Jistě, pane ministře! Aneb jak to chodí na vládě

S bývalým ministrem Nečasovy vlády Kamilem Jankovským o zákulisních hráčích, vlivu, mocenských centrech a o tom, jak snadno lidé ve vrcholné politice podlehnou pocitu geniality.

Rozhovory s bývalými politiky jsou často zajímavější než v době, kdy nám vládli. Jako by z nich všechno spadlo, vidí věci, které si odmítali připustit. A jsou otevření, nemusí hlídat každé slovo. Takový je i rozhovor s Kamilem Jankovským, který byl v éře Petra Nečase ministrem pro místní rozvoj.

Rozhovor je součástí projektu Nová mapa vlivu, kterou spolu s TOP 10 nejvlivnějších hráčů přináší aktuální vydání časopisu Neovlivní.cz.

Neo: Řekněte mi pro začátek: Jak chutná moc?

Chvíli je to dobré, opojné. Když do toho kolotoče člověk nastupuje, ani si to nepřipouští. Ale postupně se dostane do takového vakua, do mikrosvěta parlamentu a ministerstva. A hlavně se dostane do stavu, kdy mu všichni podřízení říkají: „Ano, pane ministře, máte pravdu. Všechno je skvělé. Vše je dokonalé.“ Zkrátka čtvereček je rázem kulatej.

Neo: Takže taková rybička v akváriu.

Ano, najednou máte fakt pocit, že jste geniální. A ten pocit geniality mají všichni okolo, co s vámi v tom akváriu žijí. Je dobré, když potom člověk z toho akvária vypadne, dostane se zpátky do reality a zjistí, že není zase tak úplně geniální. Že některé jeho myšlenky nejsou tak dokonalé, jak si představoval. Ale musím přiznat, že to trvá relativně dlouhou dobu, než se zapojí do normálního života.

Neo: Jak dlouho to trvalo vám?

No, upřímně řečeno, když jsem odešel, tak jsem si možná půl roku zvykal na to, že zase musím normálně pracovat.

Neo: Popište mi ten rozdíl mezi normální prací a tou ministerskou.

V té normální práci se setkáváte s tím, že vám lidi řeknou svůj názor. Na stavbě jsou situace, kdy dělník řekne: „Hele, šéfe, takhle to nejde, to se musí udělat trochu jinak, protože tady by nám to spadlo.“ Na ministerské úrovni to takhle úplně nefunguje. Tam je to vše v rukavičkách.

Neo: Proč to tak je? Z úcty k tomu ministrovi, nebo se lidé chtějí zavděčit „vrchnosti“?

Je to pro ně nejjednodušší. Nechci paušalizovat, netýká se to všech, ale hodně lidem je to jedno. Vezměte si, že na ministerstvech jsou lidé, kteří tam sedí 20, 30 let a mají 14., 15., 16. ministra. Ministři přicházejí a odcházejí. Ale oni tam sedí dál. A dost často si říkají: jasně, něco teď říká, ale on za chvíli odejde, přijde jinej, tak co to budu řešit. Je to i systém, kdy jsou ministerstva řízená aparátem a ministr ani neví, jak vypadá ten jeho barák. Vyjde po schodech, nebo vyjede výtahem, dojde do své sekce, je obklopený aparátem kanceláře ministra a nikam se moc nedostane. Já si třeba dělal výlety po ministerstvu pro místní rozvoj, které sedí na Staroměstském náměstí. Je to budova, která se absolutně pro tyto účely nehodí. Protože to jsou obrovské kanceláře, dlouhé chodby.

Neo: Tak mi vysvětlete, proč se ministerstvo nepřestěhuje? Řešilo se to za mnoha vlád a nikdy se to nestalo.

Určitě by se to dalo prodat, všechna ministerstva mají spoustu zajímavých budov. Ale všichni se bojí. Když jsem byl na ministerstvu, měli jsme s tehdejším ministrem Kocourkem z průmyslu připraveno, že budeme sedět v jedné budově. Že sestěhujeme oba resorty. Tím by se uvolnila jedna budova v Letenské, jedna velká budova Na Příkopech a ten velký palác, který je na Staroměstském náměstí.

Neo: Proč jste to nedotáhli?

Narazili jsme. Hele, nedělejte to, bude z toho akorát průser a všichni v tom budou hledat nějaké zlo.

Neo: A kdo vám to říkal?

No, průřezově všichni. Kalousek, Nečas, oni s tím měli zkušenosti, tak jsme to pustili z hlavy. Navíc Martin Kocourek byl potom odejit a věc vyšuměla. Nicméně je to prostě nesmysl, aby ty budovy ministerstev byly na těch místech, kde jsou. I z hlediska parkování, návštěv. Budovy jsou strašně veliké, když chcete někam zajít, je to výlet na půl dne. Řekl bych, že každý, kdo přijde nový, tak na začátku trefí akorát tak na záchod a jinak se po tom baráku nevyzná.

Neo: Jak výhodné je to zakonzervované prostředí pro všechny lobbisty a vlivové hráče?

Já bych řekl, že tohle bude platit bez ohledu na to, kdo je u moci. Jsou samozřejmě zákony, při jejichž vzniku ti velcí hráči uplatňují nějaký vliv. Na druhou stranu je to legitimní. V okamžiku, kdy vznikal třeba stavební zákon, tak svaz podnikatelů měl lobbovat nějakým stylem, aby se ta právní norma dostala do podoby, která bude vyhovovat všem.

Kdo má největší vliv v nejvyšších patrech politiky? Jak Nečas podrazil Kocourka? A jak to chodilo na vládě v éře Jany Nagyové? Bývalý člen Nečasova kabinetu Jankovský odpovídá v časopise Neovlivní.cz, k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Koláž/Neovlivni.cz