Hravá inscenace Kocour v botách se úspěšně vrátila na Malou scénu DJKT

Jiří Teml je vyhledávaným autorem tvorby pro děti, napsal pro ně množství sborů, kantáty a tři jevištně vokální díla. Kocour v botách z roku 2008 je po Císařových nových šatech (2006) v pořadí druhou ze tří dětských oper, které Jiří Teml napsal pro Kühnův dětský sbor. Třetí pak je muzikálově laděná opera Čert a Káča (2012). Po úspěchu Císařových nových šatů si o zhudebnění Kocoura v botách přímo řekly děti z Kühnova dětského sboru. „Verzí tohoto námětu je několik a můj libretista a rozhlasový kolega Jan Tůma zvolil tu francouzskou,“ vzpomíná na vznik opery Jiří Teml.

Lilka Rybářová Ročáková má s uváděním dětských inscenací zkušenosti. Režijně nastudovala Červenou Karkulku Jiřího Pauera (v Měšťanské besedě pro festival Smetanovské dny 2010), Bastiena a Bastienku Wolfganga Amadea Mozarta (již v DJKT 2011), upravila do zkráceného tvaru Rusalku Antonína Dvořáka v inscenaci O Rusalce (DJKT 2012), inscenovala rovněž dětský muzikál O Jeníčkovi a Mařence Jany Havlatové (DJKT 2017) a znovu dílo Jiřího Pauera Žvanivý slimejš (DJKT 2019). Jako režisérka se však neomezuje jen na dětské publikum. V době svého pedagogického působení na plzeňské konzervatoři nastudovala s jejími žáky například Violu Bedřicha Smetany (2009) a v DJKT v roce 2013 monodrama pro jedinou pěvkyni Francise Poulenca Lidský hlas. Kocour v botách v roce 2016 vznikl už přímo pro Malou scénu.

Kocoura v botách instrumentoval Jiří Teml pro malý orchestr, plzeňská inscenace se hraje ve verzi pro sólový klavír. Hudba Jiřího Temla se dobře poslouchá, je melodická, s humorem podporuje text a často se objevující disonanční pasáže oživují její tok. Pro scénické uvedení v Plzni ale provedl Jiří Teml řadu dramaturgických změn, jejichž iniciátorkou byla Lilka Rybářová Ročáková. Na její přání dokomponoval postavu Vypravěče a všechny tanečky (myši, dvořané a netopýrci). Celek je tak plastičtější, barvitější a získal na divadelnosti. Tuto plzeňskou verzi převzalo Národní divadlo Brno, v Redutě ji premiérovalo v roce 2018.

Děj je jednoduchý – Kocour z pražského Žižkova je lenoch líná, místo chytání myší studuje francouzštinu a sní o cizích zemích. O těch sní i ševcovský tovaryš Frantík, který by místo spravování a šití bot měl raději za manželku princeznu a kraloval. Když kocoura vyhodí z domu zamořeného myšmi nespokojená hospodyně a Frantíka mistr švec, vydává se nesourodá dvojice do světa. Frantík obuje Kocourovi boty – svůj poslední výtvor. A pointa je na světě. Chytrý Kocour zaonačí vše tak, že se do Frantíka zamiluje francouzská princezna, tovaryš se vydává za prince, a když díky Kocourově chytrosti zvítězí nad zlým obrem, získává jeho hrad a už nic nebrání svatbě a šťastnému konci.

Dětský sbor má v tomto konceptu roli jakéhosi komentátora děje po vzoru antického chóru. Mimo příběh stojí Vypravěč, který se obrací ke sboru i publiku přímo, navíc Kocour s Frantíkem rovněž vyskočí na čas z role, aby oslovili dětské publikum. Režie Lilky Ročákové reflektuje tento koncept a nápaditě jej rozvíjí. Dětský sbor přichází na scénu v civilu, rozhlíží se v očekávání pohádky. Přichází Vypravěč, děti nasměruje na vyvýšený balkónek, odkud sbor po celou dobu představení zpívá a odkud také Vypravěč komentuje dění. Zpod balkónku, jako by ze sklepních okének, vylézají myši a v nich také mizí. Řeku, v níž se skrývá Frantík domněle oloupený o oděv, představuje vtipně role modrého igelitu umístěného na klepadle na koberce, který na jeviště rozvinou myšky, obr se skrývá v důmyslném převleku, jenž z jedné strany představuje hrad, z druhé je možné nepřímo pohlédnou do obrovy zachmuřené tváře. Atmosféru jednotlivých scén působivě navozují dětské tanečky, jejichž efekt podporuje světelný design (Antonín Pfleger). Jednoduchá scéna i kostýmy Ivany Ševčík Mikloškové dobře vytvářejí inscenační rámec.

Nejen sborové, ale i sólové zpěvní party jsou původně psány pro dětské interprety, zde je zpívají pěvci operního souboru DJKT. Party nejsou nijak náročné, ale neznamená to, že by byly úplně jednoduché. Kombinují zpěv s prózou, přechod mezi oběma polohami není úplně snadný. Hudebně nastudoval Kocoura v botách Martin Marek, jeho citlivý klavírní doprovod byl při obnovené premiéře účinkujícím přirozenou oporou. Bylo zřejmé, že všichni sólisté mají představení po všech stránkách zažité, své role provedli suverénně včetně přechodů mezi zpěvem a prózou.

Pěvecké výkony byly vyrovnané, vždy v souladu s herecky plně vypracovanými akcemi. Výborným Kocourem byla Ivana Klimentová se svým barevným mezzosopránem, která zde může rozvinout své herecké nadání nečekaným ryze komediálním směrem. Martin Švimberský jako Frantík zaujal svým dobře posazeným znělým tenorem, zcela přirozeně přecházejícím ze zpěvu do prózy a naopak, s celkově sympatickým hereckým projevem. Nadsázku příběhu vyjádřila zdařile celkovým pojetím Princezny Petra Tion, tmavým basem dodal závažnosti Obrovi Roman Dušek. Roli Krále ztvárnil zdařile Jiří Langmajer st., rozhořčenou Domácí Andrea Frídová. Pojítkem mezi sborem, sólisty a publikem je role Vypravěče – pro tento typ postavy má se svým hezky zabarveným barytonem a přirozeným hereckým projevem výborné předpoklady Miro Bartoš. V Kocourovi v botách je zúročil beze zbytku. Obdivuhodný byl výkon Dětského sboru opery DJKT Kajetán precizně připravený Annou-Marií Lahodovou. Děti zpívaly zcela samostatně bez dirigentských pokynů (klavír je umístěn v podstatě za nimi), v nástupech byl sbor zcela přesný, hlasově plně vyrovnaný. Všem sólistům i dětskému sboru bylo výborně rozumět.

Velmi dobře připravené děti z Dance center Petry Parvoničové ztvárňující myšky, netopýrky a vtipným převlekem i dvořanstvo jsou žádoucím oživením představení, jehož charakteru choreografie Petry Parvoničové plně odpovídá.

Kocour v botách se vrátil a jistě nebude mít nouzi o dětské publikum. Dětských oper je nemnoho a na scénách našich divadel se často neobjevují. Nápaditá inscenace Lilky Rybářové Ročákové hudebně zdařile provedená s Martinem Markem u klavíru bude jistě stát na začátku zájmu řady dětských diváků o operu a divadlo vůbec.

Jiří Teml: Kocour v botách
30. září 2023
Malá scéna, Divadlo J. K. Tyla

Inscenační tým
Libreto: Jan Tůma, Eliška Hrubá Toperzerová
Hudební nastudování: Martin Marek
Režie: Lilka Ročáková
Scéna a kostýmy: Ivana Ševčík Miklošková
Světelný design: Antonín Pfleger
‘Choreografie: Petra Parvoničová
Asistentka choreografky: Kateřina Steinerová
Dramaturgie: Vojtěch Frank, Zbyněk Brabec
Hudební příprava: Martin Marek, Maxim Averkiev
Sbormistryně Kajetána: Anna Marie Lahodová
Inspice: Petra Kuldová Tolašová

Účinkující
Kocour v botách: Ivana Klimentová
Frantík: Martin Švimberský
Domácí: Andrea Frídová
Princezna: Petra Tion
Obr: Roman Dušek
Král: Jiří Langmajer st.
Vypravěč: Miro Bartoš

Kajetán – dětský sbor opery DJKT
Dance Center Petry Parvoničové