Novou definicí znásilnění si nepomůžeme. Nereflektuje mezinárodní úmluvy, míní právník

Ročně se v Česku stane až 12 tisíc znásilnění. Zažije ho jedna z deseti žen a každý třicátý muž. Pouhých pět procent je nahlášeno na policii. Nyní je ve hře nová legislativa, jejíž cílem je přispět k navýšení hlášených případů. „Navrhovaná změna nepovede ke zlepšení, naopak může situaci zhoršit,“ varuje ale Daniel Bartoň, advokát a zpracovatel nové právní analýzy o definici znásilnění, kterou má server iROZHLAS.cz k dispozici.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Znásilnění - strach - (ilustrační foto)

V Česku dochází každý rok k zhruba dvanácti tisícům případů znásilnění. Z toho polovina pachatelů odchází s pouhou podmínkou. | Zdroj: Shutterstock

Znásilnění

  • až 70 % obětí popisuje zamrznutí, tedy neschopnost reakce při plném vědomí
  • 90 % obětí má dlouhodobé trauma
  • 70-80 % obětí pachatele znalo
  • 70 % obětí nevyhledá pomoc
  • 84 % lidí v Česku požaduje větší prevenci sexuálního násilí

Zdroj: Konsent

V Česku dochází každý rok ke zhruba dvanácti tisícům případů znásilnění, varuje spolek Konsent. Z nahlášených případů odchází polovina pachatelů s podmínkou.

„Převážně se hlásí případy znásilnění, kterých se dopustí cizí osoba násilím. Avšak v devadesáti procentech případů je pachatelem partner nebo jiná blízká osoba. Ke znásilnění často nedochází skrz násilí, ale tak, že oběť zamrzne a není schopná se bránit,“ vysvětluje Johanna Nejedlová, zakladatelka spolku Konsent. I to má ošetřit nová změna legislativy.

Podle advokáta Daniela Bartoně je ale úprava zákona nedostatečná. „Navržená varianta sice představuje dílčí zlepšení pro situace, kdy oběť jasně projeví svou nevůli, ale nepokrývá řadu problematických situací. Navíc v řadě ohledů zhoršuje situaci oproti stávající právní úpravě,“ říká.

Znásilnění u gynekologa

Současné právo postihuje případy, kdy je oběť k pohlavnímu styku donucena (např. silou nebo pohrůžkou) nebo kdy pachatel zneužije její bezbrannosti. Do nové definice znásilnění budou nově patřit i případy, kdy oběť projeví verbální či neverbální nesouhlas. Bude také zahrnovat situace, kdy pachatel zneužije bezbrannosti svého protějšku, ale nebere ohled na případy, kdy oběť nebude schopná vnímat jednání pachatele jako nepřípustné.

Na tento problém poukazuje Nejvyšší soud příkladem pacientky, kterou znásilnil lékař při gynekologické prohlídce. Bez svolení pacientky zasunul ošetřující lékař pacientce, která seděla na gynekologickém křesle, penis do pochvy. Podle stávajícího zákona by šlo o znásilnění, podle nové úpravy by o znásilnění jít nemuselo a to kvůli definici bezbrannosti, tedy případům, kdy se oběť není schopná bránit.

Podle Bartoně je klíčovým problémem nové legislativy to, že by soudy v tomto případě nemusely zohledňovat, že se pacientka nebránila nebo neprojevovala nesouhlas, kvůli tomu, že seděla v lékařském křesle a takové chování zkrátka nečekala, a tudíž na něj nemohla reagovat.

Bez svolení pacientky zasunul ošetřující lékař pacientce, která seděla na gynekologickém křesle, penis do pochvy. Podle stávajícího zákona by šlo o znásilnění, podle nové úpravy by o znásilnění jít nemuselo | Zdroj: Konsent

„Pacientka byla překvapená a nereagovala tak, jak by to nová legislativa vyžadovala, aby se to dalo kvalifikovat jako znásilnění. Neprojevila nesouhlas, protože se ocitla v situaci, se kterou nemohla počítat,“ popisuje Bartoň s tím, že její schopnost vzdorovat byla ovlivněná kontextem, v němž se nacházela.

Mezinárodní závazky

Jako kámen úrazu navrhované definice vidí Bartoň to, že se příliš soustředí na to, jakým způsobem oběť projevila nesouhlas, místo toho, aby za trestné považovala každé sexuální jednání bez souhlasu.

To je podle Nejedlové běžnou praxí v zahraničí. „Zkušenost ze zahraničí jasně ukazuje, že definice založená na absenci souhlasu, která je standardem ve vyspělých zemích, vede ke zvýšenému počtu nahlášených případů i odsouzených pachatelů,“ srovnává.

„Opravdu nechápu, proč se Česko vydává cestou, která tohle nezaručuje,“ táže se Nejedlová s tím, že smyslem nové legislativy má být zvýšení nahlášených případů i odsouzených pachatelů.

K změně zavazují Česko i mezinárodní úmluvy. „Česká republika má povinnost kriminalizovat nekonsenzuální sexuální jednání na základě Evropské úmluvy o lidských právech, avšak nová legislativa tohle plně nereflektuje,“ míní Bartoň.

„Pokud chceme být členy Rady Evropy, musíme tento závazek plnit. Přijetím navrhované úpravy bychom řekli, že budeme kriminalizovat vše, co se děje proti vůli, ale ne to, co se děje bez souhlasu,“ uzavírá Bartoň s tím, že tímto návrhem  „akorát vytváříme zmatek“.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme