Od roku 1789 se v Bílém domě vystřídalo už 46 nájemníků. A mezi nimi bylo i těchto deset velikánů...

Psát podobné texty je jako kráčet po velmi tenkém ledě. Historii lze totiž interpretovat nejrůznějšími způsoby a mnohé z ní nám zatím zůstává utajeno. Spojené státy už navíc pamatují 46 prezidentů, přičemž každý z nich byl – ať chtěl, nebo ne – utvářen svojí dobou. Jinak se vládlo v době, kdy se formovala americká demokracie, jinak v době, kdy hrozil její rozklad. Jinak se vládlo v dobách druhé světové války, jinak v dobách války studené. A jinak se vládne i dnes, v době, kdy spousta Američanů už ani nevěří výsledkům voleb. Přesto jsem neodolal pokušení odhlédnout od výše uvedeného a zamyslet se nad tím, kterých deset amerických prezidentů nejlépe reprezentovalo svůj úřad...


10. George H. W. Bush (1989–1993)

V Bílém domě sice strávil pouze jedno funkční období, to ovšem nikterak nesnižuje velikost jeho politického odkazu. George H. W. Bush (1924–2018) získal řadu užitečných zkušeností coby kongresman za stát Texas, velvyslanec USA při OSN, předseda Národní rady republikánů, vedoucí styčného úřadu USA v Čínské lidové republice, ředitel CIA a viceprezident ve vládě Ronalda Reagana. Během svého působení ve funkci prezidenta dosáhl řady mimořádných úspěchů, mimo jiné i díky tomu, že dokonale ovládal umění kompromisu, tudíž se dokázal dohodnout i s opozičními demokraty. Kladl velký důraz na vzdělávání a péči o děti. Prosadil rozsáhlý antidiskriminační zákon vůči lidem se zdravotním postižením a zákon o čistotě ovzduší. Jedním z jeho poradců byl i Arnold Schwarzenegger. Velmi dobře si Bush vedl také v oblasti zahraniční politiky. Dokončil dílo svého předchůdce Ronalda Reagana, a tak se studená válka stala další uzavřenou kapitolou novodobé historie. Sesadil panamského diktátora Manuela Noriegu a vytlačil vojska iráckého prezidenta Saddáma Husajna z Kuvajtu. Jelikož ale po Reaganovi zdědil velký rozpočtový deficit, byl nucen porušit svůj volební slib a zvýšit daně. A právě to byl jeden z hlavních důvodů, proč jej v dalších volbách porazil Bill Clinton. Spravedlnost a politika nejdou vždy ruku v ruce.

9. Jimmy Carter (1977–1981)

Další americký prezident, který by si zasloužil i druhé funkční období. Když Jimmy Carter (* 1924) poprvé kandidoval do Bílého domu, panovala v jeho zemi „blbá“ nálada. Richard Nixon byl nucen vzdát se prezidentského úřadu v důsledku aféry Watergate a jeho nástupce Gerald Ford mu následně udělil generální pardon. Mladý a pohledný Carter slíbil svým voličům, že jim nikdy nebude lhát, a nutno říci, že tomu dostál. Založil ministerstvo energetiky a ministerstvo školství. Uzavřel dohodu o Panamském průplavu a navázal na rozhovory se Sovětským svazem o omezení strategických zbraní (SALT), jež započaly už za Nixonovy éry. A v neposlední řadě zprostředkoval uzavření mírové dohody z Camp Davidu mezi Izraelem a Egyptem (26. března 1979). Doba však Carterovi příliš nepřála: musel se potýkat s následky druhého ropného šoku, sovětské invaze do Afghánistánu a politického převratu v Íránu. Volby v roce 1980, kdy byl jeho vyzyvatelem Ronald Reagan, tak nakonec drtivě prohrál. O dvaadvacet let později se však dočkal satisfakce v podobě Nobelovy ceny za mír. A milionům Američanům vrátil víru, že i v Bílém domě může usednout slušný člověk.

