Muzeum papírových modelů, zřízené městem roku 2012, se sblížilo se soukromým muzeem Merkuru poté, když výrobu stavebnice získal před třemi lety nový majitel.

Proč jste se pustili do rozsáhlejších úprav?
Expozice Merkuru už nebyla aktuální, bylo v ní příliš věcí a byla nepřehledná. Před třemi lety jsme vytvořili koncepci celého muzea, a tu uskutečňujeme včetně stavebních úprav.

Je nová expozice robotiky poutavější?
Ukazujeme průřez robotickou produkcí Merkuru, počínající stavebnicí převodů z 60. let až k robotice. Většina robotických modelů nyní zůstává, ale některé se rozsvítí nebo rozhýbou. Když čidlo zaznamená pohyb návštěvníků, rozpohybuje se pavouk s šesti nohami HexaPod a také ještěr, který se snaží dohnat mouchu, takže je na tom trochu jako Achilles, který nemůže doběhnout želvu. Děti nejvíc baví ovládat robotickou ruku, která pouští kuličku do kuličkodráhy. Je tu i největší trhák, svítící vozítko mCar. Model můžete po smontování ovládat přes staženou aplikaci mobilním telefonem. Tady máme vývojový prototyp.

12 fotografií

Připomínáte, že Merkur cílí na školy i průmysl, že?
Zájemci tu uvidí třeba stavebnice ze série Merkur Edu, učební pomůcky, které se vyráběly ve spolupráci s ČEZ, nebo řezy motoru. Nejzajímavější je Alfi, tedy souřadnicový zapisovač neboli plotter, v podstatě jehličková tiskárna vyráběná od roku 1988. Prezentujeme i učební pomůcky k robotice, z Merkuru se dal udělat měřič vzdáleností. V reálném průmyslu se nyní hodně mluví o Industry 4.0, což je plně automatizovaná práce čehokoliv, tady třeba ukazujeme, jak by mohlo vypadat prostředí celého skladu včetně portálového jeřábu a ruky.

Návštěvníky nejspíš baví hlavně rozměrné exponáty z Merkuru.
Pohyblivé modely děti nadchnou, ale jinak je robotika příliš nezaujme. Pro wow efekt jsme připravili další místnost, kde je třeba Eiffelova věž. Od současné techniky se tím přesouváme tam, kde jsou možnosti Merkuru v podstatě neomezené. Naším nejplodnějším autorem je Jiří Mládek, který stále pracuje na modelu Ocelového města inspirovaného Julesem Vernem, nebo Karel Folprecht, autor zmenšeniny motocyklu Jawa.

Ten dostal místo jako v galerii.
Jawa je nejfotografovanější model v muzeu, odsunula Ocelové město. Než však autor vymyslel, jak Jawu postaví, trvalo mu to třikrát tak dlouho, než co ji sešrouboval. Je třeba mít už zkušenost, sochařskou představivost a brát v úvahu, že se pracuje s malými dílky. Některé pro tento model jsou však upravované, třeba blatníky. Vedle modelu zároveň vystavujeme i originál motocyklu, který nám zapůjčil majitel z Machova. Byla dřina dostat motorku do patra, on na ní přijel, vypustil olej a teď už ji tu udržujeme v nablýskaném stavu.

Uplatní se u vás i amatérští modeláři?
Občas nám nabídne některý domácí kutil, zda bychom nechtěli jeho model. Snažíme se s lidmi navázat spolupráci. Pokud mají zajímavý nápad, jsme schopni poskytnout materiál. To pak vznikají krásné modely.

Rozměrné Ocelové město jste přestěhovali, to už je hotovo?
Ještě se na něm bude pracovat. Zatím váží jeden a čtvrt tuny, ale ve dvou lidech se dá přestěhovat. Vnitřní budovy jsou samostatné, dají se zvednout a přenést, takže jsme rozebrali po kusech vnější opevnění a koleje. Dvě štíhlé věže jsou poslední přírůstky z loňského roku, pro letošek pan Mládek slíbil dodělat továrnu. Změřil si sice prostor, ale zdál se mu malý. Udělal ji podstatně větší, takže celé Ocelové město budeme muset ještě otočit.

