Prezidentka Čaputová: Demokracie a Slovensko jsou silnější než Fico

Prezidentka Zuzana Čaputová říká, že chce pomáhat Slovensku i po konci svého mandátu, který se rozhodla neobhajovat.

Mluví také o tom, jak může země vypadat po parlamentních volbách – že 1. října, den po volbách, přijde nový den, někteří budou mít radost, někdo bude frustrovaný.

„Otázka je, co s tím pak následně uděláme,“ řekla v souvislosti s obavami některých Slováků z možné nové vlády Roberta Fica, která by mohla otočit směřování Slovenska ze Západu směrem k Východu a směrem od demokracie. „Je velmi důležité, abychom nezapomněli, že vláda je zvolená na maximálně čtyři roky. Jsme to my, lidé, kteří zde žijeme, občané, kteří zde jsme, soused, kolega, rodina. To si nenechme ukrást, to pouto, které mezi sebou máme.“

Jsme v bratislavském městském Divadle Pavla Országha Hviezdoslava. To odstartovalo divadelní sezonu plakátem, jehož základ je ve vitrážích. Ty jsou zde ze stalinistických dob, na plakátu je duhová i ukrajinská vlajka a ředitelce divadla Valerii Schulczové teď někteří lidé píší, že by měla být skupinově znásilněna, zabita a podobně.

Před týdnem asi tři sta lidí před divadlem protestovalo. Co jsme to za zemi?

Pokud jde o plakát, nedalo se to nezaznamenat. Asi to symbolicky vypovídá o době, kterou žijeme. Zároveň respektuji, že se některým lidem může plakát nelíbit. Je to přirozené u každého uměleckého díla.

Plakát na nikoho neútočí. Něco vyzdvihuje. Z tohoto hlediska by se nikdo nemusel cítit uražený, dotčený nebo zahnaný do kouta. Přesto se to děje.

Příběh tohoto plakátu zobrazuje opravdu hodně z toho, co žijeme. Jednak dobu, kdy se navzájem skupiny lidí mezi sebou bojí. Obávají se, že ti druzí jsou schopní jim ublížit, že jsou schopní je utlačit, něco jim nadiktovat.

A to je to nejhorší, co se nám perspektivně může stát. Že politika rozdělí národ a občany, že zde budeme mezi sebou žít v konfliktu a nedůvěře, přičemž jsme občané jedné země a musíme držet spolu.

Lidé nyní přejí smrt i Kristýně Tormové a Katce Koščové i jejich dětem, které nahrály video, v němž mluvily o demokracii a podpořily jednu politickou stranu. Takhle tady teď budeme žít, že si budeme navzájem přát smrt?

Doufám, že ne. Je to charakteristické pro tuto dobu, ale bylo by naivní si myslet, že se to týká pouze období před volbami. Už během covidu zde byly různé výhrůžky lidem, kteří reprezentovali nějaký vědecký názor, byly zde výhrůžky lidem pomáhajícím Ukrajincům, jsou zde výhrůžky vůči různým názorovým skupinám, nemluvě o menšinách, vůči kterým je rétorika hanlivá až nenávistná.

Není to spojené pouze s kampaní před parlamentními volbami, ale ta emoce je nyní z hlediska nenávisti vyhnána velmi vysoko.

Nenávist je většinou jen následkem jiné emoce, která jí předchází, a to je strach. Žijeme dobu, kdy se lidé jeden druhého obávají mezi sebou nebo se obávají jiných lidí a skupin, obávají se mě, obávají se vás. Je to pro mě nepochopitelné, ale tak to je.

Musíme se nevzdávat, což zní, jako kdyby to bylo málo, ale není to vůbec málo. Snažit se každodenně svou prací, komunikací budovat něco, co je nyní naprosto křehké, nějaký můstek důvěry k těm druhým.

Často je to těžký a nevyrovnaný boj, máte pocit, že postavíte jednu cihličku na mostě a přijde vichřice ze sociálních sítí, která ho totálně rozmetá, a vy se znovu snažíte vyslat signál ujištění, klidu, věcnosti, kultivovanosti a znovu přijde narativ, podle kterého jste – vždyť vy víte, co všechno.

Takže takovou dobu žijeme, přesto to nemá znamenat rezignaci na to, jací jsme a jak působíme ve společnosti.

Video: Záznam diskuze s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, pod videem rozsáhlý přepis pokračuje: