Kápové z koncentračních táborů? Kriminálníci, vynikali brutalitou a byli to i Češi, popisuje historik
Štěstí měli ti, kteří přežili koncentrační tábory a vrátili se domů – za sebou měli fyzické i psychické útrapy. Za ty ale nemohli jen Němci, byli tady Češi, „naši“ lidé, kteří se aktivně zapojovali do brutální likvidace vězněných v koncentrácích. Jejich usvědčení nebylo jednoduché, někdy trvalo desítky let. „Válka není černobílá, je to mezní situace, která naruby otáčí život a lidské chování, mění i charaktery,“ tvrdí historik Vojtěch Kyncl.
Ke konci války bylo v koncentračních táborech kolem 750 tisíc vězňů. Zavíráni do nich byli ti, které nacisté považovali za své nepřátele. Často tam byli týráni.
„Lidé byli rozděleni do několika kategorií, kdy ty nejhorší byly určeny k přímé likvidaci – počítalo se s jejich úmrtím do cca tří měsíců, ostrahu tam zajišťovali příslušníci SS,“ popisuje historik Vojtěch Kyncl.
„Součástí táborů byli takzvaní kápové, kteří tvořili vnitřní strukturu a samosprávu. Většinou to byli vězni a kriminálníci, kteří si zajišťovali ,pořádek‘ brutalitou, za kterou pak byli odměňováni. Mohlo jít o jejich vyšší postavení v hierarchii vězňů, lepší oblečení, strava, a dokonce i návštěvy vězeňského nevěstince. Především měli větší šance na přežití,“ přibližuje Kyncl.
Poválečné potrestání zločinců se zaměřilo i na tyto dozorce, což byli vesměs lidé české národnosti. Proběhlo několik soudních procesů, první z nich v Litoměřicích. Odsouzený František Procházka tloukl vězně, nadával jim a řval na ně pouze německy. Potrestán byl 15 lety za mřížemi.
„Milá maminko, daří se mi dobře,“ napsal mladík v Terezíně a nacisté ho popravili. Aby zlomili další
Číst článek
V prosinci 1946 mimořádný lidový soud dokonce vynesl trest smrti pro Karla Komperta. Výčet jeho zločinů zahrnoval i působení v koncentračním táboře Ravensbrück, kde Komperta podával vězňům smrtící injekce.
Obhajoval se tím, že jednal z „neodolatelného donucení“. „Podobná obhajoba zaznívala pravidelně před všemi soudními tribunály. Soudy tak posuzovaly i to, jestli byl souzený k jednání donucen, nebo ne,“ poukazuje historik Kyncl.
V lednu 1947 si v Mostě vyslechl trest smrti také Alois Svoboda. Celý systém dokazování byl ale velmi složitý, a to nejen v jeho případě. Písemné materiály neexistovaly, vycházelo se pouze ze svědectví spoluvězňů a jejich osobních prožitků.
Princ se žlutou hvězdou Petr Ginz by oslavil 95 let. Mladého židovského umělce zavraždili v Osvětimi
Číst článek
Jistý soud pak v jednu chvíli soudil tři obžalované, tři dozorce z koncentračních táborů. Jedním z nich byl Josef Ryšlavý, který dostal trest smrti. Kromě výčtu krutostí zaznělo před soudem svědectví, jak Ryšlavý vězně častoval nadávkami typu „české svině“.
Kápy či dozorci se stávali lidé s podobnými charakterovými vadami – byli suroví, bez emocí a svědomí, nacistům dokonce rádi sloužili při týrání a vraždění dalších vězňů. Takovým byl i později obžalovaný Josef Nejezchleba, který se v období prvorepublikového Československa těšil úctě.
„Legionář, štábní kapitán, zručný muž, který byl do koncentráku odvelen za černý obchod,“ popisuje historik. „Tam ale vedl blok 700 lidí, které bil, některé ušlapal a jinak různě utýral k smrti.“ Odsouzen byl k trestu smrti, kterému se nakonec vyhnul, a po třech letech vězení byl v rámci amnestie propuštěn na svobodu.
Nepromlčitelné zločiny
Poválečné roky se nesly ve znamení pátrání po nacistických zločincích, a to jak v Československu, Německu nebo Francii. Po dopadení Adolfa Eichmanna v roce 1960 se ještě zvýšil tlak na dohledání pachatelů a také se zavedl princip nepromlčitelnosti těchto zločinů proti lidskosti.
Hrdinové se nevracejí. Příběh Richarda Glazara a těch, kteří před 80 lety povstali v Treblince
Číst článek
Tehdy dostal nejvyšší možný trest Antonín Keleberec. „Zabil 500 vězňů vlastnoručně, podílel se na smrti další tisícovky,“ doplňuje historik Kyncl s tím, že jedním z důsledků výslechů Keleberce bylo usvědčení dalšího zločince jménem Miroslav Kejzlar. V té době už měl za sebou úspěšnou dráhu funkcionáře KSČ.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli Češi v koncentrácích spolupracovali s nacisty, historik Vojtěch Kyncl odpovídá:
„Ano, spolupracovali. Nebylo to nějak hodně časté, ale ty případy, které se vyšetřovaly, se ukázaly jako mimořádně brutální. Jednoduchá linka Čech versus Němec nikdy neexistovala. Například z 20 odsouzených dozorců byli pouze dva německé národnosti – a jeden z nich byl židovského původu. Musíme si tak přiznat, že agresoři jsou v každé společnosti.“
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.
