Zabiják bolesti: Smyšlené není, že můj syn zemřel na předávkování

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Album týdne

Tak dlouho se vzdaloval klubové hudbě a transformoval ji v něco jiného, až se k ní znovu naplno vrátil. Pokud se Jamesi Blakeovi v poslední dekádě podařilo překonat dubstepovou škatulku a díky spolupracím s Beyoncé, Rosalíou, Frankem Oceanem nebo Kendrickem Lamarem prorůst do současného popu, pak novinka Playing Robots Into Heaven přináší odklon od cituplných, křehkých balad a staví na výrazných tanečních rytmech.

Album se zrodilo z jamů, jimiž si na modulárních syntezátorech krátil čas během turné. Některé, které si zaznamenal, se postupně propracovaly do jeho Djských setů - a když zjistil, že na tanečním parketu fungují, přestal se bránit tomu, že by z nich mohly být plnohodnotné skladby. Některé dokonce ponechal zcela bez vokálu, který se přitom v průběhu let stal jeho nejvýraznějším a nejcharakterističtějším nástrojem. Big Hammer je ryzí trapová instrumentálka, již pouze ve finále naruší sampl vokálu dua Ragga Twins. Finální Playing Robots Into Heaven zase nechává syntezátory znít zvukem varhan.

Přesto tu jsou výrazné momenty, kdy se Blake vrací k tomu, v čem je nejsilnější: k práci a úpravám vlastního hlasu a zpěvu, jímž vždy vyjadřoval propletenost a neoddělitelnost technologického světa a lidských citů. Vyniká to především ve svérázné předělávce Beautiful od Snoop Dogga a Pharrella Williamse, která se v jeho podání jmenuje I Want You to Know. Spojení výrazně upraveného zpěvu se syntezátory, který osciluje mezi klubovou a chrámovou atmosférou pak přináší singl Loading. Hudba zde přímo odpovídá názvu desky, který sugeruje zasnoubení strojového prvku s nebeským, a v mnohém se vrací k devadesátkové tradici samplování.

V textu písně Tell Me se James Blake ptá: „Řekni mi, jestli kvůli tomuhle stojí za to se probudit.“ Kdyby se otázka měla vztáhnout na poslech jeho alba, odpověď zní rozhodně ano. Těm, kdo se chystají na jeho aktuální koncerty, pak Blake v rozhovoru pro magazín Mixmag vzkazuje: „Vezměte si taneční obuv.“  Pavel Turek

Seriál týdne

„Tenhle program vychází ze skutečných událostí, ale některé postavy či dialogy byly upravené. Smyšlené však není to, že můj syn zemřel na předávkování OxyContinem.“ Každý ze šesti dílů seriálu Zabiják bolesti (Painkiller) na Netflixu začíná stejně. Matka jednoho z těch, kdo se předávkovali nebezpečným opioidem podávaným na předpis jako neškodný lék na bolest, čte standardní poučku. Ale pak následuje nestandardní sdělení doprovázené fotografií jedné z šesti set tisíc obětí opioidové epidemie, která od konce devadesátých let zasáhla Ameriku. Úvod působí jako realistická, emoční kotva ve vyprávění, které nejde dokumentaristickou, ale hyperrealistickou cestou.

Zabiják bolesti je po Absťáku (Dopesick)dalším seriálem o podnikání miliardářské rodiny Sacklerů, jejíž farmaceutická společnost Purdue Pharma vrhla na trh OxyContin – nevinně se tvářící pilulku s efektem heroinu – a hrála zásadní roli v opioidové epidemii. Saklerovi neeticky propojili medicínu a marketing, lhali o návykovosti produktu a přesvědčili doktory, aby jejich pilulku, jež zbaví Ameriku bolestí, předepisovali po valnících jako aspirin. Na jejich konta tekly miliardy dolarů. Šest z nich v roce 2022 museli zaplatit jako odpustek za svoji imunitu.

Seriál mozaikovitě vypráví z perspektivy několika postav: vyšetřovatelů, obětí, obchodních zástupců a doktora Richarda Saklera, který byl hlavním mozkem operace. Matthew Broderick ho hraje se správnou mírou šarmantní sociopatie, bezohlednosti a zvráceného vizionářství. Jeho protivníkem je důsledná právnička (Uzo Aduba), která se Saklerovým dostala na stopu, ale nepovedlo se jí dosáhnout jejich trestu. Oběti pak zastupuje automechanik, šťastný otec, z něhož závislost udělá trosku.

Na rozdíl od temného Absťáku tu tvůrci volí odlehčenější přístup. Nechybí videoklipové party úspěšných obchodníků se závislostí nebo taneční čísla vyjadřující absurditu i zvrácenost architektů epidemie. Část amerických médií považuje takový přístup k vážnému tématu za nepatřičný. Zábavná forma nicméně může naopak přitáhnout publikum, které by se jinak sérii vyhnulo.

Seriál sice trpí prokletím formátu šesti epizod, který dovoluje Netflixu točit hodně a šetřit: hodně se tu vysvětluje, zároveň se ale neřekne dost. Na druhou stranu jde sérii vzít jako úvod a následně sáhnout po dvoudílném dokumentu HBO Zločin století (The Crime of the Century) nebo filmu Všechna ta krása a zabíjení (All the Beauty and the Bloodshed) o úsilí fotografky Nan Goldin zničit reputaci Saklerovy rodiny jako mecenášů umění. Případně po vynikající, dva roky staré knize Patricka Raddena Keefeho Impérium bolesti: Tajná historie dynastie Sacklerů. Jindřiška Bláhová

 Výstava týdne

Když před pěti lety Adam Kašpar prezentoval na AVU svoji malířskou diplomku, leckdo to od něj mohl považovat za poťouchlost. Kdo by bral dnes vážně hyperrealistické zachycování kamenů, hornin a zkamenělin, navíc doplněné o jejich přesné odborné názvy a lokace nálezů?

