31. července 2023 zahájili islamisté v Indii „předem naplánovaný útok... proti tisícům hinduistů“. Útok na hinduistickou pouť, která byla uspořádána s cílem „oživit svatá hinduistická místa a hinduistickou náboženskou turistiku,“ si vyžádal šest mrtvých a asi 60 zraněných. Na snímku: Policista z jednotky Rapid Action Force hlídkuje v ulici s vypálenými obchody a domy ve městě Nuh ve svazovém státu Harijána. (Foto: Jalees Andrabi / AFP prostřednictvím Getty Images)

_____________________________________________________________

V červenci zasáhl násilný džihád – svatá válka ve službách islámu – hinduisty v jižní Asii na dvou místech. Cílem prvního útoku se stala historická hinduistická památka v Pákistánu. Druhý útok se odehrál v Indii a byl jím útok islamistů na hinduistickou pouť. Při tomto útoku zahynulo nejméně šest lidí a desítky lidí byly zraněny.

Při prvním útoku, který se odehrál 16. července, byl „srovnán se zemí“ 150 let starý hinduistický chrám v největším pákistánském městě Karáčí. Podle pákistánského deníku Dawn:
„Operace proběhla v pátek pozdě v noci, když byla oblast bez elektřiny. Tehdy přijely bagry a jeden buldozer.“
„Obyvatelé také viděli mobilní policejní hlídku, která zřejmě chránila muže obsluhující stroje.“

Druhý útok se odehrál 31. července, islamisté zahájili v Indii „předem naplánovaný útok... proti tisícům hinduistů“. Útok na hinduistickou pouť, která byla uspořádána s cílem „oživit svatá hinduistická místa a hinduistickou náboženskou turistiku,“ si vyžádal šest mrtvých a asi 60 zraněných.

V článku indického zpravodajského webu OpIndia se píše o „bezuzdném násilí proti hinduistickým věřícím.“

„Dosud bylo podáno přes 100 trestních oznámení (FIR, First information report), zatčeno bylo 202 lidí a 6 lidí zahynulo. Islamisté při předem naplánovaném útoku na věřící stříleli, házeli kameny a zapalovali auta, v chrámu tak bylo uvězněno několik tisíc věřících. Záchrana přišla až několik hodin po zahájení tohoto útoku.“

Podobné džihádistické incidenty v Indii jsou západními mainstreamovými médii často buď ignorovány, nebo je vina za ně připisována Indii a hinduistům, aniž by byly vzaty v úvahu motivy pachatelů a důležitost indické náboženské rozmanitosti a její sekulární demokracie – obojí nikde jinde v regionu neexistuje.

Podle indických médií islamisté řadu hinduistů zranili, okradli a drželi jako rukojmí:
„Výtržníci na ně začali házet kameny z budov. Pak hinduisté viděli, jak se k nim řítí dav islamistů vyřvávajících Alláhu Akbar. Islamisté na hinduisty zaútočili meči s cílem je zabít.“

Jiné indické zprávy uvedly, že při násilnostech, které propukly, bylo zabito pět lidí, jedním z nich byl 22letý Abhishek Chauhan. „Jeho bratranec Mahesh (25 let), který ho doprovázel, řekl, že viděl, jak byl Abhishek postřelen.“

„Když jsme vyšli z chrámu Shiv Mandir v Nalharu, tak jsme viděli dav vyzbrojený meči, střelnými zbraněmi a kameny běžící směrem k chrámu. Začali bít lidi, střílet a zapalovat auta. Kulka zasáhla mého bratra a on padl na zem. Volal jsem o pomoc, ale nikdo nepřišel.... Snažil jsem se dostat Abhisheka někam do bezpečí, ale nějaký muž s mečem jej sekl do krku a utekl.“

Podle jiné zprávy:

„Někteří místní obyvatelé také tvrdili, že se mluví o tom, že některé ženy byly odvlečeny do polí a tam byly islamisty znásilněny a zavražděny.“

Podle jedné zprávy zveřejněné v hindském deníku Jagran:

„Více než padesát výtržníků vtrhlo do nemocnice a útočilo na pacienty, zdravotníky a lékaře poté, co je roztřídili na základě jejich náboženství. Napadli hinduistické lékaře a oběti poté, co je oddělili od muslimů.... Zbita holí byla také tříletá dcera lékaře.“

Tento smrtící útok je pro islamistickou civilizační válku kulturně i vojensky typický. Indie tuto civilizační válku zakouší již celá desetiletí. Americká hinduistická nadace (The Hindu American Foundation) uvedla:

„Od roku 1947... rozpoutal Pákistán proti Indii tři plnohodnotné války a uskutečnil menší invazi na indické území do kašmírského Kárgilu v roce 1999. Kromě toho Pákistán důsledně využívá přeshraniční terorismus v Indii jako oficiální nástroj státní politiky – připomeňme si alespoň teroristické útoky v Bombaji v listopadu 2008, při nichž zahynulo 166 lidí, útok na indickou leteckou základnu v Kašmíru v roce 2016, jemuž padlo za oběť 17 indických vojáků, a sebevražedný pumový útok v regionu Pulwama v Kašmíru z roku 2019, při němž bylo zabito 40 členů Centrálních záložních policejních sil (CRPF, Central Reserve Police Force).“

„Pákistánská tajná služba ISI (Inter-Services Intelligence) také nadále podporuje Tálibán, Síť Hakkání, teroristické skupiny Laškare tajjaba (Lashkar-eTaiba, Armáda dobra) a Džajše Muhammad (Jaish-e-Mohammed, Mohamedova armáda) a další přidružené militantní skupiny působící v Afghánistánu v jejich boji proti USA. Cílem ISI je udržet si v Afghánistánu strategický vliv.“

Navzdory těmto provokacím zůstává Indie multináboženskou a multikulturní sekulární demokracií. Je domovem velké většiny světových hinduistů, silných populací muslimů, křesťanů, buddhistů, džinistů a sikhů, jakož i malých, ale významných populací baháistů, židů a zoroastriánů.

Hinduisté jsou velmi různorodá populace a tvoří o něco méně než 80 % z celkového počtu 1,3 miliardy obyvatel Indie, zatímco náboženské menšiny tvoří více než 20 % populace. Indie má navíc druhou největší muslimskou populaci na světě, žije v ní přibližně 176 milionů muslimů, což je 14,4 % obyvatel.

Podle Americké hinduistické nadace je „Indie jednou z mála zemí na světě, kde baháisté a židé nikdy nečelili náboženské perzekuci.“

Indie islamistickému násilí odolávala od 8. století až do roku 1526, kdy podlehla muslimské invazi a vznikla Mughalská říše, která přetrvala až do poloviny 19. století. Povražděn a násilně konvertován k islámu byl bezpočet hinduistů a dalších nemuslimů. Hinduistické ženy byly znásilňovány a byly z nich dělány sexuální otrokyně. Mnoho dnešních indických muslimů je potomky těchto islamizovaných hinduistů.

Vlámský výzkumník Koenraad Elst napsal:

„Neexistuje žádný oficiální odhad celkového počtu obětí z řad hinduistů v době vlády islámu.... Historik Firishta uvedl několik případů, kdy bylo v Sultanátu Bahmani ve střední Indii (1347–1528) zabito sto tisíc hinduistů. Indický historik profesor K. S. Lal jednou odhadl, že za vlády sultánů klesla indická populace o 50 milionů, ale to by bylo těžké doložit; zkoumání škod, které islám napáchal v Indii, je teprve v počátcích....“

