Vyrobit kostým a pak postavu žít. Okolí nás často nechápe, říká cosplayerka

Jak jste se dostala ke cosplayi?
Přes mamku, která také cosplayovala. Já sama jsem se o cosplayi dozvěděla asi v devíti letech, naplno jsem se mu začala věnovat v šestnácti. Tím, že jsem v tomhle prostředí vyrůstala, jsem měla výhodu oproti jiným cosplayerům, kteří třeba neměli takovou podporu od rodičů.

Co vás na cosplayi přitahuje?
Za svůj život jsem vyzkoušela už hodně koníčků, ale vždy mě přestaly bavit. Cosplay je skvělý v tom, že můžu zúročit všechny svoje dovednosti. Můžu si vyrobit boty, udělat si paruku, vymýšlet vystoupení... Můžu dělat prakticky cokoliv.

Na které postavy se specializujete a podle čeho si je vybíráte?
Já dělám v zásadě všechno. Disney princezny, anime, herní cosplaye… Zatím mám jen jeden cosplay hrané postavy, Jasmíny z Aladina. Přemýšlím i o Wonder Woman (fiktivní komiksová postava). Vybírám si spíše postavy, které jsou energické a usměvavé. Myslím, že mi sednou více než vážné charaktery.

V dnešní době je cosplay dosažitelnější, popisují partneři život s převleky

Někteří cosplayeři se převlékají dokonce i za věci. Máte s něčím takovým zkušenosti, nebo jste se zatím věnovala jen živým postavám?
Za věci se nepřevlékám, ale dělám cosplaye pokémonů. To nejsou lidé, takže si dělám vlastní návrhy toho, jak by mohl pokémon vypadat jako člověk – říká se tomu gijinka. Teď budu třeba dělat cosplay pokémona Goldeen, který vypadá jako ryba. Jinak se dá cosplay udělat v zásadě na cokoliv.

Jaký cosplay je váš nejoblíbenější?
To se hrozně těžko hodnotí, protože si kostýmy sama šiji a většina z nich je má práce. Jedna cosplayerka říká, že jsou všechny jako její děti a nemůže říct, které má nejraději. Mám ale dvě postavy, se kterými jsem hodně spojovaná. Ta první je Nico Yazawa z anime Love Live, byla jedním z mých prvních cosplayů. Druhou je Xiangling ze hry Genshin Impact. S tímhle cosplayem jsem vyhrála dvě soutěže, je pro mě hodně speciální.

Jak probíhá výroba vašich kostýmů? Vytvořit něco tak propracovaného musí být jistě časově i finančně náročné.
Záleží na složitosti kostýmu. Například herní kostýmy nebývají jen o šití, obvykle vyžadují zbraň nebo doplňky. Ty si člověk musí vytvořit sám, pracuje třeba se dřevem nebo horkovzdušnou pistolí. Záleží i na parukách, dají se buďto dělat od základu, nebo koupit. Já sama si je kupuji, ale upravuji je. Styling vyžaduje i několik hodin. Pokud jde o čas na výrobu celých kostýmů, záleží na složitosti. Ty náročné mi trvají kolem dvou měsíců. Cena za jeden cosplay se pro mě pohybuje průměrně kolem 2 500 korun.

Když jsem viděla vaše kostýmy, připadalo mi, že musí být složité se do nich vůbec obléknout. Za jak dlouho si na sebe zvládnete vzít celý kostým včetně nasazení paruky a líčení?
Okolo dvou hodin. Jen na make-up si obvykle vyhrazuji hodinu. Některé kostýmy jsou navíc složité, mají třeba víc vrstev nebo šněrování. Ale jsem schopná to zvládnout i do hodiny.

Se svými kostýmy jste zazářila na soutěžích, a to dokonce mezinárodních. Kam až vás cosplay zavedl?
Soutěže jsem zkoušela už jako začínající cosplayerka, ale moc mi to nešlo. Po skončení karantény v roce 2021 se mi ale poštěstilo a vyhrála jsem v cosplay soutěži na festivalu japonské popkultury Advík. Tato soutěž byla postupová a já jsem byla díky vítězství nominovaná do mezinárodní soutěže International Cosplay Champion Cup, která se konala na festivalu Aninite ve Vídni. Tam jsem byla třetí.

Za výhru v soutěži si prý cosplayer může přijít na pěkné peníze. Prozradíte, kolik to může být?
Když jsem na Advíku v roce 2021 zvítězila, nedostala jsem vyloženě peníze. Místo nich jsem získala různé poukazy na látky, 3D tisk a podobně. Za 3. místo v Rakousku jsem dostala 150 eur. Ale výhry už se změnily, za 1. místo na Advíku vítěz letos dostal 15 tisíc korun.

