Čeští čtenáři milují detektivní romány. Pavel Mandys je spolu s Michalem Jarešem autorem nedávno vydané obsáhlé knihy Dějiny české detektivky, která zmapovala dějiny žánru u nás. A dočkala se i zpracování v dokumentární sérii doprovázené záběry z filmových verzí. Pořadem Česká detektivka provázel stylově Ondřej Vetchý, který si mnohokrát zahrál jak prvorepublikového detektiva, tak současného kriminalistu.
Jedním z průvodců série byl ovšem i sám Mandys. Jak vzpomíná, k lásce k detektivkám ho kdysi přivedla četba Psa baskervillského, na kterého narazil někdy ve svých dvanácti letech. Dodnes prý na Sherlocka nedá dopustit, i když v oblibě má i americkou drsnou školu. A samozřejmě český detektivní román, kde při četbě stovek knih narazil na mnoho zajímavostí. Třeba tu, že je velký oříšek určit, co je vlastně první opravdová česká detektivka. Věděli jste, že do detektivního žánru se pustil třeba i Vladislav Vančura? A čím to, že u nás byla detektivka dlouho ve znamení ženských autorek?
Největší hvězda české detektivky: Ze začátku to nevypadalo, že se jako spisovatelka uživím |
V čem je podle vás česká detektivka specifická? A dá se vůbec takto definovat?
Řekl bych, že specifická je hlavně, pokud jde o detektiva. Český detektiv je většinou antihrdina. Začíná to už šéfinspektorem Klubíčkem Emila Vachka z doby první republiky. Ten byl napsaný přímo jako protiklad suverénním anglosaským detektivům. Podobný je poručík Borůvka Josefa Škvoreckého. To je opět detektiv, který je malý, trochu obtloustlý, pochybující. Tahle linka nesuverénních detektivů k nám patřila už v době, kdy to ještě nebylo ve světě běžné, kdy byli samozřejmostí „velcí detektivové“, ti neomylní. Všichni ti Holmesové, Poirotové, Perry Masonové…
Podobné je to u Karla Čapka, který má v povídkách detektivy outsidery. Ten, kdo rozvíjí složité teorie, je úplně mimo, zatímco obyčejný policajt, rutinér řekne, že to bylo určitě takhle – a je to tak. Takže ta civilnost a antiheroičnost je spojujícím prvkem, minimálně ve dvacátém století. V současnosti to myslím už úplně neplatí, současní autoři se více rozhlížejí do světa a snaží se přizpůsobit světovým trendům.
