králové

Socha Boženy Němcové, která dnes stojí před Gymnáziem Boženy Němcové v Hradci Králové, měla prý původně být jinde.
Ano, dnešní Masarykovo náměstí se během Protektorátu Čechy a Morava přejmenovalo na náměstí Boženy Němcové. A bronzová plastika Tomáše Garrigue Masaryka, která tam stála, byla tehdejší nacistickou garniturou roztavená. Sokl pro tu sochu navrhl Josef Gočár, bronzovou plastiku Otto Gutfreund. A když byla socha roztavena, tak tam pravděpodobně měla stát ona Božena Němcová. Avšak nikdy tam nestála, byla odhalena až rok po Škodově smrti v roce 1950 právě před dnešním Gymnáziem Boženy Němcové.

Čtěte také

Malou Paříž má Hradec Králové ve své Galerii moderního umění. Sama budova je uměleckým dílem

Jaká je tedy koncepce zmíněné výstavy v Galerii moderního umění na Velkém náměstí v Hradci Králové?
Výstavu naleznete ve výstavních prostorech s názvem Galerie Vladimíra Preclíka, která je určena právě pro sochařská díla. Když tam vstoupíte, tak to možná na vás udělá dojem až takové detektivní kanceláře. Je tam obrovská mapa a na ní špendlíky, od kterých vedou různé nitky. Pak tam je nástěnka fotografií současného stavu vybraných artefaktů, jsou tam přípravné modely, nákresy, dopisy. Dále vitrínka věnovaná pomníku Ladislava Pospíšila, pozvánky a fotografie jak historického, tak současného stavu. A k výstavě vznikla i online mapa, takže když si návštěvník naskenuje QR kód svým chytrým telefonem, tak se dostane na naše webové stránky, kde se dočte mnohem víc o jednotlivých realizacích. Přečte si příběhy těch soch, kdy vznikla jejich idea, kolik potom stála realizace. A můžete si udělat hezkou procházku po Hradci, nebo si zajet i do Třebechovic, kde Škoda také zanechal svoji stopu.

Která ze soch Josefa Škody je vašemu srdci nejbližší?
Alegorické sousoší Soutok Labe s Orlicí. To je opravdu nadčasové a pro první republiku ikonické dílo. Podle mne je to Škodovo nejlepší dílo, ale to je čistě můj názor.

Jakub Schmidt a Jan Florentýn Báchor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak se vydejte do Galerie moderního umění v Hradci Králové na výstavu Po stopách z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda. Pozval vás Jan Florentýn Báchor. Moc děkuji za rozhovor.