Dva Hamleti za cenu jednoho, mohlo by lákat brněnské Městské divadlo na svoji poslední činoherní premiéru. Režisér Stanislav Moša se rozhodnul Hamletovy vnitřní rozpory a dilemata podtrhnout tím, že jeho text rozdělil mezi dva herce. Martin Mihál typově odpovídá Hamletovi podle našich představ. Hubený mladík se zjevnými intelektuálními rysy. Michal Isteník ztělesňuje zemitější stránku princovy povahy. Často odlehčuje situaci humorem. Nedá se ale říct, že by pouze Mihál měl vážné repliky a Isteník dělal zábavu.
Titul Hamlet aneb Hádala se duše s tělem napovídá, že v centru pozornosti bude vyhrocené dilema. Otázka, která stojí v popředí, zní, zda jednat, či nejednat spíš než zda být, či nebýt. S odkazem na název hry by se dalo říct, že tělo prahne po akci, která učiní spravedlnosti zadost, ale duše chce mít jistotu, než vykoná pomstu. Rozdělení rolí mezi Mihála a Isteníka ovšem není takto prvoplánové. Což je jen dobře. Oba Hamleti se velmi dobře doplňují. Jejich vzájemná interakce dodává výstupům dynamiku, která výrazně rozhýbává celé představení. Ve chvílích, kdy se ostatní aktéři obracejí k dánskému princi jako k postavě, jej většinou zastupuje Mihál a Isteník se stahuje mírně do pozadí. Nikdy však zcela nemizí ze scény. Prakticky vždy jsou přítomni oba.
Rozdělení titulní postavy na dvě není jediným netradičním prvkem v inscenaci. Také scéna Christopha Weyerse upoutá naši pozornost. Tvoří ji pouze sloupy obdélníkového tvaru, které se rozsvěcují různými barvami. Světelný design Davida Kachlíře tak dobře reaguje na náladu či děj probíhající na jevišti. Sloupy jsou přitom spouštěny nebo zvedány, takže scéna v žádném případě nepůsobí staticky. Zároveň se hra obejde prakticky bez rekvizit. Ty jsou na jeviště dopravovány či spíše diskrétně podávány případ od případu, takže scéna je prakticky neustále prázdná, čistá, soustředěná.
Je správné, že se inscenace spolehla na sílu Shakespearova textu, který se nám snažila zprostředkovat v co nejucelenější podobě v překladu Jiřího Joska. Střídmost scény a minimum rekvizit umocnila důležitost a působivost slova. Nápadité pojetí se tak nepřetahovalo o pozornost s textem hry, ale naopak ještě víc mu umožnilo vyniknout.
Hereckým výkonem zaujme i Viktor Skála v roli intrikána Polonia, který doplatí na svoji úslužnost vůči mocným. Eliška Skálová je výraznou představitelkou Ofelie zejména v její poloze dívky rozpolcené mezi láskou k Hamletovi a poslušností vůči otci. Petr Štěpán jako král Claudius zdůrazňuje jeho navenek přívětivou masku zakrývající bezohledné manýry, s nimiž se prodral k moci. Zároveň jej ale dokáže v působivé scéně, v níž se Claudius snaží vypořádat se s výčitkami svědomí, ukázat jako člověka, který je rovněž zmítaný pochybnostmi o zvolené cestě. Rosencrantz a Guildenstern jsou zdařilými parodiemi podlézavých týpků, kteří jsou schopni pro přízeň mocných učinit prakticky cokoliv.
Snad jen závěrečný šermířský souboj Hamleta s Laertem (Kristian Pekar) byl stylizovaný pomocí až příliš zvolného pohybu. V tomto momentě by svižnější akce pomohla podtrhnout dramatický závěr.
DIVADLO: HAMLET ANEB HÁDALA SE DUŠE S TĚLEM
Autor: William Shakespeare
Režie: Stanislav Moša
Scéna: Christoph Weyers
Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová
Hudba: Mirko Vuksanovič
Hrají: Michal Isteník, Martin Mihál, Petr Štěpán, Petr Halberstadt, Alena Antalová, Viktor Skála, Kristian Pekar, Eliška Skálová, Daniel Rymeš, Jan Brožek, Rastislav Širila, Marco Salvadori / Jiří Daniel, Marek Kolář, Patrik Földeši, Jiří Daniel, Marek Hurák, Jan Mazák, Ladislav Kolář / Igor Ondříček, Diana Velčická, Jan Valeš, Oldřich Smysl, Jiří Ressler, Jakub Uličník, Ondřej Halámek
www.mdb.cz
