Aktuálně budujete takzvanou CykloPaseku. Jak nápad na tento projekt vznikl a můžete nastínit, co to přesně bude?
Už při koupi pozemku u řeky v Mlýnské ulici v Jihlavě v roce 2015 jsme měli vizi, že v tomhle místě uděláme takovou průjezdní zastávku, stánek, kde si lidé budou moci dát limonádu, zmrzlinu, pivo... Nehodláme zde předvádět nějakou velkou gastronomii, ale chceme u nové cyklostezky vedle řeky například maminkám na kolech s dětmi mířícími třeba do Luk nad Jihlavou nabízet dobroty, které je osvěží. V létě se chystáme i grilovat. Jinak důvodem, proč jsme se k tomu dostali až dnes, je to, že cyklostezka se postavila po devíti letech.
Zmiňujete maminky, například vaše kavárna je mezi nimi vyhlášená nejen díky kvalitnímu zázemí pro děti. Je to vaše cílová skupina?
Určitě. Mimo jiné proto, že si velmi živě pamatuji dobu, kdy jsem v Jihlavě nevěděla, kam s dětmi jít. Rozhodla jsem se udělat kavárnu, která by maminkám vyhovovala. V podstatě jsem ji přitom tvořila, jako kdybych ji dělala sama pro sebe. Dokonce jsme tu na začátku měli dva dětské koutky. Ale jak se mění moje preference, tak se mění spolu s tím i kavárna. Takže dnes tu kromě jednoho dětského koutku najdete také pracovnu, v niž se přeměnilo původně druhé zázemí pro malé návštěvníky.
Nová pracovna působí harmonicky, jako celá kavárna. Ten obraz na její zdi, to je pravý mech?
Ano, dělala ho paní na zakázku. Mech se zakápne nějakou látkou a vydrží takto třeba deset let. Já si veškeré vybavení nechávám dělat na míru přesně podle mé představy, protože mi to takhle vyhovuje. I na Tenerife, kde budeme tvořit zbrusu novou kavárnu a vylepšovat koupený dům, si všechno zařídím sama, nenechala bych to na nikom cizím. Vybavení tvořím podle svých vlastních nápadů.
Chystáte nový projekt až na Kanárských ostrovech…
Zamilovali jsme si s manželem Tenerife. Náš syn tam po střední škole nastoupil jako instruktor potápěčské školy a rok tam žije. Koupili jsme zde dům a napadlo nás, že si tu uděláme i kavárnu. Teď je to ve fázi, že si osaháváme španělské živnostenské právo a hledáme prostory. Na „Kanárech“ jsou některé věci jinak než tady.
A co název? Bude to po česku Paseka jako všechny vaše předchozí kavárny?
Ano, bude.
Zažila jste ve vašem podnikání nejen radosti, ale i pády. Například vyhoření relativně nové kavárny a o týden později její vyplavení. Co z toho podle vás bylo nejhorší?
My stále budujeme a jedeme rychle dopředu. Někdo to vnímá, že je všechno perfektní a dokonalé. Jenže prohry a výhry jsou na denním pořádku. Co nás odlišuje od ostatních, je asi postoj k tomu všemu. Ona mi sice po roce vyhořela kavárna, ale pro mne je důležitá spíše vztahová rovina než nějaké materiální poškození z požáru. Takže já spíš snášela špatně, pokud bylo něco špatně v té lidské rovině, například ve vztahu se zaměstnanci.
A co vás motivovalo k tomu se vším „neseknout“ a pracovat s lidmi dál?
To je stejné jako s tím, že jsem jinou kavárnu v jihlavské nemocnici koupila v nejisté době korony. Myslím si, že je to dáno mým životním postojem. A dost i tím, že jak stárnu, mám na hodně věcí jiný pohled a lépe se vypořádávám s problémy. Ve dvaceti bych to vnímala asi jinak.
