Ars Electronica jako Uncanny Valley: reportáž z údolí stínů
Když se člověk vrátí z festivalu elektronické kultury Ars Electronica, který probíhá od roku 1979 v rakouském Linci, je normální, že jeho kognitivní systém vykazuje známky zahlcení: tolik vjemů, informací, nápadů, emocí, setkání a zážitků, které je třeba zpracovat!
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby zároveň nebylo jasné, že ten příval nových informací není důležitý jen pro individuální návštěvníky a tvůrce, ale že s velkou pravděpodobností zachycuje klíčové trendy v oblasti technologického vývoje pro blízkou i vzdálenější budoucnost.
Program probíhá v elegantní prosklené budově centra Ars Electronica i po celém městě, ale nejvíce instalací je koncentrováno v rozsáhlé budově PostCity, kterou můžete procházet od podzemního bunkru po vrchní patra a při tom myslet na to, že musíte šetřit energií, abyste stihli zhlédnout alespoň část toho, co jste si naplánovali – a k tomu nechat prostor pro nečekané.
Vstoupíte do šera podzemí a hned si vzpomenete: jistě, rostliny osvětlené halogeny, napojené na nejrůznější servery, dramaticky nasvícené přístroje, které sonifikují purifikaci vody, robotická ruka žijící v symbióze s určitým typem hub. Tohle je Ars Electronica!
Propojený křehký systém
Zastavím se u počítačů rozestavěných do kruhu, kde si návštěvníci nasadí VR set a ponoří se do virtuálních světů. Zkusím první
