Víra v Boha, přísná výchova i neustálá kontrola nad životy všech členů komunity. To je dánské náboženské hnutí Faderhuset (Dům Otce), které v Česku přebývá téměř sedm let. Skupina věřících utekla z rodné země kvůli podezření tamních úřadů, že týrají děti. Nejmladší příslušníci Faderhuset měli být do Česka odvezeni bez rodičů. Případem se zaobíral tuzemský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který o mladé členy komunity vyjádřil obavy. Policie i Odbor sociálně-právní ochrany dětí ale neshledaly žádné pochybení.
Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.
Koncem února 2023 bylo na krajské ředitelství policie v Liberci doručeno trestní oznámení z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD). Oznámení se týkalo obav o zdraví a blahobyt dětí žijících na severu Čech v dánské komunitě Faderhuset. ÚMPOD na tuto skutečnost upozornil dánské úřady, jež komunitu dlouhodobě sledují.
Ředitel ÚMPOD Zdeněk Kapitán pro Seznam Zprávy uvedl, že podle informací, které od dánských úřadů obdržel, jsou děti ve Faderhuset vystaveny psychickému násilí, izolovány od rodičů a není jasné, zda chodí do školy. Součástí dokumentace, kterou s českým ÚMPOD sdílelo Oddělení pro děti, mládež a rodinu okresu Lolland (Lolland Kommune, Sektor for Børn, Unge og Familie), je i výpověď bývalé členky hnutí Marie. Dánské úřady dokumenty poskyly i tamnímu deníku Jyllands-Posten, s nímž investigace.cz na tomto případu spolupracuje od letošního února.
Dům Otce založila Ruth Evensen společně se svým tehdejším manželem a pastorem Knutem v roce 1990. Tou dobou už oba měli zkušenosti z jiných náboženských hnutí. Po třiadvaceti letech ale Dům Otce v roce 2013 oficiálně zanikl, což Ruth zdůvodnila mnohaletou kritikou ze strany dánských médií. Komunita ale nezanikla. Krátce poté se rozpadlo i její manželství. Rozvedená ale nezůstala dlouho, v roce 2014 se opět vdala za svého současného manžela Larse Kristiansena. O dva roky později se členové jejího hnutí poprvé ocitli v Česku a rodina Kristiansenových tu začala nakupovat nemovitosti. Podle dánských úřadů by u nás mělo žít třináct dětí. Nezisková organizace InsideOut, která pomáhá bývalým členům Faderhuset a jejich příbuzným, ale uvádí, že by jich v současnosti mělo být dvacet jedna.
Policie tvrdí, že „všechny děti se podařilo identifikovat, byly fyzicky viděny a žádné z nich nevykazovalo znaky jakéhokoli protiprávního jednání směřujícího proti jejich osobám“. Další podrobnější informace ale policie neposkytla, a to ani Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Příběh bývalé členky Marie (žena vystupuje pod jiným jménem kvůli obavám o svou bezpečnost) byl součástí prvního článku, který o Faderhuset investigace.cz napsala. Žena v hnutí strávila 20 let, poznala tam svého manžela a narodily se jí tři děti. Podle svých slov ji právě krutá výchova nezletilých přiměla v roce 2020 komunitu opustit. Když pak její nejstarší syn ve škole mluvil o tom, že byl bit jak svými rodiči, tak ostatními členy hnutí, učitelka případ nahlásila tamním úřadům a Marie byla odsouzena k měsíčnímu vězení. Děti jí úřady odebraly a může je navštěvovat jen pod dozorem. Z posledních informací vyplývá, že se Marie oficiálně snaží získat jedno z dětí zpět do své péče.
Zápis z oznamovacího pohovoru
Okres Lolland leží na jihu Dánska a čítá téměř 40 tisíc obyvatel. Součástí regionu je i malé přístavní město Bandholm, které je vyhledávanou turistickou destinací. Právě v Bandholmu, konkrétně v jednom tamním hotelu, jenž do roku 2019 patřil rodině Kristiansenových, pracovali členové Domu Otce. Tam začíná i příběh Marie.
Během dvou rozhovorů s dánskými úřady v únoru 2023 Marie vzpomínala, jak během turistické sezóny pracovali členové hnutí v hotelu téměř 24 hodin denně. Jejich děti, včetně těch úplně nejmenších, byly posílány do letního tábora ve Švédsku, kde pobývaly až dva měsíce a péči o ně měli na starost manželé Kristiansenovi. Marie ve své výpovědi zpětně zhodnotila i odloučení od svých velmi malých dětí jako nezodpovědné. Také popsala incident, kdy si jeden z vysoce postavených členů hnutí položil její dceru břichem na svůj klín, aby ji „naučil nereagovat“. Když zlobila, tak ji „usměrnil“.
