Článek
Psala se 50. léta a u nás v Kocourkově, tedy v budoucí Československé socialistické republice, se ve flotile ochranné služby policie objevovalo jedno velmi zajímavé vozidlo. Jistě uhádnete, že šlo o model Škoda VOS, přičemž některé kusy byly dokonce na míru upraveny pro konkrétního státníka. Zároveň bylo v té době dodáno i 30 kusů vozidel Tatra 87.
Škoda VOS u nás sloužila ve standardním i pancéřovaném provedení.
Zajímavostí k VOS je hned několik. Byly vyrobeny ve dvou padesátikusových sériích. Padesát ze stovky vyrobených kusů se dočkalo pancéřování a cirka 5 cm tlustých skel, která šla stáhnout jen přibližně do dvou třetin.
Dále se ví, že 15 kusů využila Československá socialistická republika, 7 kusů Rumunská socialistická republika (zde byl dokonce 1 kus přestavěn na železniční drezínu!), 20 kusů obdržela Polská lidová republika, 3 vozy Maďarská lidová republika a 1 kus Čínská lidová republika. Většina modelů pak odjížděla z továrny v černé barvě.
Elitní řidiči
V 50. letech bylo zapotřebí doplnit početní stav ochranky příslušníky-řidiči, kteří byli řádně vyškoleni. Po výběru ze 100 uchazečů připadalo v úvahu už jen 30 příslušníků a po odpovídajících přísných zkouškách uspělo pouze 6 uchazečů. Na základě těchto zkušeností bylo nutno pro ochranku zřídit vlastní autoškolu, která zajistila kvalitní řidiče.
Ochrannou stálicí šedesátek byla první série Tatry T603. Tyto modely byly do výroby protlačeny zejména z popudu vlády a následně se jich dočkaly jednak úřady a také jednotky ochránců, kteří vozili zahraniční delegace. Tenkrát ovšem šlo o středně reprezentativní stranický vůz, jehož bychom dnešní optikou přirovnali ke Škodě Superb, která je u současné ochranné služby vnímaná takřka jako dělník.
Tatra T603 vznikla zejména z popudu vlády.
Přece jen vysoký pohlavár by v T603 úplně nejezdil, když měl k dispozici ZIS 110 v otevřeném provedení na přehlídky a uzavřeném na běžné cestování. Rovněž tyto modely využívaly důležité zahraniční delegace. Zajímavostí je, že z továrny dorazil vždy sériový vůz a případné úpravy se prováděly až v tuzemských dílnách. Současně byly dodány i automobily ZIM 12, později doplněné modely GAZ-13 Čajka.
Také Čajka našla své místo u policejní ochranky.
A pomyslným vrcholem 60. let byl ZIL 111, kterým se vozil prezident republiky Novotný nebo předseda vlády. Na šestilitrové osmiválcové svezení totiž neměl nárok jen tak někdo, zkrátka jen ti nejvyšší.
Sovětské novinky 70. let
V 70. letech se k nám dostaly další vozy GAZ-13 Čajka, jimiž se vozili opět jen ti nejvrchnější představitelé státu. Pamětník Ladislav Kučera vzpomíná, že u nás byla i jedna pancéřovaná Čajka, nicméně ta se pro běžný provoz nepoužívala.
Modely T613 postupně nahrazovaly T603.
V letech 1974–1975 na ochranný útvar dorazily první tatrovky T613, tentokrát vyráběné striktně pro státní potřeby. Tatrovácké novinky postupně nahrazovaly starší T603, nicméně začínalo se opět odshora, takže jako první měli nárok ministři a ředitelé podniků. Vyřazené T603 poté sloužily pro krajské nebo okresní potřeby.
ZIL-114 nabídl sedmilitrový osmiválec o výkonu 300 koní.
Sedmdesátky však byly přínosné i pro nejvyšší pohlaváry, jelikož ti se mohli nechat vozit nově v modelech ZIL 114 (delší) a ZIL 117 (kratší). Řidiči těchto majestátních limuzín k autům dostávali také příručku, kterou museli znát jako své boty. Kdo neuměl, nemohl kočírovat zastavěný sedmilitrový osmiválec.
Absolutní přednost 80. let
Do flotily luxusních limuzín ochranné služby policie se dostal modernizovaný model GAZ 14 Čajka, přičemž pamětník Kučera vzpomíná, že poslední kus přistál do garáží roku 1988. Vylepšený automobil se setkal s oblibou zejména kvůli výkonu, rychlosti a celkovému pohodlí.
