Ostuda: Rap a romská rodinná pouta v netflixovském dramatu

Během sledování všech osmi dílů jsem pociťoval jakousi rozpolcenost, která mě až do těchto chvil neopustila. Na jednu stranu jsem rád, že režisérka Anna Maliszewska zasadila příběh dospívající dívky do romského prostředí, obzvlášť, když ve 38 milionovém Polsku žije pouze 40 tisíc Romů, a tak „romská tématika“ není dominantním tématem polské společnosti. Celý vizuál seriálu je povedený, krásná kamera Wojciecha Zielińského i svižná práce střihačů podtrhuje profesionálně odvedené řemeslo. Na seriál se hezky dívá.

Na druhou stranu se režisérka rozhodla naplnit ambice, které Ostudě sluší méně. A tak ze seriálu zaměřenému na mladé, náctileté diváky – pro něž poslední léta Netflix vytváří většinu své filmové tvorby – vytvořila dílo, který chce patřit do žánru sociálního dramatu.

TRAILER

Řešit předsudky, rasismus, postavení žen v tradiční romské společnosti… Jenže to se tak úplně nedaří. Na to bychom potřebovali detailní režisérčinu znalost romského prostředí, hlubší vykreslení jednotlivých postav, jejich motivací vedoucí ke konkrétnímu jednáním a činům. Kromě Gity a jejího otce jsou ostatní postavy psychologicky ploché, a tedy nepříliš zajímavé. Podobné to je s vykreslením romského prostředí, které pro romského diváka občas nepůsobí věrohodně nedokáže se s ním ztotožnit. Možná můj pohled ovšem ovlivňuje fakt, že nejsem olašský Rom. A romský příběh polského seriálu je příběhem olašských Romů.

Jako největší přešlap od režisérky i Netflixu, který má určitý manuál pro vytváření podobných snímků, je obsazení neromských herců do většiny hlavních romských rolí (všechny vedlejší romské role hrají skutečně Romové). Přestože jde o zkušené a dobré herce, v některých momentech jim romský divák prostě nevěří. Je to škoda. V dnešní době, kdy velké množství filmů je koprodukčních není problém obsadit do těchto rolí romské profesionální herce například z Rumunska, Bulharska nebo třeba Slovenska. Seriál, který chce přibližovat romské prostředí a romskou tématiku, má mít romské herce. Ovšem abych byl spravedlivý, herecký výkon 24-leté Zofie Jastrzębské v roli Gity je skvělý, uvěřitelný a ona si roli náctileté trochu divoké puberťačky náležitě uživá.

Přes všechny výtky, které vůči seriálu mám, ovšem jeho zhlédnutí doporučuji. Příběh Gity je poutavý a navíc snímků s hlavními romskými postavami vzniká pomálu. Jen seriál nedokážu vnímat jako sociální drama. Spíš je to klasický netflixovský produkt o dospívající dívce, která bojuje se svými kořeny i předurčeností osudu.

Ty, romský diváku, buď prosím shovívavý k některým filmovým scénám, jež Ti mohou přijít neautentické. Ty, neromský diváku, prosím seriál nevnímej jako hraný dokument, který Ti má přiblížit prostředí romské rodiny. Spíš je to podobné jako s americkými filmy inspirované Bollywoodem. Dostanete trochu exotiky, ochutnávku jiné kultury, hezké kostýmy, ale o autentické prostředí indické rodiny se toho moc nedovíte. To nevadí, k těmto filmům již tak přistupujeme.

Ostuda je hezký seriál pro převážně mladé publikum. Nejde o sociální sondu směřující hluboko do romské společnosti. Ať už to bylo původním záměrem režisérky Anny Maliszewské či ne. Každopádně konec první řady Ostudy dává tušit, že se kalkuluje s druhou řadou… Uvidíme.