Děti podle výpovědi Marie dostávaly „výprask“, pokud se nechovaly tak, jak měly. Ideálně by měly být poslušné a neprojevovat emoce jako hněv nebo smutek. To, zda se děti chovají patřičně, pak hodnotili Ruth a Lars Kristinsenovi, kteří rodičům také radili, kdy a jak děti trestat. Marie zmínila i několik zážitků, kdy významný člen hnutí děti bil nebo si jiný člen posadil jejího syna na klín a „tlačil mu na břicho“. Tuto praktiku popsal i Mariin syn v rozhovoru s dánskými úřady. Zatímco děti dostávaly na zadek, dospělé trestali fackováním.
Marie úřadům vylíčila i situaci, kdy vedení hnutí vyhodnotilo její děti (ve věku necelého roku a tří let) jako příliš dominantní, a proto je na tři měsíce poslali k jiné rodině a ona s nimi nesměla mluvit. Popsala také případ převzetí péče o děti jiného páru ze strany syna zakladatelky Ruth a jeho manželky, neboť legitimní rodiče výchovu „nezvládali“.
Ztracené dánské děti
V kempu Březový háj na Karlovarsku se na podzim roku 2016 objevilo několik dánských rodin s malými dětmi. Byla s nimi i Marie. Ze své domovské země členové Domu Otce utekli kvůli výše zmíněným obavám z tamních úřadů, jež se zajímaly o to, jakým způsobem komunita vychovává děti. V dánských médiích také začali vystupovat bývalí členové Domu Otce a vypovídat o tom, že děti jsou v tomto společenství fyzicky i psychicky týrány.
Marie se po několika měsících vrátila do Dánska, protože „nebezpečí (od úřadů) tam pominulo“. V roce 2019 spolu se svou rodinou ale opět zamířila do Česka, konkrétně do Prahy. Podle zjištění investigace.cz má v Česku rodina Kristiansenových několik nemovitostí v severních Čechách, jež vlastní přes různé firmy.
Marie ale zmiňuje i byt v Praze, v němž bydleli mladí lidé ve věku od 13 do 17 let a kde se střídali dospělí, kteří na ně dohlíželi. Adolescenti měli navštěvovat mezinárodní křesťanskou školu. Další členové komunity sídlili na různých adresách v severních Čechách a o víkendech se scházeli. Z Mariiny výpovědi je zřejmé, že děti dostávaly „výprask“, ať už byly v jakékoli zemi. V Česku to ale údajně „bylo lepší, protože tam bití dětí zakázané nebylo“. Česká republika je totiž jednou z mála evropských zemí, kde fyzické trestání dětí není zákonem zakázáno.
Po třech letech od příchodu prvních Dánů do Česka obdržel v dubnu 2019 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí zprávu od zastupitelstva dánského okresu Lolland. Na základě reportáže tamní televizní stanice TV2 zastupitelé vyjádřili obavy o bezpečnost třinácti dánských dětí, které měly v té době pobývat v Česku. Součástí oznámení byla jejich jména a adresy údajného pobytu, ale i upozornění, že se jedná o děti členů „izolované náboženské skupiny“, a není proto jasné, zda se jim dostává vzdělání nebo kdo se o ně stará. ÚMPOD požadoval od dánské strany více informací. Ty už ale nedorazily a komunikace mezi úřady na několik let ustala. Odpovědi na své doplňující otázky se ÚMPOD dočkal až v říjnu 2022. Z Dánska tehdy dorazila data narození třinácti dětí s tím, že žádné další informace už nemají.
Bývalí členové hnutí a jejich příbuzní
V červenci 2022 oslovila dánská nezisková organizace InsideOut, zaměřená na pomoc bývalým členům Faderhuset, tamní ministerstvo sociálních věcí. V e-mailu, který má investigace.cz k dispozici, neziskovka vysvětluje svou činnost a nastiňuje obavy o zdraví a blahobyt jednadvaceti dětí žijících v České republice. Jednou z osob, které organizace pomáhala, byla i citovaná Marie.
Na začátku letošního roku pak redakce investigace.cz začala spolupracovat na mapování aktivit Domu Otce v Česku s novinářem Sebastianem Abrahamsenem z dánského deníku Jyllands-Posten. Zároveň v březnu 2023 sdílel okresní úřad Lolland s českým ÚMPOD více než stostránkový dokument, jehož součástí je i přeložená výpověď Marie nebo překlady článků, které publikoval Jyllands-Posten. Veřejně dostupné je i prohlášení bývalých členů Faderhuset a také rodinných příslušníků či přátel členů současných. Celkově se jedná o dvacet tři osob, které na konci února vydaly hromadné vyjádření, kde popisují obavy o své blízké: „Jsme již řadu let hluboce a stále více znepokojeni sektářským směřováním skupiny a tvrdými výchovnými metodami, o nichž jsme se dozvěděli. Jako příbuzní jsme se po mnoho let cítili celou situací velmi znechucení, protože uskupení bylo extrémně uzavřené.“
Autoři dokumentu dodávají, že vstup do Domu Otce je sice zdánlivě dobrovolný, avšak nesmírně komplikované je pro jejich blízké komunitu opustit, a to „kvůli dlouholeté kontrole, které byli vystaveni“.
„Nejsme proti nim ani proti jejich víře, ale jsme proti tomu, aby se Boží jméno používalo k manipulaci a psychickému i fyzickému týrání členů. Máme hluboké obavy o děti,“ píší se znepokojením. Text rovněž obsahuje kritiku úřadů, jejich neschopnosti reagovat na situaci dříve. V závěru prohlášení autorstvo žádá, aby úřady konečně zasáhly. „Ačkoli se prostředí může zdát nevinně křesťanské, skrývá velmi radikální názory a praktiky, naprosto nevhodné pro vývoj každého dítěte.“
Nebyly zjištěny žádné skutečnosti o trestném činu
Marie ve své výpovědi vysvětlila, že ačkoli nemůže vědět, co se uvnitř hnutí aktuálně děje, je přesvědčená, že „pokud dnes v České republice žijí stejné rodiny, dochází ke stejnému fyzickému týrání“. Podle jejích dalších slov jsou „násilí i psychické týrání součástí každodenního života“ komunity, děti jsou nadále oddělovány od rodičů a lze předpokládat, že se jim nedostává vzdělání. Vyjádřila i své obavy o řádné lékařské péči, což doložila případem, kdy měl jistý chlapec zánět slepého střeva a abscesy v žaludku, přesto mu člověk z vedení hnutí nařídil, aby pracoval.
Odbor obecné kriminality KŘP Libereckého kraje vydal ve věci Domu Otce 22. června 2023 rozhodnutí o ukončení šetření a založení případu do spisu. Na základě trestního oznámení, které podal ÚMPOD v únoru, bylo podle policejního vyjádření provedeno rozsáhlé prověřování, a to jak různými složkami policie, tak i Odborem sociální péče. V rozhodnutí stojí, že „nebyly zjištěny žádné známky protiprávního jednání, nic, co by nasvědčovalo jakémukoli zanedbávání péče, izolaci nebo násilí vůči dětem, nic, co by znamenalo jakékoli ohrožení dětí náboženskou komunitou. V žádném případě nebylo zjištěno, že by docházelo k separaci dětí od rodičů, ponižování dětí, zákazu volnočasových aktivit nebo zákazu styku s vrstevníky dětí“. V rozhodnutí se také uvádí, že všechny děti byly fyzicky viděny a žádné z nich nevykazovalo známky protiprávního jednání vůči jejich osobám.
Ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán na dotazy investigace.cz odpověděl, že úřad neobdržel žádné další informace o vyšetřování a tedy nemůže posoudit, jakým způsobem bylo prováděno. ÚMPOD sice může jak s policií, tak s Odborem sociální péče spolupracovat, ale tím jeho kompetence nebo pravomoce končí.
Zároveň ale Kapitán prohlásil, že vzhledem k závažnosti sdělení, jež české úřady obdržely od dánských, „se nechce spokojit s dosavadním výsledkem“. Ačkoli má ÚMPOD v tomto směru jen poradní funkci, bude hledat jiné cesty, jak situaci důsledně prošetřit. Ředitel současně zdůraznil, že prošetření věci není snadné, ať už kvůli jazykové bariéře, nebo uzavřenosti komunity vůči vnějšímu světu.
„Zcela bez předsudků říkám, že umím akceptovat i závěr, že je všechno v pořádku. Chci žít nicméně s přesvědčením, že jsme udělali všechno proto, abychom životy dětí uvnitř komunity Faderhuset jako stát pečlivě a spravedlivě vyhodnotili,“ uzavřel Zdeněk Kapitán.
Ruth Kristiansen ve svém videu na sociální síti TikTok jako odpověď k článkům deníku Jyllands-Posten popřela, že by se kdy dopustila něčeho nezákonného. Krátce po tomto vyjádření ale svůj kanál smazala. Dánská média ovšem kritizovala i na svém YouTube kanálu Ruth TV. Když se redaktorky investigace.cz vypravily do několika českých obcí, kde členové hnutí žijí, nepodařilo se jim získat žádné vyjádření k aktuální situaci.