Článek
Vy, kdož patříte do stejné kategorie, mi jistě dáte za pravdu, že jsme v naší domovině tak trochu diskriminováni.
Dodnes netuším, kdo vymyslel rčení: „Ranní ptáče dál doskáče.“ Nejspíš agitátor hledající zaměstnance do fabriky na ranní směnu. Vstát brzy ráno je pro mne výkon srovnatelný se zdoláním Mount Everestu a nezáleží na tom, jestli vstávám v 6, 7 nebo v 8, probouzím se vždy v 10. A den co den, hlavně od podzimu do jara mně totálně rozhodí psychiku následující scéna: potkávám maminu, která doslova vleče dvě plačící vzpouzející se děti ve věku přibližně 3 a 5 let ještě potemnělou ulicí do školky a čeká před ní, až otevřou. A zdaleka není jediná. A proč tak časně? Protože spěchá do práce.
A zanedlouho škola volá! Ano, ráno v 8 a hned ty nejtěžší předměty, dokud jsou žáci čilí. Opět školní rozvrh verze „skřivan“. A sovám se dostává nálepky: líní, nepozorní ba dokonce hloupí. A nikoho nezajímá, že se jejich mozek ještě nezahřál na provozní teplotu, tudíž nemůže podávat plný výkon.
Po pár letech hledáme zaměstnání. Tak kdepak pracují od desíti? V restauraci. Hm, abych nosila pivo po place… to jsem nemusela studovat. Také bych mohla nastoupit jako noční vrátný či recepční a setrvat na této pozici do důchodu, že? Holt se budu muset stát umělcem – skladatelem, spisovatelem… neboť múzy létají v noci.
Projdu-li se večer po našem městě, nabývám dojmu, že se všichni jeho obyvatelé odstěhovali nebo vymřeli. Kromě pěti důchodců u piva v místní hospodě není nikde ani živáčka. Bodejť by jo, za chvíli půjdou spát, aby byli schopni vstát ráno o půl páté a hurá na šichtu! Přiznám se, že bych to nedala, ani kdyby mi platili zlatem. A co třeba jít na večeři do restaurace po 21. hodině? To je u nás v české kotlině opravdu zcestná představa, nechceme-li vzít zavděk hambáčem z mekáče nebo kyblíkem z KFC. A což teprve vzít s sebou malé děti, jak bývá v mnoha civilizovaných zemích zvykem. V tom případě se najdou i moralisté schopni na nás poslat sociálku. Dobře, večeři vynecháme a pojďme si třeba zaplavat. Je půl deváté večer, u vchodu do plaveckého areálu uklízečka s hadrem: „Dovnitř už Vás nepustím, v devět zavíráme“. Už ani Vietnamci se svými večerkami nám příliš vstříc nevyjdou, neb se přizpůsobili českému trendu: do dvaceti a dost.
Další ožehavé téma: noční klid od 22. hodiny večerní do 6. hodiny ranní. Je víkend a v 6:05 mě budí zvuk vrtačky či jakéhosi podobného řemeslného nástroje notně připomínající startující stíhačku. Známka toho, že nade mnou bydlí skřivan, byť tohoto souseda vůbec neznám. O letních nespavcích se sekačkou ani nemluvě. A což teprve křoviňák, to je horší než rána palicí do hlavy!
Prý až budu starší, také nebudu moci ráno dospat. Tuhle teorii musel vymyslet jedině skřivan, protože starší už jsem a žádný upgrade mého vnitřního nastavení na verzi „ranní ptáče“ nedorazil. Jediní, kdo s námi sovami v našem městě soucítí, jsou popeláři, jezdí odpoledne. A že by mě probudil pošťák, také nehrozí, ti už asi nejezdí vůbec.
Docela by mne zajímalo, kolik procent z naší populace tvoříme a navrhuji zahrnout tento údaj do příštího sčítání lidu. Proč máme vyplňovat, kdy jsme se narodili a zemřeli, když existuje úřad zvaný matrika a vše ostatní o nás ví velký bratr Google? Ale kolik je u nás sov, skřivanů a ostatních, kteří nevědí, čí jsou, nikde nenajdete. Možná bychom byli překvapeni a pak by třeba naše „strana a vláda“ přijala odpovídající opatření.
Závěrem prosím všechny skřivany, kteří jsou vzhůru dřív než první kohout: Buďte k nám shovívaví. Tak jako se člověku po celý život nezmění barva kůže či sexuální orientace (ano, i ta je vrozená), nezmění se naše nastavení. Jakákoliv snaha o přepólování člověka ať už v případě leváků, homosexuálů i nás sov mívá nepříznivé vedlejší, někdy i hlavní účinky! Zkrátka stejně jako přeučený levák se nikdy nestane dokonalým pravákem ani sova donucena ráno vstávat, se nestane skřivanem.