8. Woodrow Wilson (1913–1921)

Někdejší rektor Princetonské univerzity je dnes nezřídka označován za rasistu, který obdivoval filmové dílo D. W. Griffitha, tato kritika ovšem jen ve výsledku poukazuje na omezené vnímání dějin. Woodrow Wilson (1856–1924) byl totiž velký vizionář a reformátor. Omezil vliv úzkých skupin na americkou ekonomiku a prosadil několik sociálních reforem. Zavedl systém federálních bankovních rezerv za účelem stabilizace měny. V oblasti zahraniční politiky sice zpočátku spíše tápal, vše se ale změnilo se vstupem Spojených států do bojů první světové války. Wilson se stal velkým zastáncem malých národů na sebeurčení a položil základy Společnosti národů, jejímž hlavním cílem mělo být předcházení dalším globálním válečným konfliktům. Ve Spojených státech však převládly izolacionistické tendence a americký Senát uštědřil Wilsonovi potupnou porážku (USA do Společnosti národů nikdy nevstoupily). Přesto ale Wilson získal v roce 1919 Nobelovu cenu za mír a čas dal jeho ambiciózním vizím postupně za pravdu.

7. Barack Obama (2009–2017)

První Afroameričan, který to dotáhl až do Bílého domu. Barack Obama (* 1961) převzal prezidentský úřad ve velmi složité době. Spojené státy se zrovna potýkaly s důsledky finanční a ekonomické krize a vedly hned dvě války (v Iráku a Afghánistánu). S Obamou tak byly spojovány přehnaně velké naděje. A dlužno dodat, že se z velké části naplnily. Obamovi se podařilo americkou ekonomiku postupně oživit a současně s tím ještě prosadit zdravotnickou reformu (tzv. Obamacare). V oblasti zahraniční politiky projevil Obama mimořádně dobrou vůli, když se pokusil o restart vztahů s Ruskem a zabránil eskalaci válečného konfliktu v Sýrii. Prozíravě se zaměřil na utužování vztahů v rámci anglosféry a udržoval velmi dobré vztahy se zeměmi Evropské unie. Velký důraz také kladl na boj za ochranu klimatu. Ve Spojených státech se dodnes těší nemalé oblibě a první díl jeho pamětí Země zaslíbená se stal obrovským bestsellerem.

6. Theodore Roosevelt (1901–1909)

Už za svého života se stal legendou. Theodore Roosevelt (1858–1919) byl nejen politikem, ale také vojákem, dobrodruhem, přírodovědcem a spisovatelem. Prezidentem se stal ve věku 42 let poté, co byl zavražděn jeho šéf William McKinley (1943–1901). Roosevelt byl nejen velmi vzdělaný, ale také ambiciózní. Právě za jeho éry se Spojené státy staly hybatelem světového dění. Zprostředkoval mír mezi Ruskem a Japonskem, za což si v roce 1906 vysloužil Nobelovu cenu míru. Urovnal také vztahy mezi Spojenými státy a Mexikem a zasloužil se o vybudování Panamského průplavu. Úspěšný byl však také v domácí politice, populárním se stal především díky svému boji proti trustům (výrobcům, kteří se snažili vytvářet kartely či monopoly). Prezident, po němž byl pojmenován plyšový medvídek (teddy bear), se v roce 1912 pokusil o politický comeback coby kandidát za Pokrokovou stranu (známou též jako Stranu losího býka). Získal sice přes 4 miliony hlasů, leč na vítězství to nakonec nestačilo. A možná to i bylo dobře, neboť časy se měnily. Stejně jako Woodrow Wilson byl Theodore Roosevelt každopádně velkým podporovatelem úsilí T. G. Masaryka o samostatnost.

5. Franklin Delano Roosevelt (1933–1945)

Vzdálený bratranec Theodora Roosevelta. Ideově měl však Franklin D. Roosevelt (1882–1945) daleko blíže k Woodrowu Wilsonovi, za jehož éry zastával post náměstka na ministerstvu námořnictva. V roce 1921 prodělal dětskou obrnu, jež na něm zanechala trvalé následky (od té doby musel používat invalidní vozík). S nepřízní osudu však bojoval s obdivuhodnou statečností. V roce 1928 se stal guvernérem státu New York a zahájil úspěšný boj proti korupci. K vítězství v prezidentských volbách mu napomohla velká hospodářská krize, s níž se úspěšně vypořádal prostřednictvím souboru legislativních opatření známých jako New Deal (Nový úděl). Díky své mimořádné popularitě si mohl F. D. Roosevelt dovolit prolomit Washingtonův precedens a ucházet se o prezidentský úřad potřetí i počtvrté. Což se ukázalo jako mimořádně šťastné, neboť v roce 1939 vypukla druhá světová válka. Společně s Winstonem Churchillem se tak F. D. Roosevelt výraznou měrou zasloužil o porážku německého, japonského a italského fašismu. Konce války se však bohužel nedožil.