„Vedle vraždění zmizely miliony hinduistů i v důsledku zotročení. Otroci pravděpodobně zemřeli strádáním, například pohoří Hindu Koh (Indické hory), bylo přejmenováno na Hindu Kush (Hindúkuš, „Hindu-zabiják“), když jedné chladné noci za vlády Tamerlána (1398–1399) tam během transportu do Střední Asie zemřelo sto tisíc hinduistických otroků. Přestože Tamerlán dobyl Dillí od jiného muslimského vládce, do svého deníku si zaznamenal, že zajistil, aby jeho drancující vojáci ušetřili muslimskou čtvrť, zatímco v hinduistických oblastech vzal ‚každý voják dvacet otroků‘. Hinduističtí otroci konvertovali k islámu, a když jejich potomci získali svobodu, přispěli k posílení muslimských komunit. Je krutým zvratem dějin, že muslimové, kteří si vynutili rozdělení Indie na Indii a Pákistán, byli částečně potomky hinduistů zotročených islámem.“

Násilí islamistů proti hinduistům a dalším nemuslimům, kteří mají svobodu slova, je trvalým problémem. V roce 2017 davy muslimů zaútočily na hinduistickou komunitu ve svazovém státu Západní Bengálsko poté, co se rozšířily zprávy, že student hinduistické střední školy sdílel na Facebooku údajně rouhačský příspěvek o islámu. Davové násilí trvalo několik dní a vedlo ke zničení několika desítek hinduistických obchodů a domů, stejně jako policejních vozidel a vládního majetku. Několik hinduistů bylo také zraněno a 65letý muž Kartik Ghosh byl běsnícím davem ubodán k smrti.

Jednou z událostí, které drasticky změnily demografickou rovnováhu v regionu Kašmíru, byly etnické čistky proti tamním původním hinduistům. Od roku 1989 bylo ze své domoviny v indickém svazovém státu Džammú a Kašmír vyhnáno násilnou činností muslimských radikálů organizovanou a financovanou Pákistánem více než 350 000 kašmírských hinduistů. Tito hinduisté se do Kašmírského údolí nikdy nevrátili.

Podle Americké hinduistické nadace slouží Indie – rozmanitá mozaika mnoha náboženství, etnik a jazyků – navzdory těmto útokům jako útočiště pro pronásledované náboženské skupiny a osoby prchající před násilím:

„Počátky některých židovských komunit v Indii sahají více než 2 500 let do historie, zatímco jiné židovské komunity musely v průběhu tisíciletí prchat před pronásledováním z různých částí Blízkého a Středního východu.“

„Zoroastriáni přišli do Indie kolem roku 700 našeho letopočtu (nyní jsou v Indii známí jako Pársové a Iránci) prchajíce před pronásledováním ve své rodné Persii a ačkoliv plně praktikují svou víru, tak se do indické společnosti hladce integrovali.“

„Dalajláma a tibetští buddhisté uprchli do Indie poté, co unikli čínskému útlaku a založili tibetskou exilovou vládu ve městě Dharamsala ležícím na severu země.“

„V Indii našlo svůj domov také mnoho muslimských Rohingů z Myanmaru (do roku 1989 Barma) a afghánských muslimů.“

„Pákistánští, bangladéšští a afghánští hinduisté po desetiletí odcházeli do Indie, aby unikli náboženskému pronásledování. Snažili se v Indii získat status uprchlíka nebo jakýkoliv druh dlouhodobého právního statusu, aby získali přístup ke zdrojům obživy a mohli získat zaměstnání. Současná indická vláda si stanovila za prioritu udělit status legálního rezidenta a občanství těm, kteří prchají před náboženským pronásledováním a v Indii hledají útočiště.“

„Ahmadíjští muslimové, kteří jsou v Pákistánu postaveni mimo zákon, mohou v Indii svobodně vyznávat svou víru, mohou stavět své mešity a svou víru mohou propagovat bez zásahů vlády. Sunnitská centrální rada Waqf (Sunni Waqf Board of India) je však nepovažuje za muslimy, a proto nepřijímá Ahmádijce za své členy ani jim neumožňuje přístup ke svým službám.“

Kulturní rozdíly mezi Indií na jedné straně a Pákistánem a zbytkem muslimského světa na straně druhé ještě více vyniknou při srovnání náboženských svobod. Kde jsou původní nemuslimské komunity v tom, čemu se dnes říká „muslimský svět“? Kam se poděly?

