Cihla po cihle, taška po tašce. Zámek v Kopaninách dostal šanci na přežití

  9:30
Třináct let dřiny. To je první, co napadne majitele zámečku v Kopaninách na Ašsku Františka Hupku při dotazu na jeho opravy. „A to není ještě zdaleka hotovo,“ upozorňuje Hupka. Když se však ohlédne, vidí za sebou kus poctivé práce. Tím, že se snaží opravit jednu z památek, která v příhraničí zbyla, křísí i kus historie.

Část zámecké budovy, bývalou konírnu, se mu už podařilo dostat pod střechu a uzavřít před nepřízní počasí. Druhá polovina stavby na svůj comeback zatím čeká. „Spustili jsme přes Facebook sbírku na cihly. Příští rok chceme dozdít štítovou zeď, takže jich potřebujeme opravdu hodně. Sháníme staré cihly, z bouraček, které se někde válejí a není pro ně využití,“ řekl František Hupka.

První exponáty pro muzeum

Mimo cihel potřebuje také střešní tašky. I na ty vypsal na sociální síti sbírku. „Musíme dostat tu památku pod střechu. A na to jsou třeba tašky bobrovky. Úplně obyčejné, nepolévané, základní barvy. Sbíráme je po kusech. Třeba to, co zbude lidem ze stavby. Na polovinu střechy jich padne asi 15 tisíc a jedna stojí kolem pětadvacet korun. Ale taky potřebujeme čas a ruce,“ podotkl.

Zámek v Kopaninách se jeho majitel František Hupka snaží zachránit před zkázou. Příležitostně tady pořádá i různé akce pro veřejnost.

S kopaninským zámečkem má velké plány. Vedle regionálního muzea, pro které už získává první exponáty, by na místě zbourané zámecké budovy mohly vzniknout dílny pro muzejní pedagogiku. „Kovářská, tesařská a keramická dílna, společenský sál. Kdyby se tohle podařilo, tak vznikne centrum, kde by se komunity ze zahraničí i z tuzemska mohly potkávat,“ prozrazuje plány Hupka.

S dotacemi je to složité

S projektem tak trochu spoléhal na evropské dotace. „Už jsme to zkusili a po necelém roce jsme z toho vycouvali. Podmínky byly tak tvrdé, že jsme nebyli ochotni strkat hlavu do oprátky. Museli bychom vše zaplatit předem. Teprve pak by komise rozhodla, jestli nám přispějí, nebo ne. Takhle to nejde, pokud nemáte nějakého silného partnera, který by to financoval,“ krčí rameny Hupka.

Ten je rád i za pomoc obyčejných lidí, kteří přinesou třeba deset tašek na střechu nebo z kopřiv za svojí stodolou vydolují starý zemědělský stroj pro muzeum. „Já myslím, že máme být na co hrdí, protože se podařilo odvést kus práce a část zdejší historie vzkřísit. Moji následovníci mají na čem stavět. Buď v tom budou pokračovat nebo skončí,“ poznamenal František Hupka.

Z osmi budov zůstala jediná

Hrádek v Kopaninách patrně založili Zedtwitzové. Významný šlechtický rod vlastnil v Ašském výběžku rozsáhlé majetky. Dobové prameny sídlo poprvé připomínají v roce v 1537. V roce 1678 byl hrad rozšířen. Posledními majiteli byli Franz Josef von Zedtwitz a jeho syn Franz Xaver Zedtwitz, přírodovědec, spisovatel a novinář, který padl v roce 1942 u Sevastopolu.

Zámek byl v roce 1945 vyvlastněn a svěřen do péče státnímu statku. Od té doby postupně chátral. Z původních osmi budov se zachovaly zbytky jediné. Průzkumy ukázaly, že právě tato budova, někdejší konírna, je nejstarším objektem celé usedlosti. Od roku 2010 je nemovitost chráněna jako kulturní památka, o rok později začaly práce na její záchraně.