4. Abraham Lincoln (1861–1865)

Měřil neuvěřitelných 193 centimetrů. Sám se naučil číst a psát. Živil se jako dřevorubec, lovec, lodivod, zeměměřič, poštmistr a voják. Přízeň lidu si však Abraham Lincoln (1809–1865) zprvu vysloužil jako advokát chudých. Díky svému řečnickému talentu postupně prorazil i v politice, načež v roce 1856 rozšířil řady Republikánské strany. Po několika volebních porážkách získal prezidentskou nominaci, kterou o čtyři roky později proměnil v přesvědčivé vítězství. Z něj se však příliš dlouho radovat nemohl, protože krátce poté vypukla občanská válka. Lincoln se sice ostře vymezoval proti otrokářství, mnohem důležitější však pro něj bylo zachování Unie. Uspěl ale na obou frontách: dosáhl kapitulace Jihu a prosadil 13. ústavní dodatek, na jehož základě bylo otrokářství definitivně zrušeno. Lincoln byl člověk melancholické povahy i pevného charakteru. Vyznačoval se jak pronikavou inteligencí, tak drtivým charismatem. Osud se však vůči němu zachoval macešsky: 15. dubna 1865 se Abraham Lincoln stal obětí atentátu.

3. John Fitzgerald Kennedy (1961–1963)

Ženy ho milovaly, muži obdivovali. O jeho osobním životě dodnes kolují legendy. A jeho smrt se stala předmětem mnoha konspiračních teorií. Jisté ale je, že John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) ovlivnil světové dějiny tak, jako málokdo jiný. Byť se narodil do vlivné a bohaté rodiny, soucítil s chudými a potřebnými. Byl zapřísáhlým odpůrcem rasové diskriminace a coby veterán druhé světové války (bojoval v první linii) byl spíše antimilitaristou. Během svého poměrně krátkého prezidentství položil základy rozvoje lidských práv a odstartoval vesmírný program Apollo. Jeho největším úspěchem však je odvrácení jaderného konfliktu se Sovětským svazem, k němuž málem došlo v říjnu roku 1962. Tímto se Kennedy navždy zapsal do dějin. Byl mužem mimořádné odvahy, čelil jak rodinným démonům, tak Addisonově chorobě (a zřejmě i obsedantně kompulzivní poruše). O tom, že byl nešťastně zamilován, nemluvě. Kennedyho potkal podobný osud jako Lincolna. Dne 22. listopadu 1963 se stal obětí atentátu.

2. George Washington (1789–1797)

Co o něm říct? Krví i potem vybojoval své zemi právo na existenci. George Washington (1732–1799) je pro mnohé Američany tím, čím je pro nás T. G. Masaryk. Tento impozantní vojevůdce si vysloužil nemalý respekt už během francouzsko-indiánských válek. Politika mu byla spíše cizí, Washington byl především vojákem a zemědělcem. Na luxus si příliš nepotrpěl, na to byla jeho povaha až příliš skromná. Prezidentem se stát musel, monarchou však nechtěl. Svodům moci odolal a demokratem se stal. K prezidentskému úřadu přistupoval s nebývalou pokorou a zakládal si na své nestrannosti. Když končil své druhé funkční období, byla mu nabídnuta možnost ucházet se o třetí. To on ale odmítl a místo toho se vrátil na svoji usedlost Mount Vernon. Zde také v poklidu dožil.

1. Thomas Jefferson (1801–1809)

Položil duchovní a právní základy Spojených států. Nebyl jen politikem, ale také filosofem, advokátem a vědcem. Thomas Jefferson (1743–1826) ustál mnoho těžkých životních zkoušek: v poměrně mladém věku ovdověl a pouze dvě z jeho šesti dětí se dožily dospělosti. V roce 1776 se Jefferson stal hlavním autorem americké Deklarace nezávislosti a již v té době bojoval za zrušení otroctví. Postupně působil ve funkcích guvernéra státu Virginie, velvyslance v Paříži a ministra zahraničí v první vládě George Washingtona. Do prezidentského úřadu byl poprvé zvolen v roce 1801, přičemž jeho největším úspěchem byla koupě Louisiany. Tím zajistil ochranu přístupu USA k přístavu New Orleans a získal jim volný přístup k řece Mississippi. Usnadnil cizincům získat americké občanství, snížil státní dluh a vytvořil podmínky pro stavbu první státní silnice (vedla z Cumberlandu ve státě Maryland do Wheelingu v Ohiu). Po odchodu z prezidentského úřadu vybudoval Virginskou univerzitu. „Jeho nesmrtelnost nespočívá v tom, co udělal, ale v tom, jaký měl vztah k lidem,“ řekl o něm Woodrow Wilson.