Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – září 2023

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tla

30. září:

Kam se poděl Boubín se svými horskými sousedy?

Inu, to se jen září rozhodlo rozloučit v mlžném a deštivém počasí, aby nám připomnělo, co vše náleží k podzimním náladám.

29. září:

Za krásného počasí se barvy i další zdobné prvky podzimu rovněž zjeví v celé kráse …

28. září:

Svatováclavské boubínské sluneční loučení, …

… jež mířilo nad Velký Roklan, bylo impozantní nejen samo o sobě, …

… nýbrž i naměřenou teplotou a jihozápadním vánkem o hodnotě rovný 1 m/s (3,6 km/h).

Vše ale dokonale přebil rudý měsíční kotouč nad Libínem.

Zítřejšího dne těsně před polednem (přesně v 11:57) dosáhne fáze úplňku, a to ve znamení Berana.

27. září:

Zajímavý pomník, instalovaný na místě úmrtí zakladatele legendárního cyklomaratonu s názvem Král Šumavy, Františka Šraita, vytvořil známý klatovský výtvarník, cestovatel a spisovatel Václav Fiala.

26. září:

Když krásný slunečný den od samého rána …

… zpestří bohaté mlžné pásy, …

… je postaráno o nanejvýš působivé zážitky.

25. září:

Poslední zářijové pondělí mohlo zprvu svou zataženou oblohou vzbouzet obavy z nepříznivého počasí, …

… ty se však v průběhu dne postupně rozplynuly proměnou v další vydařený slunečný den.

24. září:

Lákavější nežli dnes se cesta na Boubín původně zdála včerejšího jitra – nabízela totiž možnost dorazit na rozhlednu ještě v létě, uvítat tam poslední sluneční východ zmíněného ročního období a vracet se již na podzim. Onen záměr však zhatila mlha, již si naše hora oproti okolní krajině podržela ve formě své tradiční čepice takřka po většinu dopoledního času. Dnešek pro změnu mohl znamenat uvítání prvního podzimního východu, …

… což se i po všech stránkách zdařilo. Počasí dané myšlence přálo …

… a sluneční kotouč se po zdárném zdolání obzorové oblačné clony dokonce oboustranně obklopil půvabnými parhelii.

S teplotami takových a podobných hodnot je tady nutno koncem září počítat. Tu dnešní navíc pocitově velmi slušně umocňoval severozápadní vítr o rychlosti téměř magického vyčíslení v obou používaných jednotkách – 7,7 m/s (27,72 km/h).

Na největší podívanou ovšem neupozornilo ani tak déle trvající pravé parhelium, …

… nýbrž Luzný, zprvu zcela viditelný, avšak náhle zpola zakrytý mohutným pohyblivým oblačným hadem.

Co se pak začalo odehrávat na celé západní obloze, …

… bylo dílem několika minut.

Tak rychlý přesun nádherně výtvarně pojaté oblačné masy …

… tu nebývá k vidění nijak často.

Jako by se celá obloha náhle dala do pohybu, …

… ten tam byl původní poklid, v němž se neslo celé dění …

… od svítání až doposud.

Očím všech, kdož vyznávají myšlenku, že náhody neexistují, se pak nabízely přímo magické symboly, zavádějící fantazii nepřekvapivě třeba až do starověkého Egypta.

Podobný osud jako prve Luzný ve finále potkal prakticky celou Trojmezenskou hornatinu i neviditelný alpský pás.

Vedle mocných přírodních krás nakonec nescházela též jedna velká záhada: kde se za popsaných klimatických podmínek – zejména velmi citelného ochlazení – náhle vzala na popruhu fotobatohu, spočívajícího jako vždy na podlaze rozhledny, tato půvabná housenka štětconoše smrkového ???

23. září:

V první podzimní den bylo pozoruhodné sledovat, jak se původní ranní mlhy okolo Chlumu …

… i Bobíku vybraly a krajina se do večera aspoň opticky navrátila k dojmu pozdního léta.

22. září:

Tak tedy poslední letní den – ráno …

… a před večerem.

21. září:

Třebaže kolem poledního zahrozil od severu mohutný inverzní příval, …

… nakonec se ve zbytku dne rozpustil a obavu ze slibovaného zítřejšího deštiva prozatím nepotvrdil.

Tím se samozřejmě naplnění předpovědi nevylučuje, ale rozhodně k němu, pokud ano, nedojde tímto vlivem.

20. září:

Na fotografování jsou nejúžasnější nepředvídatelné momenty, v nichž náhle oku odkudsi shůry přilétne bez hledání a přemýšlení motiv vyzařující přirozenou harmonii a klid … prostě pohladí duši a vyvolá silnou touhu podělit se o to vše, k čemu jsou zbytečná a nedostačující sebelépe míněná slova …

Takovým motivem je třeba kostelík svaté Magdalény ve stejnojmenné obci na Zlaté stezce nedaleko Volar. Ani z historického hlediska nejde o stavbu ledajakou, …

… neboť jejím projektantem byl slavný barokní architekt italského původu Anton Erhard Martinelli, knížecí stavitel ve službách Schwarzenbergů, jmenovitě knížete Adama Františka – o němž více k dočtení zde: https://www.sumava.eu/blog/2012/06/11/natrikrat-pohrbeny-vevoda/

Z Martinelliho tvůrčí dílny vzešla v této etapě jeho života celá řada jihočeských staveb, např. ćeskobudějovická radnice, kostely svatého Vojtěcha ve Lštění či svaté Máří Magdaleny ve Svaté Maří, podílel se na stavebních úpravách zámků v Českém Krumlově, Třeboni, Protivíně či na Hluboké.

19. září:

Již včerejší noci zapršelo, nějaká kapka spadla i dnešního dopoledne, ale v převažující většině nakonec zvítězí přijatelné až pěkné počasí.

18. září:

Co bylo předvídáno včera, naplní se již dnešní noci …

17. září:

Obloha nám po čase opět nabyla dramatičtější podoby, jíž jsme po většinu tohoto končícího týdne odvykli. Inu, příští sobotu uvítáme podzim … a není vyloučeno, že plačtivě (samozřejmě výlučně optikou počasí).

16. září:

Babí léto je v plném proudu …

… a na jeho dosavadní průběh …

… si rozhodně ani v nejmenším …

… nelze stěžovat.

15. září:

Někomu možná ta myšlenka zazní hříšně, …

… ale kdyby na vrchu Bartoloměji (693 m n.m., na Klatovsku poblíže Běšin) namísto aktuální zříceniny dodnes stál dochovaný původní kostel ze 14. století (vystavěný za vlády proslulého Otce vlasti – císaře a krále Karla IV. a zasvěcený apoštolu téhož jména, jaké nese zmíněný vrch), …

… celé místo, zahrnující vedle kostelních i další sousedící ruiny, by výrazně tratilo na svém nepopsatelně tajuplném charismatu. Pro úplnost dodejme, že zánik kostela v tomto případě výjimečně nemají na svědomí, jak by bylo možno na základě mnoha jiných podobných případů předpokládat, neblahé praktiky komunistické totality, nýbrž k němu došlo již v 19. století, kdy byl, od dob vlády císaře Josefa II. dávno nesloužící svému účelu, pobořen. V jeho okolí se rovněž nacházel hřbitov, využívaný přilehlými obcemi až do roku 1804.

Pouhá slova se ukazují naprosto nedostatečnými k vystižení genia loci toho neobyčejně silného místa.

Co vše by asi mohla vyprávět tajemná kamenná hlava, ať už ji do okénka umístil kdykoli kdokoli … ? Možná by nám prozradila, která z blízkých rozvalin bývala poustevnou, či kterého výročního dne se tu podle pověsti zjevuje černá postava, mávající černým praporem a věštící brzkou smrt tomu, kdo ji spatří.

Naši dávní předkové v každém případě dobře cítili, …

… kde mají budovat své sakrální stavby.

Oproti nám totiž byli dle všeho výrazně vnímavější vůči energiím, v jejichž existenci naše vědou odkojená doba nezřídka odmítá věřit.

A přitom zrovna ta neuvěřitelně silná zdejší jako by na některých místech ani nechtěla člověka propustit k návratu.

14. září:

Po řadě přívětivých dnů příroda usoudila, že je opět čas na změnu, realizovanou již od včerejšího večera.

Na základě mnohaletých zkušeností bylo nicméně nutno uznat, …

… že Boubín za daných okolností klidně mohl zaujmout mnohem nepříznivější postoj.

Namísto toho však překvapil nejedním působivým protržením své zákonité mlžné čepice.

Na polovinu září zde nepanovalo ani chladno, jaké by ve zmíněném čase už nebylo nikterak překvapující. A to ke všemu vál severní vítr, …

… jenž i rychlostí 2,2 m/s (7,92 km/h) zvládal ještě kolem poledního zásobovat okolí rozhledny stále čerstvou mlhou.

Přes všechny slibné proměny tu k citelnějšímu zlepšení viditelnosti dojde patrně až v pozdním odpoledni, ne-li k večeru.

Ten se ovšem nad Vimperkem dočkal zajímavého zpestření …

… v podobě průletu horkovzdušného balonu s tříčlennou posádkou.

