Kdysi bral odměnu za šikanu chartisty, teď mu soud sáhl na peníze

Psychicky zničit, připravit o práci, vyčlenit ze společnosti, rozvrátit rodinné vztahy, vyštvat z vlasti. Tak bojoval na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let komunistický režim s údajnými nepřáteli socialistického zřízení, zejména s těmi, kteří podepsali Chartu 77.

Jedním z méně známých signatářů byl šestatřicetiletý právník z Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 6 Vasil Latta.

„Jmenovaného lze hodnotit jako nepřátelskou osobu,“ napsali příslušníci Státní bezpečnosti (StB) začátkem roku 1977 do svazku s označením „Řidič“, který na něj vedli. A dali si také několik úkolů –⁠ například najít v místě jeho bydliště osoby, které by hlásily, s kým se tam stýká, získat klíče od jeho bytu či vzorky rukopisu a pohovořit s ním o odvolání podpisu „pamfletu CH-77".

Koncem května 1977 byl v práci za Lattovým šéfem podporučík StB Jan Hataš. Žádal ho, aby byl chartista přeřazen na horší pozici. Podle zápisu ve svazku mu to ředitel podniku přislíbil a dokonce řekl, že po odvolání Latty z funkce „pro neplnění pracovních úkolů“ už pro něj nebude místo a bude ze zaměstnání propuštěn.

„Obžalovaný poškozeného systematicky sledoval za využití spolupracujících osob z jeho okolí, vyhotovoval zprávy o jeho osobním a pracovním životě. 31. května 1977 požádal Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti v Praze 9 o přezkoušení poškozeného z pravidel silničního provozu, o odebrání řidičského průkazu, případně dle možností o odebrání technického osvědčení od jeho vozidla,“ konstatoval v pondělí na základě provedeného dokazování předseda senátu Karel Steiner.

Na konci listopadu 1977 si Státní bezpečnost Lattu předvolala. Během pohovoru mu Hataš podle spisu řekl, že má v zásadě tři možnosti. Za prvé spolupracovat a odpovědět na všechny otázky. Za druhé, že bude i nadále pokračovat ve své činnosti signatáře Charty 77 a ponese veškeré důsledky, třetí možností je vyplnit formulář o vystěhování z ČSSR.

Na výslechy si bral kostky cukru

Šikanovaný chartista se nynějšího soudního procesu s „estébákem“ Hatašem nedožil. Jeho syn Joachim, který byl tehdy malý kluk, po letech na policii vypověděl, že otec Československo opustit nechtěl. „Kdyby nebylo nátlaku StB, nikdy se s rodinou nevystěhoval,“ řekl.

„Jako malý jsem se musel brzy naučit, že je kolem nás spousta práskačů, že nesmím se spoustou lidí mluvit... na návštěvu k nám chodili chartisti, vzpomínám si, že jsem jako pětiletý chlapec viděl pana Havla.“

Šikana jejich rodiny prý začala tím, že jim tajná policie nechala vypnout telefon. Jako dítě si pamatuje, že tátu vozili příslušníci StB na výslechy.

„V pátek po směně ho sebrali a vrátili nám ho v pondělí před směnou. Bral si s sebou kostky cukru. Pamatuji, že jednou přišel domů zmlácený, měl krvavé rány v obličeji, matka mu je ošetřila. Každý měsíc musel jezdit s vozem na technické prohlídky. Matka musela docházet na policii na Prosek. Chodili k nám domů různí lidé a matce říkali, že jí je otec v práci nevěrný. Snažili se naši rodinu rozvrátit.“

„Tvrdili, že nebudu moct studovat, pracovat, budu jen prodávat drogy. Že na nás bude čekat jenom kriminál. Ti, co ho vyslýchali, vyhrožovali, že to neskončí jen u pár facek... celou rodinu to ničilo, psychický tlak ho zlomil,“ vzpomínal.

