Ve všech těchto knihách nabízí spisovatel, lingvista a literární historik Tolkien čtenářům nebývalý prostor pro fantazii. Při jejich psaní nacházel inspiraci v severské mytologii či výrazech středověké angličtiny, kterou sám dobře znal. Staroanglickou literaturu a jazyk totiž Tolkien studoval v Oxfordu a získal z ní i profesuru. Publikovat začal ve dvacátých letech minulého století, nejprve však odbornou literaturu.
Fikci se začal milovník dýmek věnovat až později. Smyšlené příběhy nejdříve vyprávěl svým čtyřem dětem před spaním. Až poté je zapsal do knih.
Budoucí velký literát se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu v rodině bankovního úředníka, dětství ale prožil v Sareholu poblíž anglického Birminghamu, odkud pocházeli jeho rodiče. „Můj svět stojí na základech, které byly postaveny během pobytu v Sareholu. Všechno začalo při pohledu na velšské nápisy na nákladních vagonech. Divná jména, která jsem nedovedl vyslovit, mne vábila,“ popsal zdroj své inspirace.
Pro svou imaginární zemi vytvořil Tolkien i záhadný jazyk, kterým její obyvatelé hovoří. On sám měl velký lingvistický talent a jazykový cit, bravurně se naučil latinu a řečtinu a ovládal plejádu dalších jazyků, moderních i starověkých.
Prvním z Tolkienových hrdinů byl usedlý a pohodlný hobit jménem Bilbo, jehož největší vášní je sezení před svou norou a bafání z dýmky. „Jsou to (nebo bývali) malí lidičkové, dosahující asi tak polovičky našeho vzrůstu a menší než bradatí trpaslíci... Mají sklon k obtloustlým bříškům; nenosí žádnou obuv, poněvadž jim na chodidlech od přírody roste hustá a hřejivá hnědá srst...,“ popsal ho sám autor.
S knižním vydáním ale původně nepočítal. Kniha o hobitovi vyšla až díky rodinné přítelkyni Elaine Griffithsové, které spisovatel texty k jejímu velkému nadšení ukázal. Kniha vyšla v září 1937 v Tolkienových 45 letech. V některých britských vydáních se dokonce objevily jeho vlastnoruční, jednoduché, ale působivé ilustrace. Česky vyšel Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky poprvé v roce 1978 v Odeonu v překladu Františka Vrby. Jelikož však měl Vrba v té době zákaz publikování, byl místo něj v knize uveden jeho přítel Lubomír Dorůžka.
Literární svět a srdce malých i velkých čtenářů pak Tolkien definitivně dobyl příběhy o prstenu, který „vládne všem.“ Knihy Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále vyšly v polovině padesátých let letech a česky na začátku let devadesátých. Dávné osudy obyvatel Středozemě Tolkien vylíčil také v knize Silmarillion (1977, česky poprvé 1992), jejíhož vydání se ale nedožil. Zanechal za sebou ještě řadu dalších knih a povídek, které vyšly po jeho smrti.
Pán prstenů: Dvě věže s živým orchestrem v O2 universum. Přednostní vstupenky |
Trilogie Pán prstenů znovu ovládla svět na začátku milénia, kdy ji úspěšně zfilmoval režisér Peter Jackson. Poslední díl Pán prstenů: Návrat krále získal 11 prestižních Oscarů a jako jeden z mála filmů na světě vydělal přes miliardu dolarů. V letech 2012 až 2014 na tuto trilogii navázala další filmová trojice: Hobit. Ta dějově Pána prstenů předchází. Tolkien měl sice k filmování odpor, ale nakonec svolil. Jeden z nejvlivnějších autorů 20. století totiž podle svého životopisce „nenáviděl kino a televizi a byl velice silně proti těmto vymoženostem“.
Profesorem anglické literatury na Mertonově koleji Oxfordské univerzity byl Tolkien od roku 1945 až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. Po odchodu na odpočinek žil s manželkou Edith na oxfordském předměstí Headington a poté se přestěhovali do Bournemouthu. V roce 1972 mu britská královna Alžběta II. udělila Řád britského impéria. Zemřel v 81 letech a na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, kde je pochován on a jeho žena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Beren a Lúthien.