Článek
Nora Eckhardtová toho o vydávání literatury něco ví. Sama pracuje jako redaktorka v nakladatelství a má na starosti posudky literárních rukopisů. Možná tam někde vznikl nápad na tuto knihu. Na začátku sázky nakladatelů Maxe Alfreda a Jonatana Bartoloměje stála otázka: Je možné udělat skutečný bestseller z čehokoliv, nebo ne? Tento spor mezi zmíněnými gentlemany začal jako nevinné špičkování, které se ale postupně zdramatizuje.
Autorka nevybočila z žánru odpočinkové literatury, ale neuchyluje se k banalitě a povrchnosti. Místy mezi řádky začne prosvítat lehká literatura 19. století (například lehce romantická podzápletka), jindy zase reflexe sociální situace v hlavním městě českého království. Žádné takové téma ale nikdy nepřeroste za hranice okrajové epizody, která má za cíl pouze dokreslit dobu a místo děje. Pro nás, kteří si užíváme drobné detaily, je skvělá zpráva, že nerezignovala na historickou věrnost. Vše vypadá a jmenuje se tak, jak v roce 1874.
Obálka knihy
Pro čtenáře, který se vyzná v současné Praze, je zase zábavné sledovat popis tohoto města před 150 lety a porovnávat s dnešní dobou. No a pro ty z nás, kteří máme rádi knižní prostředí je zase zábavné pozorovat, jak vznikají knihy. Od prvního nápadu po marketing při uvedení. Koho by napadlo, že se toho za 150 let zase příliš nezměnilo (alespoň jak v knize ukazuje autorka)?
Oceňuji také, že se čtenářem nehraje hru na kočku a myš. Takže nečekejte dramatizace děje na konci kapitoly. To napětí příběhu se stupňuje přirozeně a lehce, ale chybí zde čtenáři často oblíbené plot twisty, jak je používají někteří autoři thrillerů a detektivek. Kniha je ale nepotřebuje – dostatečně zajímavá zápletka, zajímavě vykreslené charaktery postav a věrohodné dialogy si čtenářův zájem zajistí dostatečně.
Noře Eckhardtové se povedlo sestavit dokonalou mozaiku. Je v ní hned několik obrázků, které by samy o sobě mohly fungovat v samostatné knize. Na prvním místě je to vykreslení 19. století se všemi jeho barvami. Vysoká společnost, lidé na jeho dně – to vše zde má své místo. Další část mozaiky je výše popsaný příběh, který by fungoval v jakékoliv době, ale v této knize je velice přirozený. Třetí střípek je humor, kterého je tak akorát, aby kniha nesklouzla do parodie. Pak tu máme dobrodružnou stránku příběhu, která ve čtenáři vyvolá vzpomínky na Verneho, ale i další klasické autory (které ale autorka nijak nekopíruje). A poslední, co v mozaice svítí, je detektivní linka, která přijde až úplně nakonec. Není to tak, že by najednou přišla změna žánru, ale okolnosti příběhu si tuto linku vynucují, ale opět to vše působí přirozeně, příjemně a nenuceně.
Český literární rybník je sice malý, ale pohybuje se v něm velké množství ryb. Od poklidných a mírumilovných kaprů po dravé predátory. Styl Nory Eckhardtové je někde uprostřed. Zkouší uspět kvalitou bez toho, aniž by její kniha křičela a vzbuzovala poprask. Nesnaží se do příběhu násilně implantovat například alternativní fantasy prvky, ani nejde cestou násilí a krve. V dnešní záplavě beletrie je velmi milé sledovat někoho, kdo nenaskakuje na křik poptávky a jde si svou cestou. Je to román psaný s radostí ze psaní a je to poznat na každé kapitole. Nepotřebuje svůj příběh šperkovat uměle roubovanou květnatostí, jak to vidíme například v některých případech z thrillerového žánru.
Nora Eckhardtová si v příběhu občas dovolí vstoupit do vyprávění z pozice jakéhosi hlasu shůry. Vypravěč najednou komentuje děj příběhu a připomíná některé události, které se staly dříve a které měly za následek právě to, co čtenář zrovna čte. Jakkoliv rozumím snaze knihu ozvláštnit tímto deus ex machina, mírně mě to rušilo v souvislém čtení.
Kniha, kterou posypal hvězdný prach (už ten název budí zvědavost) je další důkaz o tom, že současná česká beletrie ještě stále může překvapit. Eckhardtová není samozřejmě první, kdo si tuto dobu vybral pro svůj příběh. Za všechny můžeme zmínit například slavného Miloše Urbana nebo nedávno vydaného a povedeného Komtura Petra S. Pixyho. Nora Eckhardtová ale méně sází na napětí a úplně se vyhýbá temnému násilí. Její románová druhotina sice nepatří mezi pokleslý žánr, ale svým způsobem mu vzdává hold.
Část příběhu se totiž netočí jen kolem výše popsané sázky, ale také kolem milostného života jedné z hlavních postav – Jonatana Bartoloměje. Ten se rozhodl, že pro úspěch svého nakladatelství udělá všechno a nebojí se ani milostné avantýry. Popisy jeho snah získat si přízeň mocných a vlivných lidí své doby bylo na té knize vlastně to nejzábavnější. Již v té době existovalo něco jako marketing, byť samozřejmě jinými prostředky. Principy ale byly stejné: Zaujmout za každou cenu, ideálně nějakým skandálem nebo aférkou.
Hledání cesty k úspěchu se v příběhu (jak se již dozvíme v anotaci) postupně zdramatizuje. Na poslední kapitoly si tak vyšetřete volný čas, protože se vám nebude chtít čekat. Knihou, kterou posypal hvězdný prach se autorka trefila přímo do středu terče. Je tam tak akorát napětí, tak akorát dobrodružství, tak akorát romantiky a tak akorát humoru. Dokazuje, že i dnes je možné napsat milý příběh, který si na nic nehraje a který dělá čest svému řemeslu. Je to kniha, kterých tu mnoho není – vlastně bych řekl, že je naprosto unikátní. Kdybych měl letos jmenovat jednu jedinou novinku českého autora či autorky, kterou byste si měli přečíst, tak bych zmínil tuto.