Jenže minimálně Kašpar to smrtelně vážně bere. A dělá to stále tak svědomitě a neotřele, až se dostal se svými horninovými plátny na letošní reprezentativní přehlídku našeho umění Všechnu moc imaginaci! ve Státních uměleckých sbírkách Drážďany. Kašpar je ovšem nejen amatérský geolog, ale i astronom - jak se nyní ukazuje na jeho aktuální výstavě Bright Stellar Core v pražském Kvalitáři.

Také o svých vesmírných pozorováních si vede podrobné záznamy a spolu s kresbami je váže do obřích deníkových knih. Ty mu pak stejně jako u kamenů slouží za předlohy k rozměrným malířským plátnům. Už jejich názvy přitom prozrazují, o co v nich Kašparovi jde. U děl jako NGC 6960, M 104, NGC 4762, IC 2233 či Úsvit Sella do Rioda je účelem opět co nejvěrnější zachytit, co Kašpar vidí na vlastní oči. A my teď vidíme úplně stejně jako on vzdálené galaxie, hvězdokupy, planety či měsíce, jako by před námi autor zarámoval kus noční oblohy.

Tedy notně přiblížené. Ke sledování vesmírných objektů si totiž na Hanušovické vrchovině v Jeseníkách, kde má ateliér, pořídil Newtonův teleskop s půlmetrovým zrcadlem. V noci si okamžitě na papír kreslí své první dojmy a následně je rozpracovává. Nesnaží se tedy o dokonalý vědecký pohled, ale o to zprostředkovat divákům co nejvěrněji své vlastní vnímání vzdálených nebeských objektů. V závěru expozice visí plátno Slunce v H-alfa. Samotnému malování obrazu předcházely hodiny hledění do speciálního objektivu, který Kašparovi odhaloval, jak strašidelným objektem zmítaným erupcemi jak miliardy permanentně vybuchujících jaderných elektráren Slunce vlastně je. A na obraze je to velmi dobře vidět.

Výstava připravená kurátorem Janem Dotřelem tedy není zdaleka tak pokojná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jan H. Vitvar

Seriál

Oblíbený seriál To je vražda, napsala (Murder, She Wrote) by měl dostat filmovou podobu. Titul z produkce společnosti Universal běžel po dvanáct sezon v letech 1984 až 1996 a proslavil Angelu Lansbury jako spisovatelku Jessicu Fletcher s nebývalým talentem odhalovat zločince. Mnoho detailů se o plánovaném projektu zatím neví. Kdo bude film režírovat a kdo ztvární hlavní postavu, producenti neoznámili, scénář by měly napsat Lauren Schuker Blum a Rebecca Angelo. Práce na filmu aktuálně ovšem  stojí kvůli hollywoodské stávce scenáristů a herců. jb

Hudební ceny

Čísla a trofeje spojené s Taylor Swift potvrzují, že písničkářka je v současnosti bezkonkurenční a dominantní silou hudebního průmyslu. Potvrdilo se to v úterý na předávání cen MTV Video Music Awards, během nichž Taylor Swift bodovala ve všech devíti kategoriích, ve kterých byla nominovaná. Včetně hlavních za klip a skladbu roku, v nichž uspěla se singlem Anti-Hero. Zvítězila i v kategorii Umělec/kyně roku, kde byly vedle ní nominovány ještě Beyoncé, Doja Cat, Karol G, Nicki Minaj a Shakira. Od roku 2017, kdy byla tato kategorie MTV VMA zavedena, šlo letos o první případ, kdy v ní byly nominovány výhradně ženy. Posledně jmenovaná Shakira pak během večera získala Video Vanguard Award za průkopnické zacházení s videoklipy, objevem roku se stala rapperka Ice Spice. tur

Festival

Šest pražských klubů, třináct básníků a básnířek plus francouzská sestava Jeanne Susin & LLDD čerpající z různých stylů včetně trip hopu, jazzu a současné hudby. To je nový festival Musie, který se koná od 17. do 22. září s cílem znovu objevovat odvěký vztah hudby a poezie. Každý z večerů se hudba pařížského tria setká s poezií v jiných souvislostech a podobách: od improvizace umělců i publika, přes básnické čtení po videoprojekci digitální poezie. tur

 Literatura

Druhý ročník putovního festivalu nakladatelů a autorů kvalitních knih BookFest příští sobotu zavítá do pražského Kampusu Hybernská. Prodej knížek či autorská čtení zpestří také workshop věnovaný klasickému tisku, festival je zdarma pro návštěvníky i nakladatele, kterým poputuje veškerý zisk z doprovodných tržeb. jhv

Divadlo

V noci z 27. na 28. září bude pražské metro patřit dokumentární site-specific divadelní performanci věnované výstavbě a otevření podzemní dopravní sítě v hlavním městě. Akci Paláce pro lidi pořádá divadelní soubor Krutý krtek v koprodukci s festivalem …příští vlna/next wave… a Dopravním podnikem hl. města Prahy. Stará sovětská souprava vyrazí z Florence na Kačerov a zpět se zastávkami věnovanými událostem z let 1966 až 1977 - „od

prvního výkopu a záběru sbíječkou Josefem Bartošem, pracovníkem národního podniku Vodní stavby, po slavnostní přestřižení pásky generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem“. Projekt režíruje Karel Kratochvíl, v hlavní roli průvodce se představí performer Petr Reif. Sraz diváků je ve 23:59 před vestibulem stanice Florenc. jhv

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter.