Barokní kostel z roku 1717 zahlédl asi každý, kdo projížděl po silnici číslo 8 mezi Lovosicemi a Teplicemi. Krásná a zdaleka viditelná silueta kostela však při bližším pohledu už tak pěkná není. Léta nepoužívaný svatostánek se pomalu rozpadá, a to si vybírá svou daň.

„Kostel byl léta zamčený a slyšeli jsme historky, že v něm řádí červotoč a dřevomorka. Rozhodli jsme se mu trochu pomoci, třeba alespoň nějakým větráním. Oslovili jsme diecézi a pan farář, pod kterého kostel patří, přijel a řekl nám, že nemůže dát klíče jen tak někomu, že musíme založit spolek,“ popisuje Petr Folbergr, předseda spolku.

S několika přáteli tedy Folbergr spolek založil. „Pak jsme oslovili další přátele, zda by měli zájem se s námi o kostel starat nebo je zajímá historie a není jim jedno, že tento kostel chátrá,“ říká Dita Nerudová, která v Bořislavi bydlí šest let.

12 fotografií

Petr Folbergr oslovil Bohumíra a Helenu Roedlovy, kteří se zabývají historií, a také šikovného Jiřího Kolmana. „Přidal se i Jaroslav Pauza, současný starosta, který se už delší dobu snažil rozchodit věžní hodiny. A postupně přibývali další. Po ustavující schůzi jsme si řekli, že nebudeme kostel jenom větrat, a rozhodli jsme se uspořádat adventní koncerty, rozsvěcení vánočního stromu a nějaké výstavy,“ poznamenává Folbergr.

Spolek se rozhodl, že z kostela udělá místo pro společenské dění v obci. „Než jsme však něco začali pořádat, museli jsme kostel vyčistit od obrovského množství nepořádku. Do věže přes rozbité žaluzie létali holubi a všude byly nánosy holubího trusu. Protože byl kostel deset let zavřený, byl zanedbaný a špinavý,“ líčí Nerudová

Doplňuje ji historik Bohumír Roedl: „Petr zajistil valník a dlouhou rouru, do které brigádníci z věže sesypali celkem asi 230 kbelíků holubího trusu. Také z podkroví vynosili několik tun nepořádku, což byla špinavá a hnusná práce.“

Nyní je na polovině kostela nová střecha, kterou z dotací nechala opravit církev. V dalších letech by rekonstrukce střechy měla pokračovat. „A díky tomu, že se zde v posledním roce konají kulturní akce, se kostel před každou akcí uklízí, takže je ve slušném stavu,“ podotýká Nerudová.

Během roku tu spolkaři uspořádali také čtyři brigády. „Pomáhají mám místní Bořislavští, přijíždějí nám pomoci přátelé z Teplic a také jedna místní chatařka z Prahy, která místo toho, aby dělala na svém, vždy přijde na brigádu,“ zmiňuje Folbergr.

Hlavní snahou všech je, aby kostel nespadl. „Až na jednu výjimku nejsme věřící, ale jde nám o to, aby tato významná kulturní památka mohla sloužit dále,“ podotýká Roedl.

Kostel patří církvi, ale pozemek bývalého hřbitova kolem něj a bývalá márnice je obecní. „Díky Petrovi a Ditě tady vzniklo něco, co nemá žádný jiný kostel. Při kulturních akcích zde totiž v márnici provozujeme občerstvení. Jedny máry slouží jako barový pult a druhé jako servírovací pult, to nikdo nemá,“ usmívá se Roedl.

Finanční prostředky na opravy a pořádání akcí spolek získává od dárců. „Peníze jsme dostali také od obce, protože se snažíme něco přinést do společného obecního života. Místní firma, která prodává váhy, nám zase darovala mříž na kostelní dveře, aby mohl být kostel v letních měsících otevřený. Také nám řada drobných přispěvatelů posílá peníze na náš transparentní účet,“ říká předseda spolku.

Kostel by spolek rád časem opravil do původní krásy, ale nebude to hned. „Na účtu máme 140 tisíc korun, a s tím je tak velká rekonstrukce nedosažitelná. Pokud se nám podaří získat dotace nebo se najde štědrý donátor, budeme kostel opravovat. Zatím se snažíme sanovat škody po dřevomorce a kostel udržovat,“ vysvětluje Folbergr.

Kostel mohou zájemci navštívit při slavnostní výroční mši 1. října nebo při svatokateřinské mši 25. listopadu. „Samozřejmě chystáme také adventní koncerty a po 41 letech tu bude i svatba. Ozvali se nám lidé z Prahy, kterým se toto místo zalíbilo,“ doplňuje k akcím Dita Nerudová.