Hlavní obsah

Metody, jak přibrzdit neúprosný tok času

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Výstavy, na kterých se představují dva umělci, jsou pokaždé chápány jako konfrontace výtvarných stylů, pohledů na svět nebo jen nostalgických vzpomínek na minulost. Někdy na sebe výpovědi navazují, jindy spíš představují duel dvou osobností.

Foto: Jan Šída , Právo

Tomáš Císařovský pojmenoval své obrazy pouhými jmény (Václav a Stanislav, 1994).

Článek

Západočeská galerie v Plzni jednu takovou konfrontaci dvou umělců připravila. Expozice S časem pod kůží, která trvá do 1. října, staví vedle sebe, a částečně i proti sobě, fotografie Bohdana Holomíčka a obrazy Tomáše Císařovského. I když oba od sebe dělí dvě dekády, je možné v jejich vizuální řeči najít nějaký styčný bod.

Malíř Císařovský prezentuje oleje na plátně, které pocházejí z cyklu Naty, přepni to! z roku 1994. Fotograf Holomíček zase ukazuje obrazový soubor Album česká scéna (1970–2022). Oba umělce zajímá především člověk a jeho fyziognomie, konkrétně gesta i výrazy tváře.

Císařovský má výhodu, že na rozdíl od kolegy fotografa není tolik svazován zobrazovanou skutečností. Vlastně začíná, a to jak symbolicky, tak i ve skutečnosti, na bílém plátně.

Jednotlivá díla nazývá pouze křestními jmény (například Jan a Petr nebo Viktor a Václav), takže výklad smyslu obrazů neulehčuje. Figury jsou mírně vertikálně zdeformované, autor používá posmutnělé barvy. Tváře jednotlivých osobností jsou nažloutlé, působí poněkud nezdravým dojmem. Jejich strnulé postoje zase připomínají gotické skulptury světců.

Holomíčkovy snímky jsou naopak plné dynamiky. Fotografie většinou černobílé ukazují jeho kolegy fotografy i další osobnosti umění nebo politiky. Autor je sestavil do velkých prostorových celků, takže evokují komiksy. Jen ony typické textové bubliny chybí, tvůrci stačí striktní popis. A musí tedy stačit i návštěvníkovi.

Tematickým spojovníkem, jak bylo výše uvedeno, je osobnost Václava Havla. Holomíček jej ukazuje jako člověka, který prošel undergroundem, jako chalupáře na Hrádečku, spisovatele, prezidenta i návštěvníka hudebního festivalu v Trutnově.

Císařovský prezentuje plátno Doma na nábřeží (2015–2016), které pochází z Havlovského cyklu. Budoucí hlava státu sedí v roláku u stolu, manželka Olga nalévá z konvice kávu a nad nimi visí lampa. Připomíná gilotinu, nebo spíše Damoklův meč.

Dvě metody a dva přístupy k pozastavení neúprosného toku času. Jeden na plátně a druhý na fotopapíře. Je to marný boj, ale přesto má něco do sebe.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Západočeská galerie v Plzni

Reklama

Výběr článků

Načítám