Hned jsme věděli, že je jiný. Budil se dvacetkrát za noc, byl pořád v pohybu, říká máma syna s ADHD
Hned, když se Janě Martincové narodil syn Richard, všimla si, že je jiný než její první dcera. „Byl nestandardní. V noci se vzbudil klidně dvacetkrát, byl neustále bdělý, neustále v pohybu. Přes den usnul na 20 minut, mohla jsem si podle něho řídit hodinky. Pro mě to znamenalo chronickou únavu a naprosté vyčerpání,“ vzpomíná v pořadu Houpačky Radia Wave. Richard letos úspěšně odmaturoval na gymnáziu a Martincová je autorkou vzdělávacích knih.
„Syn si ve dne v noci si říkal o pozornost a starší zdravá dcera byla najednou na druhé koleji, to mě hrozně mrzelo,“ vzpomíná Martincová.
Co Janě a jejímu muži pomohlo? Jak zvládli předškolní docházku a kdy bylo nejhůř? Jaké zkušenosti a inspiraci by ráda předala dál? Poslechněte si Houpačky o výchově dětí s ADHD
Přitom dcera byla ukázkové miminko. „Byla houževnatá a spolupracující, komunikovala, spala od sedmého týdne celou noc,“ srovnává Martincová. Vzhledem ke komplikacím při porodu syna si nebyla jistá, jestli se vyvine jako běžné děti.
„Neurologicky mu nic nebylo, takže nebylo co diagnostikovat. Tudíž jsem neměla jinou možnost, než k synovi přistupovat jako k jakémukoliv jinému dítěti. A každé dítě potřebuje bezbřehou lásku rodiče, čas a kvalitní vzdělávání,“ shrnuje.
„Při tom mnohaletém nočním buzení jsem nezvládala všechny vypjaté situace řešit v klidu a bez emocí. Vždycky jsem to brala jako svoje výchovné selhání a byla jsem schopná se dětem omluvit,“ vzpomíná Martincová na doby, kdy se cítila vyčerpána a neustále ve střehu.
Po diagnóze jsem dával své problémy za vinu ADHD. Dneska ho miluju, vypráví Petr
Číst článek
ADHD se u jejího syna projevila třemi způsoby. Byl neustále v pohybu a prozkoumával všechno, co ho zaujalo. Nevydržel naopak u ničeho, co ho nebavilo, naopak u oblastí svého zájmu vydržel hodiny. A nezvládal přijímat schválnosti a nereagovat na ně.
Se vším si ale rodina poradila. „Příznaky ADHD jsme zmírnili tím, že jsme syna nasměrovali k oblasti jeho zájmu,“ přiznává Martincová. Malý Richard tak chodil třeba na IT kroužek a pomáhal mu asistent.
Diagnózu syna uslyšela rodina ve chvíli, kdy nastoupil na základní školu a tam ho poslali do pedagogicko-psychologické poradny.
„Pro mě bylo bezvýznamné, jestli to uslyším ještě v době, kdy byl syn v předškolním vzdělávání. Důležité pro mě bylo, že ho stejně musím nějak vést, připravit na samostatný život,“ přiznává Martincová.
‚Nevzdávejte ho‘
Nejvíc jí ze začátku pomohlo, že manžel sehnal paní na hlídání dětí.
Dospělých s ADHD rapidně přibývá. Léčbu může podpořit minimalismus v hlavě i chytré hodinky
Číst článek
„Když se sešly matky s dětmi na kávě, seděly spolu u stolku a já se zatím seznámila v restauraci se všemi trubkami a elektrickým vedením, které se syn pokoušel nějak přeskládat,“ vzpomíná. „Probíhá to všechno strašně rychle, že nemáte čas na nic. Ani se litovat,“ popisuje rodičovství dětí s ADHD v kostce.
„Nepotřebovala jsem skočit ve skupině stejně postižených rodičů. Hledala jsem naopak normální komunitu, do které bych ze svých dnů mohla vystoupit,“ vzpomíná. Nakonec se jí podařilo takové matky najít a vzájemně se inspirovat.
Zpětně také Martincová hodnotí, že syna hodně rozvíjelo už předškolní vzdělávání. To je oblast, které se Martincová věnuje o dnes.
„Rodičům dětí s ADHD bych vzkázala, aby to nevzdávali. Každá věc, kterou s dítětem udělají, každá minuta, kterou se mu trpělivě věnují, se někde v životě vyloupne,“ uzavírá Martincová.
Poslechněte si celý podcast Houpačky, audio je nahoře v článku.
