„Návštěvníci si tak v detailu budou moci prohlédnout to, co lze v katedrále vnímat jen zdálky,“ říká autor výstavy Petr Chotěbor. Zhlédnout ji mohou v prostorách Císařské konírny Pražského hradu od nynějšího pátku až do 31.prosince 2023.
„Každé z oken je představeno snímkem celku a fotografiemi vybraných detailů, které návštěvník z normálního pohledu nemá možnost vidět,“ dodal Chotěbor.
Výstava podle něj ukazuje bohatství námětů, různé výtvarné styly i odlišné umělecké techniky, například mozaiku z barevných sklíček nebo malbu na skle.
„Některá okna měla zajímavé osudy. Nejstarší výplně byly po třiceti letech nahrazeny jinými a ty původní nalezly uplatnění v jiném kostele,“ popisuje Chotěbor.
Na výstavě budou k vidění i vzácné zbytky původních skleněných vitráží ze 14. století. Výstava neukazuje jen vitráže, ale mnohem víc – třeba středověké a novodobé kamenné kružby oken a příklady jejich sochařské výzdoby. „Návštěvník má jedinečnou možnost nahlédnout i do postupu tvorby vitráží a jejich restaurování,“ dodal Chotěbor.
Všimli jste si někdy na Pražském hradě, jak vypadají okna svatovítské katedrály?
Vitráže vznikaly sto let
Všechny vitráže, až na jednu výjimku, tedy okna kaple svatého Václava, pocházejí z éry Jednoty pro dostavění hlavního chrámu svatého Víta. Soubor vitráží vznikal postupně v období přibližně jednoho sta let (1865–1969). „Jejich realizaci umožnily velkorysé finanční dary pojišťoven, spořitelen či jiných institucí a celé řady jednotlivců, ale našli se dokonce dárci, kteří nechtěli být uvedeni,“ popisuje Chotěbor.
Setkání u Nepomuka
Některá okna upomínají i na příběhy jejich donátorů. Vitráž ve Schwarzenberské kapli zaplatila knížecí rodina a připomíná barokní legendu o zachránění rodu Schwarzenbergů před vymřením, ke které došlo na přímluvu svatého Jana Nepomuckého. Knížecí manželé žili dlouho odděleně a opět je sblížilo náhodné setkání u světcova hrobu, které vedlo později k narození dědice.
Na některých návrzích oken se podíleli i první dva novodobí dómští stavitelé, Josef Kranner a Josef Mocker.