Co všechno se na soutěžích hodnotí? Cosplay přece nezahrnuje pouze vzhled, ale i „hraní“ postavy.
Záleží, na jakou soutěž se přihlásíte. Hodnotí se třeba počet technik použitých při výrobě kostýmu, kvalita, vystoupení, hraní role…

Cosplay se může stát skupinovou záležitostí. Připravujete si kostýmy a vystoupení i s dalšími cosplayery?
Skupinky jsou fajn, ale mohou se k nim vázat různé problémy. Může se stát, že se domluvíte, ale ne všichni se stihnou včas připravit a svůj kostým dodělat. Člověk také může ztratit zájem. Já pracuji ve skupině jen se svými kamarádkami, o kterých vím, že je na ně spoleh. Osobně mě také více baví chození na akce ve skupině, je to zábavnější. Větší skupinka většinou láká lidi, aby se s námi vyfotili. Ale pokud jde o výrobu, je to pro mě stresující. Soutěže bývají pro skupiny navíc náročnější, protože vás hodnotí jako celek.

Za roky, které jste věnovala cosplayi, se vám jistě nahromadilo hodně kostýmů. Necháváte si je všechny?
Některé své kostýmy už jsem nabídla k prodeji. Ostatní jsem si nechala, a to i proto, že se velmi špatně prodávají. Jak už jsem řekla, vyrábím je průměrně za 2 500 korun. Za tolik to ale nikdy neprodám. Teď třeba prodávám kostým, který jsem vyráběla podle modelu dostupného v online obchodech. Na e-shopu se dá sehnat za cenu kolem tisícovky. Mám úplně stejný, dokonce vylepšený, ale nabízím ho za 650 korun a neprodal se.

Proč je podle vás tak těžké prodat kostým?
Aby se cosplay prodal, musí to být postava, která je hodně známá a chce ji dělat hodně lidí. Dál je to podobně jako s oblečením. Při nakupování hledáte svoji velikost, ale zároveň i charakter, který se vám líbí. Ten cosplay, který teď prodávám, je sice známá postava, ale zatím se neprodal, i když je hodně pod cenou.

Setkala jste se někdy s předsudky či negativními reakcemi na cosplay?
Spousta cosplayerů má problémy s rodiči, kteří tento koníček nechápou a nelíbí se jim. Já jsem tohle naštěstí nezažila. Několikrát jsem se ale setkala s udivenými pohledy od cizích lidí. Dříve jsme s kamarádkami neměly auto a jezdily jsme na akce v kostýmech hromadnou dopravou. Lidé si nás třeba tajně fotili, někteří i nadávali.

Kostým si můžete ušít, nebo i ukovat. Ilustrátorka se mění ve filmové postavy

Ve světě existují lidé, kteří mají cosplay jako zaměstnání – spolupracují s různými společnostmi a propagují jejich produkty, prodávají kostýmy, vystupují na festivalech a setkáních… Přemýšlela jste o tom, že byste se vydala touto cestou a věnovala se cosplayi na plný úvazek?
Dříve jsem o tom přemýšlela, ale v Česku je velmi náročné, téměř nemožné se cosplayem uživit. Je to hodně drahá a časově náročná záležitost. Odradily mě i jiné věci – co jsem slyšela, byla bych nucena do výběru postav. Já ale dělám cosplay postav, které se mi líbí, a nechtěla bych dělat něco, co neznám.

Jaké máte plány do budoucna? Myslíte, že se cosplayi budete věnovat celý život?
Chtěla bych dále soutěžit. Plánuju se zúčastnit soutěže na Akiconu v říjnu a připravuji se i na Animefest v Brně. Řekla bych, že se cosplayi budu věnovat i dál. Mám už postavy, které bych chtěla dělat, až budu babička.

Název cosplay vymyslel Japonec Převlékání do různorodých kostýmů má ve světě dlouhou tradici, příkladem mohou být legendární benátské karnevaly s historií sahající až do hlubokého středověku. Kořeny cosplaye tak, jak ho známe dnes, však spadají do 20. století. V roce 1939 se v USA konal první Světový sjezd science fiction, na který dorazil i novinář a spisovatel Forrest J. Ackerman ve futuristickém kostýmu se zelenou kápí. Jeho nápad inspiroval i další návštěvníky a na dalším ročníku sjezdu už se objevilo mnohem více fanoušků science fiction v kostýmech svých oblíbených hrdinů. Samotný termín „cosplay“ pochází z roku 1984. Japonský tvůrce mangy Nobujuki Takahaši tehdy zavítal do Spojených států na festival science fiction, kam ostatní návštěvníci již tradičně dorazili v převlecích. Takahaši o svém zážitku následně napsal článek do japonského časopisu My Anime, potřeboval však najít termín vystihující kostýmový fenomén. Přišel tak s označením cosplay, který spojuje anglická slova „costume“ (kostým) a „play“ (hra). Cosplayem se tedy rozumí kostýmová hra, která zahrnuje převlékání za různé postavy a také jejich hraní. Takzvaní cosplayeři se stylizují do podoby postav z filmů, knih i počítačových her a své vášni věnují hodiny práce i vysoké finanční sumy. Co nejpodobnější vzhled však není jediným cílem – cosplayeři se snaží také o vcítění do vybrané postavy, učí se její gesta a napodobují její chování.