V 80. letech se u ochranné služby hojně používaly tatrovky.
V tomto období se na silnicích začaly objevovat tajemné černé tatrovky s předními lampami z mercedesu. Je to tak, šlo o modely T613 Speciál, kterých na vnitru sloužilo přibližně dvacet. Tyto modely byly určeny jednak vysokým státníkům, výjimečně ředitelům podniků, ale zejména řidičům důležitých delegací a doprovodů.
V tomto období se začala také uplatňovat absolutní přednost v jízdě, kdy vozidlu/koloně využívajícímu tohoto práva museli z cesty všichni včetně hasičů nebo sanitek. Pamětník Kučera ovšem vypráví, že se tohoto práva nevyužívalo zase tak často.
Zapnutý červený a modrý maják znamenal absolutní přednost v jízdě.
Iniciátorem této jízdy totiž byla vždy žluto-bílá Tatra T613 s modrým a červeným majákem, nápisem STOP a se dvěma radiostanicemi. Jestliže řidič této tatrovky užíval modrý maják, měl přednost v jízdě, ale musel dodržovat určité předpisy.
Jakmile se k modrému přidal ještě červený, začala platit absolutní přednost v jízdě. Vedla-li žluto-bílá tatra kolonu s právem absolutní přednosti, musely mít zúčastněné vozy aktivovaná výstražná světla. Pakliže byla kolona o více než třech vozech, bylo nutné, aby ji uzavíral policejní automobil.
Po revoluci byly populárnější bavoráky.
Touto formou byly převáženy významné osoby, tedy prezidenti, předsedové vlád a další vysocí činitelé. Tento systém se obvykle aplikoval plánovaně, takže byla známá trasa, kterou dopravní policie většinou vyčistila dopředu (odstavila jiné vozy do okolních ulic). Postupem času však absolutní přednosti vedené žluto-bílou tatrovkou zanikly.
V těchto letech se také za úřadování Gustáva Husáka používal kolonový systém, který můžete znát dodnes. Jednoduše na jedno místo vyjely dvě identické kolony aut, aby nikdo nevěděl, ve které sedí prezident a ve které například jeho dvojník.
Zlatá 90. léta
Devadesátky se nesly v duchu revoluce, což mělo za následek, že vozy s komunistickou aurou už nebyly žádané. Posledním výkřikem do tmy byla Tatra T700, nicméně ta proti nastupujícím bavorákům a audinám neměla šanci.
Revoluce znamenala nové vozy a také nové uniformy.
U ochranné služby se tak začaly objevovat pětkové bavoráky generace E34, většinově vybavené šestiválci, nicméně existovalo i pár osmiválcových kousků. Modely dostaly slušivé majákové rampy, zatímco policisté už méně slušivé uniformy navržené Theodorem Pištěkem.
Kam běžný vůz nemůže
Ochranná služba měla (a má) k dispozici také off-roady. Za dob socialistických to byly různé gazíky, nicméně ty byly po převratu nahrazeny modely Pajero od Mitsubishi, ovšem ve službě se párkrát blýsknul i Mercedes-Benz Třídy G, nasazený především při návštěvě papeže Jana Pavla II v roce 1990. V dnešní době k tomuto účelu slouží modely Land Rover Defender.
Jednu dobu se do policejních barev obléklo také ikonické G.
Ve flotilách však nechyběly ani modely BMW řady 7 s manuálními i automatickými převodovkami, dále první Audi A8 s motory 4.2 V8 nebo modely A6. Ochranná služba se však nebála ani Skandinávie, proto se ve flotilách nacházelo taktéž Volvo 740.
Také švédské Volvo sloužilo u policejní ochranky.
Labutí píseň padlého komunismu dohrával ZIL 115, který na útvaru sloužil ještě do roku 1993 nebo 1994. Limuzína nosila ještě státní federativní znaky a po vyřazení byla odprodána.
Po roce 2000 se na trůnu vlajkových modelů ochranné služby na dlouhých 18 let usadila automobilka Audi se svými modely A8, které vystřídalo mnichovské BMW se svými sedmičkami. Mezi další v současnosti užívané modely patří například BMW X5, Škoda Kodiaq, Jaguar XJ a další. Více prozradí náš stručný přehled plný krásných fotografií policejních speciálů.