Hlavní obsah
Lidé a společnost

Habermannův mlýn a skutečný příběh zavražděného mlynáře: Jeho vrah byl v KSČ a trestu unikl

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: pixabay.com

Ilustrační foto

Tragický osud severomoravského mlynáře Huberta Habermanna se stal předlohou pro film Juraje Herze s názvem Habermannův mlýn. Stála za jeho smrtí touha po majetku, osobní spor, závist, anebo všechno dohromady? A proč jeho vrah nebyl nikdy potrestán?

Článek

Bohatý mlynář

Krátce po skončení druhé světové války se z obce Bludov nedaleko Šumperka záhadně ztratil místní bohatý Němec, který vlastnil mlýn, parní pilu a výrobnu dřevěných bedýnek. Obýval luxusní secesní vilu, kterou si jeho rodina nechala postavit naproti svému mlýnu a patřil k největším podnikatelům zdejšího kraje. Hubert Habermann se narodil v roce 1901 do smíšeného česko-německého manželství. Doma i na mlýně se ovšem mluvilo česky. Poté, co měl jeden z jeho bratrů smrtelnou autonehodu a druhého zabil infarkt, stal se Hubert jediným dědicem rodinného majetku. Ujmul se ho a se vší vervou se ho rozhodl zvelebovat a rozšiřovat. S místními vycházel dobře. S Němci i Čechy, rozdíly nedělal. Choval se slušně a dokonce během války mlel potají mouku, když ji někdo potřeboval. Kontroly nikdy na nic nepřišly nebo přijít nechtěly, protože je mlynář předtím vždy bohatě pohostil a vínem rozhodně nešetřil. Oženil se s dívkou, která také pocházela z česko-německé rodiny a v roce 1937 se ujal svého dědictví. Habermannovi byli vážení po celém okolí a sám mlynář si se sousedy rád zašel na skleničku a na karty. Vědělo se, že jeho podnikání mu muselo vynášet nemalé bohatství, se kterým však šla ruku v ruce i závist.

Foto: Vzdalujicisekroky/Wikimedia Commons/(CC BY-SA 3.0)

V pozadí je vidět areál bývalého Habermannova mlýna. Po válce ho využívalo místní zemědělské družstvo a v jedné jeho části vzniklo sociální bydlení.

Záhadné zmizení

Obec Bludov leží v nejsevernější části Hornomoravského úvalu a po svém připojení k Říši zde přišlo o život mnoho místních občanů. Není proto divu, že nenávist ke všemu německému byla tehdy veliká. V převratové době roku 1945 to spousta Němců odnesla, a to i těch zcela nevinných. V těchto divokých květnových dnech se záhadně ztratil i německý mlynář Habermann. Doslova se po něm slehla zem. Jeho manželka Aurélie se pomoci nedovolala. Byla ráda, že si i s dětmi zachránila holý život. Čekal ji odsun a rodinná vila byla kompletně vyrabována. Co se ale stalo s jejím manželem? Bludovem se začaly šířit nejrůznější fámy o jeho smrti, které koneckonců kolují mezi místními dodnes. Zemřel proto, že byl nenáviděným Němcem a zdejší lidé se mu rozhodli pomstít za všechno utrpení, které od jeho národa museli snášet v období okupace? Jeho vražda pravděpodobně neměla s národností nic společného. A nikdo by se o ni ani nezajímal, nebýt Aurélie Habermannové, za kterou se na úřady obrátila její sestra Jana, která v Československu směla zůstat. Na základě jejích intervencí se začal případ podivného zmizení švagra Huberta vyšetřovat.

Nikdy nepotrestaná vražda

Teprve soudní spis ze začátku padesátých let vnáší do všeho více světla. Jistý Jiří Pazour, který v době Habermannova zmizení pracoval jako holičský pomocník, se u soudu doznal, že mlynáře zastřelil. Za vším prý podle něj stála osobní msta a nenávist a vrah využil nastalého poválečného zmatku. Trestu se však vyhnul. Zjistilo se, že se na Pazoura a jeho trestný čin, ke kterému se dokonce sám přiznal, vztahoval jeden z Benešových dekretů, který ho amnestoval. Nakolik tomuto zjištění pomohl fakt, že vrah byl velmi aktivním členem KSČ, můžeme dnes jen spekulovat. Co se ale stalo s tělem, které se nikdy nenašlo? Říká se, že mrtvola Huberta Habermanna byla vhozena do řeky Moravy, odkud ji místní vylovili a uložili do márnice v nedaleké Chromči, kde měla rodina hrobku. Z márnice však tělo zmizelo a už se nikdy nenašlo. Mlýn začal řídit jako národní správce Habermannův stárek a zbylý drobnější majetek si rozdělili mlynářovi bývalí zaměstnanci. Kam zmizelo rodinné zlato a šperky, to se také neví. Jak je vidět, z mlynářovi smrti mělo prospěch více lidí a mohlo jít o společné spiknutí za účelem získání jeho rozsáhlého majetku. K vraždě se však přiznal jen Jiří Pazour. Podle své výpovědi mlynáře Habermanna střelil do hlavy a ten padl mrtvý k zemi. Za jeho smrt však nebyl nikdy nikdo potrestán. Mlýn v Bludově dodnes stojí, i Habermannova vila, ze které je dnes penzion. Připomíná nám temnou část naší poválečné historie.

Foto: Sumperak/Wikimedia Commons/(CC BY-SA 3.0)

Habermannova vila dnes

Zdroje: dokumentární film České televize Habermannův mlýn, penzion Habermannova vila, Český rozhlas, lazne.bludov.cz, obec Bludov

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz