Potřebujeme zhasnout! Prospěje to ekosystémům i lidskému zdraví

Na co se v rozhovoru ptáme:

• Co to je chronopatologie?
• Co se děje v těle, když vyměníme odstín zapadajícího slunce za ostrou bílou složku?
• K čemu je dobrý melatonin?
• Kde najdete v Evropě skutečnou tmu?
• Proč bychom měli svítit jen tam, kde je to nezbytné?

Kdy si věda uvědomila, že by bylo dobré zkoumat vliv střídání světla a tmy na lidský organismus?

Mnoho biomedicínských oborů se vyvíjí stovky let, ale chronobiologie jako vědní obor existuje teprve od roku 1960. Významné objevy se samozřejmě udělaly dříve, jinak by ten obor neměl na čem stavět, ale od roku 1960 je patrný opravdu velký rozvoj. První objevy toho, jak je důležité střídání světla a tmy, se udělaly na rostlinách a pak ruku v ruce na lidech a ostatních živočiších.

Ale chronopatologie jako podobor chronobiologie vznikla až s rozvojem umělého osvětlení. Tato civilizační vymoženost umožnila práci v noci, která „báječně“ nabourává lidský biorytmus, a s tím začal i pořádný výzkum vztahu mezi světlem v noci a rozvojem civilizačních chorob. Obecně řečeno: lidé věděli, že podstatné je denní světlo, že není dobré žít v jeskyni. Ale netušili, že podobně podstatná je i tma. Respektive střídání světla a tmy. Zásadní je světelný kontrast mezi dnem a nocí.

Oheň a svíčky dávno před vynálezem umělého osvětlení nevadily?

Oheň, svíčky a klasické žárovky nevadí tak moc, protože mají podobné spektrum jako slunce při svém západu. V takovém světle je málo modré složky, tedy světla kolem 480 nm, takže nemá stejnou biologickou účinnost jako takzvané studené bílé světlo, které jí naopak má hodně.

Hlavní boom výzkumu o vztahu mezi spektrem světla a fyziologickými procesy v organismu nastal s nástupem LED osvětlení, které umožnilo levné svícení studeným bílým světlem. Shodou okolností objevila věda ve stejnou dobu nové fotoreceptory oka vyladěné k modrému světlu, takže to odstartovalo éru výzkumu o vztahu mezi spektrem a cirkadiánním systémem a na něm závislé fyziologii. (Cirkadiánní rytmus je takový, který má periodu kolem 24 hodin, pozn. red.) Dnes víme, že je všechno trochu složitější, ale že studené bílé světlo v noci je špatně, to platí a bude platit.

Co se děje v lidském organismu, když vyměníme odstín zapadajícího slunce za ostré bílé světlo?

Náš cirkadiánní systém řídí čtyřiadvacetihodinové rytmy například v metabolismu, kognitivních funkcích i imunitě. Tyto rytmy jsou synchronizované se solárním cyklem, tedy se střídáním světla a tmy. Umíme se navíc adaptovat na jeho změny. Doba produkce melatoninu se například prodlužuje nebo zkracuje podle toho, jak se během roku mění poměr mezi délkou dne a noci. Na tom mimochodem závisí sezonní změny v přírodě.

Jenomže když svítíme hluboko do noci bílým světlem nebo ho používáme brzy zrána, než začne svítat, a děláme to často nebo pravidelně, vysíláme tělu falešnou informaci o tom, že je den, a tím mateme cirkadiánní systém. Když se to stane nárazově, umí to naše vnitřní hodiny poměrně bez následků srovnat. To je například jet lag, který zažíváme po přeletu přes časová pásma, který za pár dní pomine. Když se to ale děje neustále například u lidí, kteří pracují ve směnném provozu nebo létají přes časová pásma hodně často, za nějakou dobu se s tím organismus nedokáže vyrovnat a napomáhá to k rozvoji různých civilizačních nemocí, například metabolických poruch. Může to vést k