Jsme uprostřed léta (rozhovor jsme pořizovaly o prázdninách - pozn. aut.). Letos je pro tebe asi více pracovní než kdy jindy. Při čem si ale zaručeně odpočineš a přijdeš na jiné myšlenky?

Vždy to souvisí s přírodou. Buď musím chodit po lese nebo dělat něco na zahradě, se zvířaty. Šumavská řeka taky umí smýt nános pracovního odpadu a udělat ze mě lepšího člověka. To mi vyhovuje.

Ve spojitosti s tebou a tvým jménem se většině vybaví i tvůj táta, který by letos oslavil významné životní jubileum. Na podzim se chystá čtveřice vzpomínkových koncertů k jeho nedožitým 80. narozeninám. Něco obdobného jsi dělala už k sedmdesátinám, nyní máš trochu jinou funkci - kreativec. Chtěla jsi to tentokrát mít sama pevně v rukou? Jsi i autorkou celého konceptu?

Já jsem především týmový hráč a chci vstupovat do takových akcí s někým. Kreativcem jsem vždy, teď i před deseti lety. Přece jen jako člen rodiny jsem mu byla nablízku nejvíc, a protože jsem i dost po něm, vím, co by mu udělalo radost a s čím by zas nesouhlasil. A protože před deseti lety to byl koncert jen pro tátovy kamarády a kolegy, měla jsem myšlenku to zkusit i jinak. Ale s nápadem jako takovým koketoval hlavně Josef Buchta, kapelník B-Side bandu, který má promotérské zkušenosti. Ročně pořádá řadu koncertů a ten do toho risku chtěl jít. A tak vznikl nápad na čtyři koncerty ve čtyřech městech pro veřejnost.

Ony večery budou takový průřez tátovou kariérou a životem. Podle jakých kritérií se volili hosté a písně? A jak moc oslovení kolegové a kolegyně mluvili do výběru songů?

Většinou se písně nabízí. Posloucháte je pořád dokola a snažíte se představit konkrétního člověka. A pak třeba přijde Ondra Ruml nebo Michal Prokop a řeknou, že chtějí zpívat to či ono. Nesmíte taky zapomenout, že na koncertě jsou i ženy a těm se ta tátova píseň musí nějak přizpůsobit, ale nesmí utrpět aranž. Je to velká alchymie a vše se skládá jako mozaika.

V rámci příprav se probíráš tátovými písněmi, fotkami a vlastně obecně vzpomínkami. Jaké emoce to v tobě spouští?

Před deseti lety to bylo ještě takzvaně živé. Teď už jsem daleko víc smířená. Ale až se začne zkoušet, ta hudba a vzpomínky mě určitě dostanou.

Když se řekne tátovo jméno, která vzpomínka tě napadne jako první?

Vybaví se mi jeho obličej, jak se směje. Karel Bělovous Černoch. (úsměv)

Která jeho tvorba je tvému srdci nejblíž?

Asi veškerá. Každé jeho období tvořilo skvosty i odpad. A ty skvosty jsou opravdu písně s interpretační bravurou.

Co myslíš, že by řekl na tvoji třetí desku "Slečna náročná" a na tvůj rozvoj?

Myslím, že by byl takzvaně hrd. Tak to říkal. Myslím, že by ho nenapadlo, že si budu sama skládat písničky. Že tyhle geny v sobě po něm mám. To by ho asi těšilo. Navíc miloval nadsázku a humor. A toho je ve "Slečně náročné" taky dost.

Název je odvozen od stejnojmenné písně. Její text je složen z řečí a zaručených pravd, co o tobě asi kolují. Opravdu se o tobě říká, že jsi náročná? Přijde mi, že je to podobný protiúder, jaký měla kdysi Ewa Farna s písní "Boky jako skříň"… Je to tak?

Absolutně to není protiúder, jen konstatování. Sebeuvědomění, že jsem v některých ohledech opravdu velice náročná, hlavně sama na sebe! A tak je to správně.

Líbilo se mi, když jsi o desce prohlásila, že je pro dámy: "Dámy, to je pro vás, pro pány návod - jak na nás". Co nového ses o sobě při tvorbě dozvěděla?

Asi jsem zas kousek blíž poznání toho, co jsem vlastně zač. A vím, co chci a co nechci. Umím si stát za svým, v hudbě absolutně. To mi dodává energii. To je můj hnací motor. A pak taky umím spoustu věcí a situací podělat. To je neustálé vzdělávání se v oblasti mezilidských vztahů. To všechno v těch textech je.

Předtím jsi vydala dvě alba: "Small Monstrosities" a "Škrábnutí", obě ve spolupráci s hudebníkem a producentem Romanem Holým. V čem to teď bylo jiné? Nechtěla jsi vyzkoušet změnu? V čem ti vyhovuje Roman a jeho přístup?

Velká změna je už to, že jsem za Romanem tentokrát přišla s napsaným materiálem včetně hudby a textu. Roman těm písním pomáhal, aby takzvaně letěly. A pak bylo pár songů, které se musely změnit úplně. Takže jsem psala ve studiu i jiný text. A z toho mám největší radost. Že pod drobným tlakem a mentorským vlivem umím něco vytvořit. To je jiné, než když si to mazlíte x let doma. Je to dobrá zpráva hlavně pro nadcházející desku Monkey Business v češtině.

O Romanovi jsi prohlásila, že přesně ví, jaký má mít každá skladba zvuk a jakou emoci vyvolat. A že je nahrávka pocukrována vybranými hráči, kteří toto album svou instrumentací polidšťují. Kdo vše se na tom podílel? Ve vokálech slyším Matěje (Rupperta - pozn. red.)... a ten modifikovaný ženský hlas například v "Ing. Čert" je tvůj?

To napadlo Romana, přeladit. Strašně se mi kdysi líbila barva hlasu zpěvačky kapely Die Antwoord u písničky "I Fink U Freeky". Je v tom něco démonického a s tím groovem se mi to zalíbilo. K "Ing. Čertovi" se to hodí. Je to ďábelská píseň o mém alter egu. Vnímejte s beatem i kytaru, která tam tiká… to je Tomáš Fuchs. Ta kombinace dohromady mě strašně baví.

A pak registrujte nástroj stage piano od Ondry Pivce nebo instrumentaci v "Nemedituj", kde hraje Honza Jakubec na basu a Míra Chyška na kytaru. No, a poslední "Píseň pro mou dceru" vás vystřelí do vesmíru díky Oskaru Torokovi, který hraje na trumpetu jako Bůh.

V písni "Pánev" cituješ i jméno předního hornisty Radka Baboráka. Podílel se nějak na desce? Případně je pro tebe vysněným jménem?

Radek se mi takzvaně hodil do krámu veršem bramborák-Baborák. Bohužel v "Pánvi" nehraje, jeho umění na hornu jsme nestihli natočit. Radek je v klasické hudbě ikona a Ondra Brousek se s ním dobře zná. Když vyšel videoklip a písnička, Radek mi volal a byl nadšen. To mě těší.

Předchozí řadovka "Škrábnutí" ti pomohla vyrovnat se s předčasným odchodem táty. Co bylo hlavním impulsem pro vznik aktuální studiovky? Nahromaděné pocity kolem vnímání ženy jako takové, její role včetně tvé osoby?

To se spíš tak nějak náhodně sešlo. Já natáčela písničky a posílala je kamarádům muzikantům, kterým důvěřuji. Když přicházely kladné a nadšené odpovědi, začala jsem uvažovat o desce. Ženská témata kolem mě neustále plují, já se je jen snažím koutkem oka zachytit.

Textařsky je to tvoje práce, nebo ti někdo pomáhal?

Nepomáhal mi nikdo až na výjimky, kdy jsme pracovali na textu s Romanem společně. Dobrý slogan je "Ing. Čert", "Slečna náročná" nebo "Diskopizda", s tím přišel basák Mankáčů Pavel Mrázek před několika lety. Já hned reagovala a měla v hlavě, že by z toho byla dobrá písnička. Mám na tu skladbu asi tři texty a dvě aranže, ale furt to nebylo ono. Až takhle verze na desce je ta jediná správná podoba "Diskopizdy".

Nesnášíš prý slovesa na š. Dbala jsi na to při textování?

Ne, spíš přemýšlím nad tím, aby to bylo zpěvné slovo, aby dýchalo a dobře vystihovalo význam. Aby bylo zajímavé či zvukomalebné. To je velká věda.

Minulá tvorba byla spíše depresivního a melancholického rázu, novinka mi přijde pestrá, rozverná, s nadhledem, hraješ si s hlasem i se slovy. Vnímáš ji jako určitý mezistupeň, jak v sobě otevřít ďábla nejen na koncertech, ale i při sólové tvorbě?

Určitě ano. Cítím posun do lepšího životního období a to s sebou nese i tu pozitivitu v hudbě nebo na jevišti. Člověk se víc otevírá a to posluchač obecně vždy lépe vnímá. I když třeba zpíváte o smutných věcech, je už cítit jistý nadhled nad danou problematikou, je cítit zkušenost. Tam jsem teď já. V jistém nadhledu. Dívám se dopředu a zpříma.

Můžeme probrat jednotlivé písně. "Pánev" - na rozdíl od klipové verze na desce startuje hned bez předehry. Co bylo záměrem?

Vůbec nic. (úsměv) Tak je to prostě správně.

V klipu jsi poměrně odvážná, odhalená. Chtěla jsi tím více zaujmout širší veřejnost a vyvolat pozornost? Bez toho by to nešlo?

Na takovou otázku je snad jediná odpověď: Hanko, uvolněte se, prosím!

Jak vznikla spolupráce s Bárou Polákovou? Pokud si matně vybavuji, tak vám předskakovala na narozeninovém koncertě ve Žlutých lázních v roce 2016 a určitě jste se potkali i na pódiu, v backstagi při jiných akcích…

S Bárou se potkávám z českých zpěvaček na hraní či jiných akcích asi nejčastěji. Baví mě její sny, které si plní. Má v sobě určitou poťouchlost, kterou mám ráda. Umí si ze sebe dělat srandu. A tahle píseň potřebovala někoho takového, jako je ona.

Láska prochází přes žaludek? Chlapa zajímají především jeho základní potřeby, včetně plného břicha. Ty jsi proslulá tím, že všem vaříš, ať už během účasti ve StarDance, nebo v kapele. Co je tvůj majstrštyk, který platí (nejen) na chlapy?

Žluté kari nebo kynutý koláč. Teď pracuji na domácím kimchi.

Chystá se další ročník StarDance, ve kterém jsi před dvěma lety účinkovala. Mimo jiné tam bude soutěžit i tvůj taneční partner. Budeš to sledovat?

Samozřejmě. Už se nemůžu dočkat, až vyrazíme s kolegyněmi z minulé řady fandit.

"Tváře žen" - je pravý opak. Jedná se o poctu ženám, které se staly oběťmi komunismu a přežily lágr. Celkem silné téma, ke kterému tě přivedla kniha Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky". Přijde mi, že se vymyká zbytku tracklistu právě svým obsahem, aniž bych zveličovala zbytek… Můžeš mi k tomu ještě něco dodat?

V životě ženy jsou hezká období, ale i nepěkná. Někdy strašlivá. To si neumím ani představit, a proto jsem tu píseň chtěla udělat. Chtěla jsem, aby na té desce byla. Velice se mě ta kniha dotkla, opravdu velice. A jestli je pravda to, co se tam píše, o čemž nepochybuji, tak mi došlo, že žena v jakékoli válce dostane od agresora, ženy agresora či systému vždy pořádně na prdel. Zpochybní se její ženství za hranicí humánnosti.

Album vnímám jako sebevědomější, uvolněnější, s nadhledem, přitom osobnější. Řešíš témata kolem sebe - mateřství ("Ona & On" - chybějící táta, "Pro moji dceru") a to, že hledáš osudovou lásku, spřízněnou duši a že jsi na vše sama. Přijde mi to jako takový tvůj deník. Chtěla ses vypsat ze svých pocitů, aby ostatní měli šanci poznat opravdovou Terku? V porovnání s tím, jak jsi možná chybně vnímána veřejností ("Diskopizda" - taky popis tvé práce, "Pro mýho kluka", "Ing. Čert")...?

