Článek
Kolem knihy „Podnik s nejistým koncem“ s podtitulem „Knižní rozhovor s Petrem Pithartem“ jsem chodil v nakladatelství Academia dlouho. O koupi jsem neuvažoval. Asi proto, že jsem měl pocit, že se pan docent v politologických tématech přehrabuje až příliš. Že se - jak i sám v knize přiznává - v míře větší než malé vciťuje do jiných, např. do Slováků, Němců atd. A že je na nás, na Čechy, občas zbytečně přísný. Přitom mám daleko k názorům typu „třista let jsme úpěli.“ Nakonec jsem však knížku z regálu vzal a šel s ní k pokladně (za přemýšlení „proboha, kam to budu dávat“ 😊). Po přečtení spolu s Edith Piaf mohu říci „ničeho nelituji.“ Ne, že bych všemu, co pan Pithart novinářce Andree Procházkové vypráví, rozuměl. Ne, že bych s ním ve všem souhlasil. Ale poměrně často jsem narazil na pasáž, o které jsem si řekl, že by stálo za to ji vytesat do kamene či si ji alespoň opsat do sešitu o přečtených knihách. Jenže já si čtenářský deník (bohužel) nevedu. A pak jsem včera narazil na výrok cara vší Rusi, který řekl, že „západ dosadil Žida Zelenského, aby kryl nacisty.“ Zapátral jsem na netu a zjistil jsem, že nešlo o první Putinův výrok, ve kterém se do etnického původu ukrajinského prezidenta navážel. Okamžitě se mně vybavil úryvek z kapitoly „Ústupový boj“, kde pan Pithart říká toto (A. Procházková, Podnik s nejistým koncem, str. 502 - 503, Academia 2022, dotisk 2023): „Jak ale věděli už antičtí klasikové ‚každé dobré zřízení má svou variantu zkaženosti‘, a tu má konzervatismus taky. Může se zkazit do uzavřenosti, šovinismu, xenofobie, antisemitismu… Proto je důležité u pravicových politiků rozlišovat, jestli jsou patrioti čili vlastenci, nebo už nacionalisté. Patriot miluje svoji vlast, je na ni hrdý, dobře ji zná, prospívá jí podle svých sil, ale dokáže k ní být také kritický, protože právě v jeho náročnosti spočívá láska. Nepotřebuje k tomu všemu nepřítele nebo hrozbu zvenčí. Nacionalista se naopak bez nepřítele neobejde. Jeho popularitu posiluje pocit ohrožení. Jeho cíl je na první pohled srozumitelný, logický, ale neuskutečnitelný bez korektur hranic, expanzionismu a válek. Bez čištění území jeho státu. Když jdeme dál, najdeme na dně skoro každého nacionalismu antisemitismus. Žid je totiž jaksi univerzální, univerzálně srozumitelný nepřítel, skoro všichni rozčílení na celém světě ho znali či znají, už s ním měli či mají co do činění. Žid je modelový škůdce, protože je univerzální cizinec.“ Čím to je, že existují lidé, kteří mají dar popsat, seřadit do slov a vět přesně to, co já cítím, co bych rád nahlas vyslovil či napsal, ale chybí mně právě ono umění seskupit své úvahy do srozumitelného textu? Jako bych to měl na jazyku, onu myšlenku o patriotech, náccích a židech, přesně tak bych to chtěl jiným povědět. Leč múza Kleió, která v Řecku řídila resort dějepisu, na můj balkón v Praze 4 z Olympu nepřilétla.
