Dříve měl Jiří Turek sen představit Čechům i největší hvězdu nového cirkusu, kanadský soubor Cirque du Soleil. Dnes už ale nehledá dokonalou podívanou, nýbrž autenticitu a zajímavé nové osobnosti. Největší radost pro něj je, že ho i po dvaceti letech nový cirkus dokáže překvapit.
Prý během festivalu žijete v maringotce. Jak se tam bydlí?
Zamiloval jsem se do maringotek. Je to těžká romantika. Máme takový ty opravdový, cirkusový. Mají v sobě nasátou svoji historii. Nádherně se tam spí.
Stává se z vás během festivalu jiný Jiří Turek, pan principál?
Každý rok se na to těším jak malý dítě, když jede na letní tábor. Jsme tam všichni společně, s rodinou, kamarády, kolegy. Máme takový svoje rituálky. Sejdeme se ráno na snídani, dáme si spolu kafe, fotograf udělá placatý vajíčka se slaninou. Je to jiné, než když chodíme do kanclu. Cítíme s týmem větší sounáležitost. Vznikne vždycky taková jedna velká rodina týmu, umělců a diváků. Je to krásný.
 |
Má i nový cirkus něco z romantiky klasického cirkusu?
Snažíme se vytvořit jiný svět. Všude kolem svítí žárovičky. Není to jen o tom, že divák přijde a vidí skvělé představení. Přejeme si, aby tu strávil krásnej den, s celou rodinou. Nový cirkus navázal na klasický. Současné soubory už často hrají v divadlech, některé ale stále ještě kočují a vystupují v klasickém šapitó. I my jsme si to v rámci Letní Letné vyzkoušeli. Chtěli jsme Čechům představit žánr nového cirkusu a jezdili jsme s karavany po republice. Má to něco do sebe, ekonomicky je to ale nepředstavitelně náročné a znamená to práci od nevidím do nevidím.