"Ona & On" je o rozpadu vztahu a ubližování. Rozkol odnesou hlavně děti, dospělí samozřejmě taky. "Pro moji dceru" je jasný vzkaz té mé devítileté bytosti jménem Laura. "Diskopizda" řeší stárnutí žen a chycení druhého dechu za každou cenu. "Nemedituj" je zase o tom, jak ženy někdy řeší kraviny v hysterii. V kontrastu toho všeho tu jsou "Tváře žen", tvrdá skladba o tvrdém zacházení se ženstvím. To vše se mnou cloumá, vše se mě dotýká. Ve všech těchto polohách se vidím taky. Ale co jsem opravdu zač, asi nejlépe vykresluje "Ing. Čert".

Právě poslední jmenovaná ve mně evokuje český film "Vražda ing. Čerta" z roku 1970. Je to tak? Film je o tom, že zhruba čtyřicetiletá žena žije navzdory své inteligenci a hezkému vzhledu sama. Občas na ni dolehne teskno a zatouží po společnosti muže. Je trnem v oku pro společnost, pod palbou kritiky. V dnešní době nic neobvyklého. Ne že by člověk byl vybíravý, ale ono ani mnohdy není z čeho vybírat, že? A kolikrát je lepší být sama a žít si spokojeně než brát kohokoliv, abych nebyla za tu divnou, když nikoho nemám, že?

Ten film miluju. Ester Krumbachová věděla, co točí. Stále aktuální téma. Ale ta moje píseň je trochu o něčem jiném. Je to o tom, čím se cítím být a čím se jevím u ostatních. Ing. Čert je mé alter ego.

Máš nějakou radu či moudro do života pro ženy, když je to deska o ženství a pro ženský?

Mám. Nemedituj, radši si bubnuj. Holky, poslechněte si tenhle song. (úsměv)

Co zajímavého bys k albu ještě vypíchla?

Ta deska je skvělá. Má hlavu a patu.

Když jsme u toho věku - před nedávnem jsi sama oslavila kulatiny. Prožívala jsi nějak překlenutí další dekády?

To asi ani ne, ale zub času vnímám. Schránka pomalu chátrá, ale ten vnitřek je čím dál lepší. (smích)

O tobě je známo, že se potřebuješ dál posouvat, stále se něčemu učit a rozvíjet se. Co tě teď naplňuje krom hudby? Jak na sobě aktuálně pracuješ? Co tě baví?

Připravuju spolu s Josefem Buchtou z B-Side bandu ty vzpomínkové koncerty k 80. narozeninám táty. A pomalu se roztáčí nová deska Monkey Business.

Tebe není moc sólově vidět, prý nechceš mít samostatný koncert, zato sólová alba už máš tři. Prý jsi nerada v centru pozornosti. To si trochu protiřečí - i po zhlédnutí klipu "Pánev", kde se toho nebojíš… Není škoda, že posluchači neuslyší tvoji tvorbu naživo?

Škoda... Co je a není škoda? Škoda je dobrého člověka. Já bych to definovala takto: až za mnou někdo přijde a řekne: "Postav si kapelu a pojeď na pár koncertů, já to zaplatím," tak nad tím budu přemýšlet. Nicméně jsem realista. Spíš se to nestane. Ale není všem dnům konec.

Ty jsi v minulosti uvažovala, že bys přestala zpívat a že by ses motala kolem hudby jakoby z druhé strany. Co bys v tomto případě dělala?

Asi bych se motala okolo muziky jako produkční nebo bych se motala okolo zvířat.

Nová deska s Monkey Business má být v češtině. V jakém je to stadiu a jak se do textařské práce (češtiny a práce s mateřským jazykem se nebojíš) budeš angažovat?

Já se na to strašně moc těším a budu se snažit být co nejvíc nápomocná, mít otevřenou mysl, ořezanou tužku a hlasivky z oceli. Hurá!