Zajímavou pak byla otázka, kde asi milá montgolfiéra za celkem rychle houstnoucího soumraku v našich končinách přistane.

13. září:

Zítra rozhodně již nečekejme azurové slunečno.

12. září:

Vida, otázce z 2. září se začínají rýsovat konkrétnější odpovědi.

11. září:

Nadchází čas, v němž se šumavská údolí stále častěji začnou probouzet zaplavena přízemní mlhou, …

… která v nich zasněně kouzlila i dnešního jitra, …

… vítajíc první nádech slunečních paprsků dalšího zářijového týdne.

Naměřená teplota v kombinaci s bezvětřím představovala od samého svítání téměř neuvěřitelný stav, …

… stejně jako obloha, chystající nefalšovaný azurový den.

10. září:

Ozvěny vesmíru se někdy ukrývají na místech, …

… kde bychom je v tak miniaturní podobě nehledali.

9. září:

Je zajímavé pozorovat, jak hluboký význam přikládá příroda šestiúhelníku – nejzářnějším příkladem je včelí plást (nezpochybnitelný obrovský význam včel pro tuto planetu ještě nebyl mnohými doceněn) … a také složené oči hmyzu, zde např. šídla modrého.

8. září:

Jak se smířit s výkladem, že se jedná o pouhý nadzemní kořen?

7. září:

Vintířova skála na Březníku je nejen tajuplným, energiemi nabitým místem, …

… ale též velmi štědrou vyhlídkou, z níž lze spatřit např. Poledník …

… a z velmi netradičního úhlu …

… též Kašperk společně s Pustým hrádkem.

6. září:

Azurová obloha posledních dnů vysloveně láká k návštěvě míst, …

… jimž člověk jejich nesporný přínos bohužel neoplatil v dobrém.

Přesto stále věrně prozrazují neklamné stopy jeho dávných rukou.

Některá z novodobých však přece jen zavzpomíná.

5. září:

Dnešní noci se setkává na nejkratší optickou vzdálenost Měsíc s Jupiterem – největší planetou sluneční soustavy. Naše Země by se do něj vešla více nežli tisíckrát a jeho průměrná vzdálenost od ní představuje 777 milionů kilometrů (nejdelší vzdálenost podle postavení na oběžné dráze činí 965 milionů km, nejkratší 590 milionů km).

Proto je onen vesmírný obr v porovnání s Měsícem, jehož objem je roven dvěma setinám objemu Země, na snímku pouhou bílou tečkou. Tolik velmi jednoduchý výtah ze strohých vědeckých údajů. Ale je tu samozřejmě i velmi široké pole působnosti pro bezbřehou lidskou fantazii, která si vesmír personifikuje, takže se vědě vymyká, ba nebyla by jí akceptována. Není však kouzelné, můžeme-li vědecké zajímavosti doplnit o bájeslovné, které nám sdělují, že Jupiter (pojmenovaný po vládci starořímských bohů – obdobě starořeckého hromovládného Dia) je planetou vyššího myšlení, štěstí a lásky?

4. září:

Ubývající nedávný superúplněk může podnítit lidskou fantazii prakticky k jakémukoli obrazu či vnitřní představě … a leccos nám tak odhalí …

3. září:

Babí léto už je citelně znát se všemi svými průvodními jevy, …

… k nimž třeba na Boubíně náleží blížící se viditelnost alpských velikánů.

Dnes se ovšem jednalo spíše jen o velmi mlhavé náznaky, více podvědomě tušené nežli naplno viděné, …

… ale vše vynahradila fantastická sestava mračen na slunečném ohnivém podkladu, …

… který nicméně v širším krajinném záběru zanikal v převládající šedi.

Vítr si k této teplotní nadílce přisadil pouhými necelými třemi metry za sekundu (2,8 m/s = 10,08 km/h) …

… zatímco sluneční kotouč jen velmi úporně bojoval o plné pole působnosti, …

… k němuž vedla cesta přes skvostný halový oblouk, takto se zjevivší na Basumských lukách.

2. září:

Že by nám tu vznikala nějaká nová hra?

  1. září:

První den devátého měsíce letos namísto návratu do školních lavic prodloužil žákovské a studentské mládeži prázdniny. Současně se však prezentoval proměnlivým počasím, jemuž již od druhé hodiny po půlnoci přihlížel též ubývající a Zemi se vzdalující superúplněk, obklopen korónami na oblačnosti, jež místy připomínala vzedmuté moře. Blížil se déšť.

V průběhu místy přece jen slunečného dne přetrvávající bohatá mračna zahalila i vrchol Boubína, nikoli však na dlouhou dobu.

Večerní obloha pak svými loučícími se barvami a tvary jen opět jitřila fantazii.