Česko-slovenské slovo týdne: podpantoflák vs. podpapučiar

Pár slov o slově podpantoflák

Posledně jsme tu měli svatbu – a skeptici už jistě kývou hlavou: bať bať, toto je stadium návazné, logicky a nevyhnutelně.

Honí se mi hlavou: jak by napsal tento sloupek muž a jak žena? (I má dnešní slovenská sparing partnerka nechává hojně promluvit muže.) A muž – záleželo by jistě, zda je, nebo není podpantoflák…

Nelichotivé označení, slovo ošklivé, jedovaté, zákeřné; přímo zabiják mužského ega. Co dokáže ranit víc? Paroháč? Impotent? Trubec?

Bezesporu zajímavé je, že frazém být pod pantoflem uvádějí (pod heslem pantofel) svorně všechny výkladové slovníky češtiny, včetně Jungmanna. Ten píše: ženský pantofel – když pod panstwjm ženy gest, ženská pošjwka, korouhwička.

František Čermák ve svém Slovníku české frazeologie a idiomatiky přidává další sémanticky blízké frazémy: skákat podle něčí noty/písničky, být pod komandem, nosit doma sukni.

Jde tedy o idiom velmi starobylý, jdoucí minimálně až do časů obrozeneckých, kde jsme si ho nejspíš vypůjčili z němčiny (unter dem Pantoffel stehen). Jak však dodává Čermák, „pantofel je znak ženské osoby (a zde i její nadvlády) už v antice“. Bať bať, již staří Římané byli bačkory…

Čech o slově podpapučiar

Inu, někdo má pod čepicí – a jiný je zase pod papučí. A pak jsou jedinci mimo všechny kategorie, jako například doyen československého rozhlasového zpravodajství Gregor Martin Papucsek.

S kolegou hungaristou ho zbožňujeme (bez ironie!) a chystáme velkolepou pouť do Papucskova rodiště – vísky Pilisszentkereszt (preferuju poetické slovenské exonymum Mlynky).

Pan Papucsek mi tedy logicky nemohl nenaskočit ani při psaní dnešního dílu. A věru stačilo málo a fantazie se mi rozběhla naplno:

Nuže Papucsek ztratil papuček, tedy bačkoru. (Čiže papučku, jak mě upozornila slovenská korektorka: ve slovenštině jde totiž o femininum.) S květovaným vzorem, ovšem jen decentním, jak se na starého usedlého pána sluší.

Je to zvláštní: většinou dezertují z páru ponožky, případně rukavice, boty jsou v tomto ohledu zodpovědnější.

Leč stalo se a GM má nemálo pokažené ráno. Ťapká po izbě s jednou papučí, druhou nohu naboso (aby tak nedejbože šlápl na nějaký střep!) a mumlaje cosi podrážděně hledá uprchlíka. Počkej, až se mi dostaneš do ruky, ty prevíte!

Po pěti minutách ho volá žena: „Gregor, nechaj papučku papučkou – raňajky sú na stole!“ I dá jí GM za pravdu, však najde zlolajnou obuv později. A kdoví, třeba z celé té ranní lapálie podojí i pěkný rozhlasový fejeton… – Anebo já tenhleten nebetyčný nonsens!

Michal Škrabal, lexikograf a korpusový lingvista, ředitel Ústavu Českého národního korpusu

Niečo o slove podpapučiar

Taký podpapučiar, podpapučník domáci, muž pod papučou, podpapučový typ, ťuťmák, slaboch, mäkkýš, sraľo, ten to má ťažké – v podriadenom vzťahu. Je z mäkkého cesta, slabý, nerozhodný, ústupčivý, poddajný, bojí sa, znaky podpapučiarstva nevníma.

Žije si svoj podpapučiarsky život – v područí ženy, čo nosí doma nohavice, ona je tam generál, nič iné mu nezostáva, len zvesiť uši, držať hubu a krok, šúchať nohami, zavrieť chlebáreň, ťahať za kratší koniec, tancovať, ako ona píska, poslušne znášať ženské vrtochy, plniť rozkazy, podvoliť sa, pokoriť sa, poslúchať.

Rozlúsknime tie slová, čo ho dusia, neboráka – pod značí čosi položené nižšie, podriadené, podrobené, podmanené, ponížené, pošliapané, a papuča (perzské pāpūš z pā „noha“ a pūšiden „pokrývať“) – povedzme si – je symbolom domova, aj domaseda, pecúcha – prosto: „Poďho domov, nohy do papúč!“ Celý pod papuču, pod zámok!

Čo porozprávať o vzťahu dominantnej ženy a submisívneho muža? Poznáte ten vtip:
Pred nebeskou bránou stoja dva rady mužov – v jednom tí, ktorí boli celý život pod papučou, a v druhom tí, ktorí neboli.

Rad podpapučiarov je nekonečne dlhý, ale v tom druhom stojí iba jeden muž. Príde svätý Peter a pýta sa ho: „Prečo tu stojíš sám? To si jediný, kto nebol pod papučou?“ A muž na to: „Ja neviem, žena ma sem postavila.“

Páni, ste či nie ste?

„Všetci ste pod papučou, páni. Darmo tajíte. I vypili by ste si, i podiškurovali. Tak znamenite sa to sedí, pije a diškuruje, ale ručička na hodinách sa hýbe, straší, hrozí ako ženské rameno. Áno.“ (Janko Jesenský, 1944)

Nechajme o tom ešte trochu rozprávať muža:

„Raz som bol v Bratislave na akomsi zápase. Ľudia tak revali, že som si musel dať vatu do ucha, aby som počul, čo sám revem. Najviac kričia muži-ženáči, čo sú doma pod papučou. Celý týždeň nesmú doma ústa otvoriť, nuž aspoň na futbale sa tešia z vlastného hlasu.“ (Ľudo Zelienka, 1962)

Verte či nie, u nás na Slovensku taký podpapučový mužíček ešte aj tie slivky zbiera na lekvár!

Slovenka o slove podpantoflák

Človek by povedal, že podpantoflák, ten sa len tak fláka, poflakuje, potuluje, hýri a lumpuje – beťár v pantofličkách užíva si život, občas pod čapicou, ba i pod pantofľou.

Kto by tušil, že on naopak, chudák zakríknutý, doma sedí, ticho mlčí, nič nevraví, poslúcha.

Monika Kapustová, věnuje se jazykovědě, překladům a výuce