Na příští rok by se mělo znovu rozrůst, plánujeme také asi metr širokou vyhlídkovou plošinu, odkud by byl výhled z výšky, aby vyniklo. Záleží na panu Mládkovi, jestli už bude hotovo. Pracuje na něm už třiadvacet let, užil na 300 tisíc šroubků a stejně tolik matiček a asi 180 tisíc dílků.

Jak nákladná byla nynější obnova?
Místnost s robotikou s novými vitrínami a stavebními úpravami vyšla na 700 tisíc korun, část jsme získali dotacemi z programu rozvoje venkova a kraje. Máme pocit, že je potřeba dodržet kvalitu návštěvnického komfortu celého muzea.

Osvědčilo se, že se obě muzea po letech propojila?
Na Vánoce 2021 jsme zkusili nabídnout poprvé společnou vstupenku a ohromně nás překvapilo, že si ji vybralo asi 80 procent návštěvníků. Loni, když tu skončila část rekonstrukce, začali jsme prodávat společnou vstupenku v turistické sezoně a znovu si ji vybralo 70 až 80 procent zájemců. Společné vstupné zvýhodňujeme o 10 procent. Asi návštěvníkům dává smysl, že když jsou tady, není pro ně problém podívat se i do druhého muzea. V okamžiku, kdy padlo rozhodnutí o propojení a město posvětilo smlouvu o provozování, pustili jsme se do toho, aby z jedné budovy do druhé nemuseli návštěvníci chodit venkem. Když tu teď procházejí, provází je letka papírových letadel zavěšených u stropu.

Kolik lidí obě muzea loni přilákala?
Expozice navštívilo necelých 23 tisíc lidí. Není to málo, ale myslím, že potenciál zejména Merkuru je větší, protože je to značka s velkým dosahem ve společnosti, je to pro lidi našeho věku téměř symbol dětství. Podobně to lze vztáhnout i na značku časopisu ABC, k němuž se vracíme kvůli tradici papírových modelů, ale zájem je přece jen menší. Bohužel expozice Merkuru byla zanedbaná, práce je tu stále spousta. Velké plus je, že mateřská firma je česká a že tedy i Merkur nadále zůstává český. Znovubudování jména muzea potrvá, ale myslím, že se to docela daří, a to podle velice příjemného zájmu škol. Reference máme zatím kladné. Učitelkám uvaříme kafíčko a děti si odnesou sešroubovanou malou stavebnici Merkuru, takže jsou velmi spokojené.

Co se teď děje a co připravujete?
V Muzeu papírových modelů jsme otevřeli v polovině září výstavu modelů autobusů. Spolupracujeme na ní s Dopravním podnikem města Hradce Králové, který slaví 95. výročí založení. Loni slavilo Muzeum papírových modelů 10 let a v roce 2025 tu bude velký program, protože uplyne 100 let od začátku výroby stavebnice Merkur. Pět let předtím se vyráběla stavebnice jménem Inventor. V roce 1920 byla založena firma, která začala vyrábět kovovou stavebnici, dílky se však nespojovaly šroubky a matičkami, ale háčky a otvory. Moc se to neosvědčilo, variabilita Inventoru nebyla tak velká a děti to příliš nebavilo. Kolem let 1924 a 1925 se začal vyrábět mezičlánek, kdy už se objevily otvory pro šroubky a matičky. A pak už vznikl první Merkur. V době oslav 100 let by měla být hotova rekonstrukce celé expozice, což si nezávidím.

Máte už zkušenosti s oběma muzei, takže nováček nejste.
Má to dvě polohy. Teď jsme například obměnili expozici, kde mapujeme vývoj Merkuru v letech 1969–2006, kdy se otevřelo muzeum, a to je ta hezká práce. Ale je tu i práce nutná, která mě už tolik nebaví, a to administrativa, vyúčtování grantů, podávání žádostí, smlouvy a podobně, což mi zabírá mnohem víc času. Svět je tak nastavený. Granty jsou náročné, ale díky za ně, protože nám to rekonstrukci ohromně usnadňuje a můžeme zvýšit komfort návštěvníků.

Dá se k Merkuru ještě něco objevit?
Občas, když se člověk hrabe v ne úplně dávné historii. Na zdejší půdě jsem našel Rudé právo z 1. listopadu 1994, kde je článek, že první dlužník Fondu národního majetku jde do konkurzu, byla jím broumovská firma Komeb, která vyráběla stavebnici Merkur. Z konkurzní podstaty potom podnik koupil Jaromír Kříž.