O sobě říkáte, že jste introvert – jak se to dá skloubit s každodenním kontaktem s lidmi, který je v případě provozování kavárny běžný?
Já to vnímám spíše tak, že při kontaktu s lidmi tu energii vydávám. A pak ji potřebuji zpátky někde načerpat, což se mi daří většinou pomocí procházek se psem.
Vy sama máte ráda jaký typ kávy? A byla láska k ní tím motivem k založení kavárny?
Kavárnu jsem otevřela, protože mě to vyšlo levněji než chodit do kaváren. (směje se) Jinak kávu si dám kdekoliv, dělá mi to rozhled. Ale stále mi nejvíce chutná ta naše z Mamacoffee a té budeme věrní.
Původně jste se živila jako manažerka, následně jste pomáhala v podnikání zejména s administrativou a prací po telefonu svému muži. Nastala změna ve vás ze dne na den? A jak vlastně přišla myšlenka založit kavárnu?
V době, kdy jsem pracovala se svým mužem, jsem musela být neustále na telefonu. Byly chvíle, kdy jsem měla až neurotickou vyrážku, když zazvonil. Pak se naskytl tenhle prostor a já si říkala, že si tady udělám takovou svoji dílničku, svůj svět pro sebe.
Ale místo dílny přišla kavárna…
Řekla jsem si, že sem objednám kávovar. Až když prostory procházely rekonstrukcí, napadlo mne udělat z nich kavárnu. Původně jsem v nich přitom chtěla šít. Šicí stroj jsem si sice koupila, ale cuchaly se mi nitě, lámaly jehly, takže nakonec jsem šití vzdala – a udělala jsem dobře. Kavárna mi dodává hodně energie.
Trávíte v ní hodně času. Možná i to vás odlišuje od konkurence. Díky tomu vás lidé znají a spojí si s vámi tu značku.
To je fakt. Ale mě to nesmírně baví a naplňuje. Například jsme přiletěli s mužem ze Španělska, kde jsme koupili dům, a já šla dělat lidem druhý den snídaně. A měla jsem radost, že můžu. Vždy je připravuji, jako kdyby to bylo pro královnu nebo pro krále. Dělám to s láskou a mám ráda, když lidem chutná. Zároveň se potřebuji stále rozvíjet a být v procesu, proto ty nové projekty.
Kavárnu Paseku lidé najdou v jihlavské Helenínské ulici, ale méně lidí ví, že vaši kávu lze koupit také v Nemocnici Jihlava, jak jste již zmínila. Proč zrovna tam?
V nemocnici byl dříve stánek, kde můj kolega Patrik kdysi začínal s kávou. Mně se ten stánek strašně líbil. Věřím, že je to tak, že vesmír vám pošle do cesty to, co si hodně přejete. No a pak nastala situace, kdy se původní majitelé rozhodli stánek zrušit, a mě napadlo, že ho koupím. Přiznám se, že jsem dost impulzivní. Byla tehdy nejistá doba korony a všichni mě od toho odrazovali, že to nebude fungovat. Ale s tím rozhodnutím jsem vážně spokojená. Navíc si stánek chválí i zdravotníci. Z toho mám velikou radost. Ostatně jako z každého našeho spokojeného zákazníka.
V čem si myslíte, že práci děláte jinak? Jste v Jihlavě poměrně známá a řada lidí si oblíbila nejen vaše ručně vytvářené housky z Paseky či kávu.
Asi je to svým způsobem tím, že nám od začátku bylo jedno, co si kdo myslí. Šli jsme vlastní cestou. Nedržela jsem se žádné zaryté hranice. Největší kouzlo je v tom, nedělat to jako všichni, taková zdravá drzost. Jinak si myslím, že nejsme v ničem výjimeční. Kouzlo kavárny je v tom, že vejdete a cítíte se dobře a vítaní. To je základ. Vážíme si každého zákazníka, který vezme peníze, jež musel vydělat, a utratí je u nás.