Dnešní „muslimský svět“, který byl před islámskými invazemi, výboji a masakry nemuslimský, je nyní demograficky proměněn. Tamní domorodé nemuslimské komunity buď vymírají, nebo již úplně zanikly.

Židé byli z arabských zemí a Íránu vyhnáni především po založení Izraele v roce 1948.

V Afghánistánu bylo před jeho ovládnutím islámem, které začalo v 7. století, praktikováno několik náboženství, jako je buddhismus, hinduismus a zoroastrismus. Dnes je v Afghánistánu jediným svobodným náboženstvím islám.

Turecko, místo, které bylo po tisíciletí nazýváno Anatolie (starořecké slovo anatolé – východ slunce), bylo sídlem křesťanské Byzantské říše. Muslimové útočili na Anatolii po staletí. Konstantinopol, dnešní Istanbul, dobyli muslimští Turci ze Střední Asie v roce 1453. Dnes tvoří křesťané pouze 0,1 procenta turecké populace.

Před islámskými invazemi byly oblasti celého Středního východu a severní Afriky (země jako Sýrie, Alžírsko, Egypt a Irák) většinově křesťanské. Dnes jsou domorodí křesťané a další menšiny – jako Asyřané, Jezídové a Alavité – téměř ve všech většinově muslimských zemích, kde ještě zůstávají, tvrdě pronásledováni.

Zoroastrismus, založený ve starověké Persii během 6. století př. n. l. v Sásánovské říši, byl až do invaze arabských muslimů v 7. století oficiálním náboženstvím státu. Vzestup islámu v Persii vedl k těžké perzekuci a demografickému kolapsu zoroastriánů. Dnes jsou zoroastriáni v Íránu malou a utlačovanou menšinou. Více než tisíc let pronásledování ze strany islamistů způsobilo postupné vymizení zoroastrismu z jeho domoviny.

V Íránu jsou neúnavně pronásledováni také baháisté. Nevládní organizace Bahai International Community informovala:

„Baháisté, kteří jsou v Íránu největší nemuslimskou náboženskou menšinou, jsou běžně zatýkáni, zadržováni a vězněni. Nesmí pracovat ve státní správě. Jejich obchody a další podniky jsou běžně zavírány a znevýhodňovány úředníky na všech úrovních.“ Mladým baháistům je znemožněno studovat na univerzitách a dobrovolní pedagogové z řad baháistů, kteří se snažili tuto mezeru zaplnit, byli zatčeni a uvězněni.“

Muslimské nepokoje a jiné akty mezináboženského násilí probíhající ve velké části Středního východu, a stejně tak pákistánský terorismus a hraniční spory s Indií, lze pravděpodobně nejlépe pochopit v historickém kontextu džihádu. Po staletí se džihádisté násilně zaměřovali na nemuslimy v regionu a pronásledovali je. Bylo by dobré, kdyby Západ rozlišoval mezi destabilizujícími silami, důsledkem jejichž činnosti je pronásledování, násilí a uprchlíci, a stabilizačními silami, jako je Indie, které navzdory své nedokonalosti stále podporují pluralismus, náboženskou svobodu a bezpečnost a fungují jako domov pro všechny utlačované.

Uzay Bulut je turecká novinářka, výzkumná pracovnice neziskové organizace Philos Project a významná spolupracovnice Gatestone Institute.

Překlad původního textu: The Massive Transformation of India and the Middle East
Překlad: Libor Popovský

Poskytl server Gatestone Institute