V Jablonci začalo fungovat první vodíkové hospodářství v Česku

„Většina fotovoltaických elektráren má skrytý potenciál, který nevyužíváme. V létě pracují s obrovskými přebytky, oproti tomu v zimě fotovoltaika často nedokáže pokrýt spotřebu. Klíč k energetické nezávislosti je v ukládání nespotřebované energie z léta a její zpětné využívání v zimním období,“ vysvětluje princip systému zakladatel společnosti DEVINN Luboš Hajský.

Médiem, do kterého se energie v létě pomocí elektrolyzéru ukládá je právě vodík, který plní funkci jakési obří baterie. K převodu používají generátor H2BASE, který firma vyvinula už v roce 2017. V zimě vodík naopak H2BASE přeměňuje zpět na elektrickou energii. Teplo, které přitom generátor na principu palivového článku vyprodukuje, se využívá k vytápění. Energie se díky vodíku vyrábí, ukládá i spotřebovává na jednom místě.

K myšlence spojit vodíkový generátor H2BASE s elektrolyzérem, úložištěm a fotovoltaikou přivedla vývojáře společnosti situace na energetickém trhu, poptávka po větší energetické nezávislosti i stále méně výhodné podmínky výkupu přetoků energie z fotovoltaických elektráren zpět do sítě. Vznikl tak uzavřený okruh tzv. vodíkového hospodářství, které dokáže zajistit energetickou nezávislost budov.

Systém je výhodný pro domácnosti i velké haly. „Na haly lze instalovat obrovskou plochu fotovoltaiky. Naopak spotřeba energie bývá ve skladech minimální. V tomto případě není cílem energeticky soběstačná budova, ale spíše chytré využití zelené energie ze solárů, která nás v podstatě nic nestojí,“ upřesňuje Hajský. Na vodík, který fotovoltaika spojená s elektrolyzérem vyrobí, mohou jezdit vysokozdvižné vozíky.

Například u rodinného nezatepleného domu s instalovanou fotovoltaickou elektrárnou o výkonu do 10 kWp fotovoltaika vyrobí za rok přes 12 000 kWh elektrické energie. Spotřeba domu se zpravidla pohybuje kolem 9500 kWh ročně. Pokud se využije fotovoltaika na maximum, má budova potenciál být zcela energeticky nezávislá. Majitel domu pak nemusí dokupovat na zimu energii z žádné jiné sítě.

Cena technologie se nyní pohybuje mezi nižšími desítkami milionů korun. V nejbližších letech ale lze očekávat vypsání dotačních titulů na podporu vodíkových hospodářství. Vyšší cena je podle Hajského dána především malosériovou produkcí jednotlivých komponentů. Také fakt, že zařízení obsahují třeba oproti bateriím minimum drahých kovů, dává tušit, že vodíkové hospodářství bude časem výrazně dostupnější.