Píše se rok 2041 a jedním ze základních práv je právo být oživen, tedy alespoň pokud se stanete obětí nehody či zemřete nepřirozenou smrtí. Jediné, co je k tomu potřeba udělat, je pravidelně si vytvářet digitální zálohu své osobnosti, tedy takzvaný Bod obnovy.
Agentce Europolu jménem Em (Andrea Mohylová) ale právě na stole přistál případ, v němž byla základní pravidla obnovy porušena. Bod obnovy oběti byl smazán, a šikovná vyšetřovatelka Em tak má před sebou výjimečný zločin. Kromě ní se budou snažit na kloub záhadě přijít kupříkladu šéf výzkumu v Institutu obnovy David Kurlstat (Matěj Hádek) nebo její kolega a tak trochu sok, agent Mansfeld (Václav Neužil). Pravda nakonec odhalí mnohá tajemství, jež měla zůstat skryta… Celovečerní debut režiséra Roberta Hloze přicházel na svět téměř deset let a letos v červnu si konečně odbyl zaslouženou světovou premiéru na prestižním korejském žánrovém festivalu Bucheon International Fantastic Film Festival a následně sklízel ovace na karlovarském festivalu, kde jeho promítání navštívil i prezident republiky Petr Pavel.
Jak se dělá české sci-fi?
Scénář snímku napsal režisér Robert Hloz spolu s Tomislavem Čečkou a Zdeňkem Jecelínem, produkčně ho pak zastřešil Jan Kallista, jenž pro projekt sehnal koproducenty na Slovensku, v Srbsku a Polsku. Samo téma smrti a snahy ji překonat prý provází režiséra Hloze odmala. „Když jsem byl malý, tak jsem byl posedlý tím, že nechci zemřít moc brzy. Říkal jsem si, že čím déle budu žít, tím více toho zažiju. Když jsme se pak potkali s naším scenáristou Tomislavem, přemýšleli jsme, jak bude vypadat náš první celovečerní film. Vždycky jsem si myslel, že to bude jeden herec a jedna lokace, něco velmi jednoduchého, ale padl nápad na příběh o společnosti, kde lidé nemají strach ze smrti a díky tomu můžou žít dlouho,“ říká a dodává, že žánr sci-fi mu nakonec přišel pro české prostředí velmi přirozený: „Přišlo mi to zajímavé a lákavé, protože mám pocit, že v Čechách lidé milují sci-fi, ale moc se tu nenatáčí. Jako malý jsem zbožňoval Macourkovy filmy – a najednou tu byl námět, který mi přišel podobný. Takže se to všechno sešlo, a byť se to zdálo ze začátku neuvěřitelné, tak čím více lidí o tom vědělo, tím více lidem se to líbilo a já jsem začínal věřit, že to opravdu může vzniknout. Od nějakého bodu už to pak nešlo zastavit a bylo na nás, abychom to udělali co nejlépe.“
Vizuální stránka je skutečně strhující a nezadá si s americkými filmy s násobně vyššími rozpočty a početnějšími štáby. „Dělat sci-fi v Čechách je dost specifické v tom, že jako režisér musíte spoustu věcí vymyslet a schválit a zadávat přesné požadavky. Nemůžu si nechat vyrobit deset nebo sto verzí rekvizity, ale musím vědět přesně, co to má být. Tohle je hodně časově náročné, protože si musíte všechno sám prototypovat, buď v hlavě, nebo na papíře, dohledávat spousty referencí a rozhodnout se dopředu, aniž byste tu věc viděli naživo. Jsou to rekvizity, stovky různých grafik a zařízení, které se musejí vyrobit, musí je někdo naprogramovat, nadesignovat a vyexportovat do filmu. Každá věc má svůj vývoj, žádná tam není náhodně, v každém záběru je něco a v některých záběrech je toho spousta. Když se člověk nějak živí přes den, zkouší s hercem nebo přepisuje scénář, tak se tomuhle věnuje po nocích. V tom se utopilo devět let života,” říká ale dnes spokojený autor snímku, který mnozí již překřtili na „českého Blade Runnera“, odkazujíce tak na kultovní biják Ridleyho Scotta z roku 1982.
Zdroj: časopis TV Star, bioscop.cz
