Nábor pěstounů by se měl zkrátit. ‚Důležitá je kvalitní příprava,‘ říká předseda sdružení
Stát se pěstounem není nijak jednoduchá věc. Výběr a příprava lidí teď trvá i přes rok a půl. Můžou za to i dlouhé čekací lhůty na psychologický posudek a na povinné přípravné kurzy. Pěstounů je přitom málo. „V jednotlivých krajích je nábor specifický, některé to umí lépe, některé hůře,“ přibližuje předseda Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd, podle kterého ministerstvo chce proces zkrátit, aby posuzování bylo zpracováváno přímo na kraji.
Popište nám, jak vypadá nábor zájemců o pěstounství. V čem je to tak složité a kolik uchazečů ten proces může odradit?
Nábor, který organizuje ministerstvo nebo jednotlivé kraje, poptáváme v rámci médií i pořadů, které jsou k tomu určené. Například viděli jsme na začátku tohoto roku Plné hnízdo, kde se mluví o pěstounech a ukazuje se praktický život pěstounů s dětmi, které dostanou. V jednotlivých krajích je nábor specifický, některé to umí lépe, jiné hůř. A potom jde o celkový proces, který je před námi.
Pěstouni si budou moci vybrat organizaci, kde se budou připravovat, vítá novelu zákona předseda Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd
Může někoho odradit ta složitost procesů?
I když je pravda, že některé kroky, které následují, to znamená, nejdříve je setkání na obci, potom další, která shromáždí základní dokumenty, to znamená, jestli ten pár nebo jednotlivec je zaměstnaný, kde bydlí, jak je na tom zdravotně, a teprve to posílá na kraj, kde se s tím pracuje dále. A ministerstvo chce tyto kroky zkrátit, aby to bylo co nejrychlejší a aby už to posuzování bylo zpracováno přímo na kraji a tam se s tím pracovalo velmi svižně.
Podle ministerstva teď vše trvá i rok a půl, nově by se mohl zkrátit na půl roku. Je tohle podle vás vůbec reálné? Nebude to třeba na úkor kvalitní přípravy pěstounů?
Naopak jsem přesvědčený o tom, že když si pěstouni budou moci vybrat organizaci, kde se chtějí připravovat, tak je to moderní systém. Nemyslíme si, že si to pěstouni chtějí zlehčit, naopak.
Netradiční letní tábor. Na statku nedaleko Bouzova se scházejí a vzdělávají pěstouni
Číst článek
Jestli ty přípravy budou kvalitní a budou opravdu spojeny i s nějakým sebepoznáním a s psychologickou podporou, tak jsem přesvědčený, že do toho rádi půjdou a budou si vybírat právě ty nejkvalitnější, aby byli připraveni na přijetí dítěte, které často má už za sebou velmi těžký kus života.
Vaše sdružení pěstounských rodin má ale k té novele nějaké připomínky. Jaké konkrétně?
Řešíme postavu psychologa, protože v novele je napsáno, že by psycholog, který by měl posuzovat vhodnost a zkušenost rodiny, jestli je schopná přijmout dítě, by měl mít povinně tři roky praxe v oblasti náhradní rodinné péče. Jsem přesvědčený, že tři roky praxe je velmi krátká doba, protože ta zkušenost v této velmi specifické oblasti náhradní rodinné péče je nezaměnitelná.
A vím, že i psychologové, kteří u nás pracují v této oblasti dvacet třicet let, máme paní, která je v této oblasti čtyřicet let, tak sama ví, kolikrát je na vážkách při rozhodování, jak posoudit danou osobu, jestli je vhodná pro dané dítě. Takže na to by bylo potřeba se ještě nějakým způsobem zaměřit, jak vychovat opravdu velmi kvalitní skupinu odborníků, kteří v té oblasti budou pracovat.
Pěstounem rychleji. Ministerstvo chce zrychlit nábor zájemců, dlouhé čekání je odrazuje
Číst článek
Nově by také pěstouni z řad příbuzných dětí, tedy většinou babičky, tety, už neměli povinnost účastnit se různých školení a spolupracovat s podpůrnými organizacemi, zároveň by přišli o příspěvek při pěstounské péči. Je tohle dobrý nápad?
Myslím si, že znovu je to o tom rozhodnutí. Na jedné straně jsou finance, které nejsou malé, ono to dělá kolem 150 000 za rok.
Ale na druhé straně je dobré si uvědomit a tu zkušenost máme, že jestli pěstounům a i těm příbuzenským nabídneme specifické vzdělávání, které je pro ně vhodné, to sdílení, nacházení cesty k dětem, které mají kus života za sebou a nelehkého, tak rádi na to vzdělávání jezdí a rádi se setkávají, rádi si sdílejí vzájemné zkušenosti, které mají z výchovy svých příbuzných, ať už je to vnuků nebo jsou to tety.
