Hledají rodiny popravených, tajně pohřbených vězňů

Vězni byli popraveni v letech 1949–1965. Historikům se ke konci září na výzvu ozvalo šestnáct příbuzných. Více než pět desítek jich ještě zbývá najít.

Teprve letos na dvoře pankrácké věznice pracovníci Archeologického ústavu Akademie věd v odebraných vzorcích zeminy objevili částečky zpopelněných kostí.

Výjimečnému nálezu předcházelo dlouhé a náročné pátrání takřka detektivní.

Seznam devětašedesáti jmen získali badatelé vylučovací metodou. „Vytřídili jsme jména vězněných, kteří byli prokazatelně pohřbeni na jiných místech nebo jejichž ostatky byly vydány rodinám. Zbylo šedesát devět jmen,“ přiblížil vedoucí kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby Aleš Kýr.

Dát dohromady konečný seznam trvalo čtyři roky. Zbývalo najít místo, kde byly urny zničeny.

„Uvažovali jsme, že k tomu muselo dojít v bezprostřední blízkosti márnice,“ označil Kýr předpokládané místo na dvoře uprostřed pankrácké věznice.

„Tady někde vykopali jámu a sypali popel dovnitř,“ doplnil s tím, že manipulace s urnami byla v padesátých letech přísně utajována. Místo, kam se ostatky ukládaly, podle Kýra neznali ani dozorci.

„O tom věděl jen popravčí a dva jeho pomocníci. Pochopitelně i náčelník věznice, maximálně jeho zástupce,“ uvedl. Odborně stanovenou hypotézu bylo potřeba ověřit, proto se Aleš Kýr obrátil na archeology.

Že se jedná o zpopelněné ostatky popravených politických vězňů, potvrdila odborná analýza vzorků zeminy odebrané přímo ze dvora pankrácké věznice. Popravčí se tehdy řídil rozkazem ministra vnitra č. 36/1960, který stanovil, že nevydaná urna má být uložena jeden rok a po uplynutí této doby zničena. Většina uren tak byla zlikvidována v roce 1961 vysypáním popela a jeho smísením s hlínou na bývalém pankráckém popravišti.

„Chtěli jsme zjistit a potvrdit to místo, vyhledat jména popravených a dohledat pozůstalé,“ zhodnotil závěry výzkumu historik Kýr. Jedním z těch, kteří se badatelům přihlásili, byl i Jan Ungár, synovec historika a novináře Záviše Kalandry, odsouzeného a popraveného se skupinou Milady Horákové v roce 1950.

„Pro mě je to zajímavost,“ reagoval na objev. V době vykonstruovaného procesu mu byly čtyři roky a souvislosti o smrti příbuzného pochopil až v dospělosti. „Poměry byly takové, že se s námi nikdo nebavil,“ popsal Ungár.

O autorství objevu se dělí odborníci z kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby s pracovníky Národního archivu, Ústavu pro studium totalitních režimů a Vojenského historického ústavu.

Vězeňská služba nyní hledá rodiny dalších popravených a na první polovinu listopadu chystá ekumenický obřad přímo v místě bývalého popraviště pankrácké věznice.