Belgické krutosti v Kongu: Muž se musel dívat, jak mu jedí ženu a dceru
Krutosti, kterých se Belgičané dopouštěli v Kongu, se příliš často nezmiňují.
Navštivte také:
VIDEO: Argentinské lety smrti: Státem sponzorované vraždění
Alice Seeley Harrisová byla významnou dokumentární fotografkou, která v Africe zároveň šířila křesťanství. Fotografii, kterou vidíte výše, pořídila v roce 1904 v Kongu, tehdejší belgické kolonii. Je na ní zachycen muž jménem Nsala, který hledí na ruku a chodidlo své pětileté dcery.
Harrisová o tomto snímku ve svém deníku poznamenala: „Ten den nesplnil svou kaučukovou kvótu, a tak Belgičany určení dozorci odřízli jeho dceři ruku a chodidlo. Jmenovala se Boali. Měla pět let. Potom ji zabili. Ale tím to neskončilo. Zabili i jeho manželku. A protože se jim to nezdálo dostatečně kruté, části jejich těl snědly a Nsalovi dali zbytky těla jeho kdysi žijícího dítěte. Jeho život byl zničen.
Částečně ho zničili už předtím, když mu vzali svobodu, ale tento čin to dokončil. A to všechno proto, že jeden muž, který žil tisíce mil odsud, stále neměl dost bohatství, a tak prohlásil tuto zemi za svou a místní museli sloužit ukájení jeho chamtivosti. Leopold vůbec nepomyslel na to, že tyto africké děti, muži a ženy stvořila tatáž Ruka, která stvořila jeho královský rod.“
Konžský svobodný stát ve střední Africe doslova vlastnil belgický král Leopold II. V letech 1885 až 1908 zde Belgičané a jejich afričtí poskokové povraždili deset milionů lidí. Odřezávali jim ruce a genitálie, bičovali je k smrti, hladem je nutili pracovat, vypalovali vesnice a děti brali jako rukojmí. Ironií je, že Leopold II. do Konga nikdy ani nevkročil.
Navštivte také:
VIDEO: Odsoudenci, kteří se dočkali nejhorších poprav v dějinách (2. část)
Drancováním místních zásob kaučuku byla pověřena firma Abir Congo Company. Koncem 19. století prodávala kilo kaučuku za 7,5násobek toho, kolik ji stálo jeho vytěžení. Na lidská práva pochopitelně nehleděla.
Dělníci, či spíše nevolníci, kteří neplnili dané kvóty, mohli být odsouzeni k smrti. Místní “policisté” přitom museli dokazovat vykonání trestu tak, že oběti odsekli ruku. Jinak by si jejich nadřízení mohli myslet, že plýtvají drahou municí přiváženou z Evropy na lov.
Část kvót se tak nejednou vyplácela v odseknutých rukou, protože jejich plnění bylo často nereálné. Není divu, že mezi vesnicemi vypukaly malé války, ve kterých vítězové odsekávali ruce poraženým a předávali je Belgičanům spolu s kaučukem.
Odseknutá pravá ruka sice teoreticky měla znamenat, že „odsouzenec“ je mrtvý, ne vždy to však znamenalo jeho smrt. Mnozí přeživší později říkali, že život jim zachránilo předstírání smrti. Dokonce se nehýbali ani tehdy, když jim odsekli ruku.
Navštivte také:
VIDEO: Odsoudenci, kteří se dočkali nejhorších poprav v dějinách (1. část)
Krutosti, které se v Kongu v těch dobách odehrávaly, později vzbudily mezinárodní pobouření. Avšak kromě toho, že pár úředníků odvolali z postů, nebyl nikdy nikdo za brutální činy potrestán.
