Čeští kápové z koncentračních táborů? Byli to kriminálníci a vynikali brutalitou, popisuje historik

Ke konci války bylo v koncentračních táborech kolem 750 tisíc vězňů. Tábory byly zařízení, do kterých byli zavíráni a v nich pak týráni ti, které nacisté považovali za své nepřátele.

„Byly rozděleny do několika kategorií, kdy ty nejhorší byly určeny k přímé likvidaci – počítalo se s jejich úmrtím do cca tří měsíců, ostrahu tam zajišťovali příslušníci SS,“ popisuje historik.

„Součástí táborů byli tzv. kápové, kteří tvořili vnitřní strukturu a samosprávu. Většinou to byli vězni a kriminálníci, kteří si zajišťovali ,pořádek‘ brutalitou, za kterou pak byli odměňováni. Mohlo jít o jejich vyšší postavení v hierarchii vězňů, lepší oblečení, strava, a dokonce i návštěvy vězeňského nevěstince. Především měli větší šance na přežití.“     

Procházka, Kompert, Svoboda, Nejezchleba...

Poválečné potrestání zločinců se zaměřilo i na tyto dozorce, což byli vesměs lidé české národnosti. Proběhlo několik soudních procesů, první z nich v Litoměřicích. Odsouzený František Procházka tloukl vězně, nadával jim a řval na ně pouze německy. Potrestán byl 15 lety za mřížemi.

V prosinci 1946 mimořádný lidový soud dokonce vynesl trest smrti pro Karla Komperta. Výčet jeho zločinů zahrnoval i působení v koncentráku Ravensbrück, kde Komperta podával vězňům smrtící injekce.

Čtěte také

V roce 1967 začala lidické děti hledat i StB, zřejmě kvůli propagandě. Nenašli ale nikoho, popisuje historik

Obhajoval se tím, že jednal z „neodolatelného donucení“, ovšem podle Kyncla „podobná obhajoba zaznívala pravidelně před všemi soudními tribunály. Soudy tak posuzovaly i to, jestli byl souzený k jednání donucen, nebo ne.“

V lednu 1947 si v Mostě vyslechl trest smrti také Alois Svoboda. Celý systém dokazování byl ale velmi složitý, a to nejen v jeho případě. Písemné materiály neexistovaly, vycházelo se pouze ze svědectví spoluvězňů a jejich osobních prožitků. 

Jeden soud pak v jednu chvíli soudil tři obžalované, tři dozorce z koncentračních táborů. Jedním z nich byl Josef Ryšlavý, který dostal trest smrti. Kromě výčtu krutostí zaznělo před soudem svědectví, jak Ryšlavý vězně častoval nadávkami typu „české svině“.

Kápy či dozorci se stávali lidé s podobnými charakterovými vadami – byli suroví, bez emocí a svědomí, nacistům dokonce rádi sloužili při týrání a vraždění dalších vězňů. Takovým byl i později obžalovaný Josef Nejezchleba, který se v období prvorepublikového Československa těšil úctě.

Čtěte také

Vypravěčka příběhů Dita Skálová. Kdo neprožil koncentrák, nepochopí

„Legionář, štábní kapitán, zručný muž, který byl do koncentráku odvelen za černý obchod,“ popisuje historik. „Tam ale vedl blok 700 lidí, které bil, některé ušlapal a jinak různě utýral k smrti.“ Odsouzen byl k trestu smrti, kterému se nakonec vyhnul, a po třech letech vězení byl v rámci amnestie propuštěn na svobodu.

Poválečné roky se nesly ve znamení pátrání po nacistických zločincích, a to jak v Československu, Německu nebo Francii. Po dopadení Adolfa Eichmanna v roce 1960 se ještě zvýšil tlak na dohledání pachatelů a také se zavedl princip nepromlčitelnosti těchto zločinů proti lidskosti.

Tehdy dostal nejvyšší možný trest Antonín Keleberec. „Zabil 500 vězňů vlastnoručně, podílel se na smrti další tisícovky,“ doplňuje historik s tím, že jedním z důsledků výslechů Keleberce bylo usvědčení dalšího zločince jménem Miroslav Kejzlar. V té době už měl za sebou úspěšnou dráhu funkcionáře KSČ.

Čtěte také

Paranoia poválečného československého režimu aneb Nacisté, kteří v zahraničí pracovali pro státní bezpečnost

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli Češi v koncentrácích spolupracovali s nacisty, historik Vojtěch Kyncl odpovídá: „Ano, spolupracovali. Nebylo to nějak hodně časté, ale ty případy, které se vyšetřovaly, se ukázaly jako mimořádně brutální. Jednoduchá linka Čech vs. Němec nikdy neexistovala. Například z 20 odsouzených dozorců byli pouze dva německé národnosti – a jeden z nich byl židovského původu. Musíme si tak přiznat, že agresoři jsou v každé společnosti.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.