S bratrem, tátou a mámou se nakonec podvolili a v červenci 1981 se vystěhovali do Spolkové republiky Německo. Museli se vzdát části majetku, občanství i kontaktů se dvěma Joachimovými sestrami, které v ČSSR zůstaly.

„Jen jsem plnil pokyny...“

Obžalovaný bývalý příslušník StB Hataš, mimochodem vyučený soustružník kovů, který to krátce před revolucí v roce 1989 dotáhl na majora, vinu odmítá.

„Popírám, že bych na pana doktora Lattu činil nějaký nátlak a že bych mu doporučoval vystěhování. Setkal jsem se s ním jen jednou. Po 43 letech si pamatuji jen to, že byl považován za nepřátelskou osobu. Bylo o něm známo, že měl řadu let zájem o emigraci,“ hájí se.

„Byl jsem na pracovišti (StB) krátce. Řídil jsem se pokyny nadřízených. O akci Asanace jsem tehdy nevěděl, dozvěděl jsem se o ní až o mnoho let později. Vždy jsem se řídil zákony. Rozhodně odmítám, že bych měl jakýkoliv úmysl způsobit poškozenému újmu,“ tvrdí. Svědectví Joachima Latty označil za nevěrohodné.

Uvedl také, že v létě roku 1979, tedy dva roky před nuceným vystěhováním Lattových, odjel studovat „důstojnickou školu“ na Slovensko.

Podle soudu však není pochyb o tom, že se mezi lety 1977 a 1979 na šikaně chartisty v rámci akce Asanace podílel. „Následně ten spisový materiál předal další osobě, sám odešel na jinou práci a k dotažení vystěhování pana doktora Latty došlo až v roce 1981. Jednání, které činil pan obžalovaný, zjevně k tomuto cíli směřovalo. Nejprve tedy k vyčlenění ze společnosti, k morálnímu rozkladu,“ prohlásil v pondělí předseda senátu.

„Je třeba říct, že v těch záznamech jsou velmi cynické zápisy, jak se snaží tu osobu co nejvíc zničit. Vyhodit ze zaměstnání, co nejvíc šikanovat, třeba přezkušovat z pravidel silničního provozu, odebrat technický průkaz. Bylo to v rozporu s tehdy platnými zákony. Tento postup byl nepochybně zneužitím pravomoci úřední osoby, tehdy veřejného činitele,“ uvedl soudce.

Padesát tisíc podvedených?

Jeho senát potrestal Hataše dvouletým vězením s odkladem na zkušební dobu tří let. Soudce nepředpokládá, že muž ve svých 73 letech podmínku poruší a půjde za mříže. Podle něj je tak uložení podmíněného trestu spíš „morálním výrokem“.

Co má však bývalého příslušníka StB citelně zabolet, a to alespoň finančně, je peněžitá sankce ve výši 150 tisíc korun.

„Bylo prokázáno, že pan obžalovaný získal majetkový prospěch... v důsledku své tehdejší přičinlivé práce (postupu vůči chartistům, pozn. red.) měl i finanční odměnu. Soud shledal možným a vhodným uložit mu peněžitý trest. Realizací tohoto trestu dojde aspoň k nějakému potrestání pana obžalovaného. Tyto peníze pak budou (obecně) poskytnuty obětem trestné činnosti,“ řekl soudce.

Obžalovaný i státní zástupkyně si ponechali lhůtu pro možné podání odvolání. Rozsudek tak zatím není pravomocný.

Někdejší „estébák“ Hataš nebyl v hledáčku policie poprvé. V minulosti byl jedním ze čtveřice obviněných z podvodu v rozsáhlé kauze kolem brokerské firmy Delta Broker.

Společnost slibovala v devadesátých letech klientům zhodnocení jejich peněz, jenže zkrachovala. V případu podle policie figurovalo na 50 tisíc poškozených lidí, kteří měli přijít dohromady až o půl miliardy korun. První obvinění padlo v roce 2002, vyšetřování bylo časově náročné a trvalo léta. Nakonec ho ze stolu smetla amnestie prezidenta Václava Klause. Hataš tak před soud nemusel.