Celý muzikantský život se aktivně, ale i jako propagátor a organizátor zabýváte ambientní hudbou. Jak byste tento žánr laikovi popsal?
Pro někoho je slovo ambient asi úzce specifický pojem, tedy jakási neměnná hudebně zvuková hladina klidného rázu, převážně elektronická, vhodná jako třeba zvuková kulisa. Ale já to slovo chápu mnohem šířeji. Pro mě je ambient kromě již zmíněného jakýmsi světem zvukového dobrodružství. Tedy klidná hudba ano, ale zvukově pestrá, tajemná, spíše hypnotická a pokud možno i překvapivá. Asi by se dala pro konkrétnější představu popsat jako až filmová hudba navozující jisté atmosféry a emoce.
Jako hudebník působíte zejména ve velmi produktivním projektu Kora et le Mechanix, věnujete se ale průběžně i spolupráci s mnoha dalšími hudebníky. Jak vaše hudba vzniká a jak velký podíl v ní má improvizace?
První album Kora el le Mechanix Excursin z roku 2006 je čistá improvizace. Opravdu. I když tak nepůsobí a pokud bych vám to neřekl, po poslechu tohoto alba budete mít dojem že jsou to komponované skladby. My s Filipem Homolou hrajeme už od roku 1986 v různých hudebních uskupeních a s různými pauzami. A projekt Kora et le Mechanix vznikl právě po jedné takové asi tříleté pauze. Já zrovna tehdy byl členem obnovené skupiny Richter Band a neměl jsem moc času, a tak když mě Filip oslovil, jestli si zase spolu nezahrajeme, nedával jsem tomu takovou váhu. Ale sešli jsme se, tři dny jsme jen tak jamovali a improvizovali, ale naštěstí jsem to vše nahrával, protože když jsme si to asi po měsíci poslechli, byli jsme sami překvapeni, jaká překvapivá místa tam jsou. Ta jsme pak vybrali a sestavili z nich naše první album. Ostatní alba jsou již z velké části autorským počinem Filipa, který měl vždy blíže ke komponování skladeb než já. Já si raději hraji se zvukem a když mě něco z toho osloví, pak ten motiv rozvíjím dál. Ale například Zapomenutý orchestr země snivců, jehož jsem také členem, je založen zcela na improvizaci.
Provozujete hudební vydavatelství Blue Lizard, letos slavíte 25. výročí založení. Kolik jste za tu dobu vydal titulů?
Právě jsme vydali 150. titul. Tím je CD slovenského kytaristy Davida Kollara Where are They...? and other stories s hostujícím norským trumpetistou Arve Henriksenem a kytaristou Rickem Coxem, hudebníkem, který poslední roky působil ve skupině Jona Hassella.
To je obrovské množství alb, která máte v katalogu. Jak se vám daří tak rozsáhlou produkci v rámci hodně specifického žánru ufinancovat?
No, on jak se změnil trh, a teď mám na mysli to, že se hudba už skoro nekupuje na fyzických nosičích, tak se výroba alba v podstatě zlevnila. Už nemusíte platit lisovnu a obal v tiskárně. Pokud publikujete nahrávky digitálně, je to teď mnohem jednodušší a dostupnější než dříve. Proto také těch alb už nevydám jen několik za rok, ale třeba dvacet i třicet. A je to dáno i díky tomu, že se pohybují v oblasti, kde si většina hudebníků hudbu nahrává doma ve svých studiích, takže odpadají další náklady na pořízení nahrávky. Zároveň mám to štěstí, že jsem povoláním grafik, takže příprava obalů vzniká u mě doma a pokud si album na sebe nevydělá, nemusím platit grafika. (smích) Prakticky největší mojí investicí je čas, který do toho vkládám. Ale nevydávám jen digitální release. Ten poměr mezi nimi a klasickými CD je asi jedna ku deseti ve prospěch digitálního publikování. Přeci jen se fyzických nosičů nechci vzdát. Je to přece radost, držet skutečné album v ruce, moci si přečíst, kdo na něm hraje, a kochat se bookletem.
Album Davida Kollara bude pokřtěno v pátek na festivalu Space X 2023 v pražském Divadle X10. Tuto přehlídku pořádáte letos už popáté. Kdo na ní bude k vidění?
Ano, Davidu Kollarovi pokřtí album Arve Henriksen, který na něm také hraje, ale především se spolu postarají o finální vyvrcholení letošního jubilejního ročníku. Kromě nich si nenechte ujít třeba neobvyklé vystoupení jazzové muzikantky Beaty Hlavenkové s hráčem na modulární syntezátory Leošem Hortem nebo uhrančivě hypnotické Zabelov Group.
Jak je vidět, váš festival není úzce vymezen na ambientní hudbu. Jaká je vaše dramaturgická vize? Které žánry na něj patří a které už nikoli?
No, to právě vychází z toho, jak kdo chápe slovo ambient. Jak jsem říkal na začátku, já tento žánr chápu jako zvukově zajímavou hudbu. A na tom je i festival založený. Je to spíše taková přehlídka aktuální zvláštní hudby v žánrech elektronika, alternativa a experiment. A to už je přeci jen širší pole působnosti, takže u nás vystupují i umělci, kteří se třeba běžně objevují na klubové scéně, ale pokud udělají nějaký zvukově zajímavý projekt, jsou v hledáčku naší dramaturgie.
Součástí festivalu Space X jsou i výstavy a zajímavě umělecky řešené bývají i hudební nosiče Blue Lizard. Souvisí výtvarné umění s hudbou, kterou se zabýváte, nějak výrazněji než jiné žánry?
Mě na hudbě vždy zajímají emoce. A výtvarná stránka je může umocnit a prohloubit, takže ano. Ale platí to samé jako v hudbě, proto mě zajímá především abstraktní nebo poetické umění. V literatuře se používá pojem krásná literatura. Je škoda, že se jakoby bojíme používat výrazy krásné umění nebo krásná hudba. O tu mi jde především.
