Názory
Poslankyně Barbora Urbanová (STAN) v diskusi na ČT24 komentovala otázku významu rodiny. Její komentář vyvolal diskusi na sociálních sítích o současných ideologických proudech v politice.
Dříve snadná otázka, co znamená rodina, a proč je důležitá a proč je pro společnost základním stavebním kamenem, je nyní podle některých politiků a ideologů „složitá“ a je třeba její význam „reformovat“ – zbavit definic a omezení.
„Hodnoty typu rodina, to je přesně to, kam já bych byla ráda, aby mi nezasahoval vůbec nikdo,“ prohlásila Urbanová. „Pokud v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku budou konzervativní vlády a budou říkat, že rodina vypadá tak a tak, doufám, že Česká republika se k těmto hodnotám hlásit nebude.“
„Nemyslím si, že bychom některým lidem nebo všem lidem říkat, že rodina je maminka a tatínek a babička a dědeček a tak dále,“ dodává poslankyně za stranu Starostové a nezávislý.
Její prohlášení vzbudilo pozornost, protože strana STAN podporuje zákonnou změnu významu manželství a chce nově manželství přeměnit ze „svazku muže a ženy“ na svazek „dvou osob“, čímž vytvoří novou instituci homosexuálních a lesbických svazků. Někteří pozorovatelé „zneklidnili“, že se podle Urbanové STAN snaží i o změnu významu rodiny.
Zlatý olympionik a lékař Lukáš Polert označil Urbanovou za „pomatenou“. Nevládní spolek Aliance pro rodinu prohlášení komentoval postem: Už děti v mateřské škole“ vědí, že rodinu tvoří „maminka, tatínek, babička a dědeček“.
Hnutí STAN na svém účtu podpořilo komentáře Urbanové a uvedlo, že nebude „přijímat nenávistnou rétoriku vůči sexuálním menšinám a diktovat lidem, jak mají žít“.
Za „nenávistnou rétoriku“ považuje například prohlášení, že svazek dvou mužů „není manželství“ a do oblasti „diktování“ řadí například názor, že „rodina se přirozeně vytváří manželským vztahem, v němž otec a matka zplodí své děti a vytvářejí se tak příbuzenské vazby“.
Urbanová, která je členkou zahraničního a rozpočtového výboru Sněmovny, svým komentářem reagovala na názory poslance Jiřího Kobzy (SPD), který prohlásil, že státy takzvané Visegrádské čtyřky (V4), spojují hodnoty, jako je „rodina a národní stát“, a že spolupráci je třeba založit na „společných konzervativních hodnotách“. V4 tvoří Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko.
Progresivní politika, kterou v České republice prosazuje STAN, ale i jiné parlamentní strany, podporuje také „svobodu potratů“ zatímco konzervativci hovoří o potřebě „vážit si života“ a „neusmrcovat“ nenarozené děti.
Kladou také otázku, zda má matka lehkovážně usmrtit své vlastní nenarozené dítě nebo být vedena k tomu, aby jeho život respektovala. Souhlasí však se soudem povoleným potratem například v případě znásilnění a jiných mezních situací, do nichž se žena může dostat proti své vůli.
Urbanová prohlásila, že nechce hledat „inspiraci“ v zákazu potratů či inspiraci v pojetí tradiční rodiny, kterou podporuje například konzervativní vláda Viktora Orbána, prezidenta Maďarska. „Podoba rodiny je intimní záležitost každého z nás a nikdo druhým do toho nemá co kecat,“ píše Urbanová na platformě X.
Poslankyně za STAN také vyjádřila vůli se rozejít se zeměmi V4. „Pokud společné hodnoty a témata mít nebudeme, tak je to znak sebevědomé země a vyjádření názoru. Vždyť my přece u toho společného stolu nemusíme sedět,“ uvedla Urbanová, podle které je V4 „překonaná“.
Výhru strany Roberta Fica ve slovenských volbách komentovala Urbanová na platformě X: „Nebýt někdo (Babiš, Fico, whoever) nestačí. Usilujme o víc. O víc, než nám říkají průzkumy, třeba o slíbené reformy. O víc, než nám druzí dovolí. Nejsme v krizi demokracie, jsme v krizi výkonu moci, ze kterého jsou lidi zklamaní. Proč? Protože se přestaly dělat správné věci. Lidi to vidí a cítí. Bezradnost a ztrátu hodnot. Do příštích voleb nemáme hledat, kde se stala na Slovensku chyba, máme hledat vlastní koule.“
Hodnoty progresivní politiky „liberalismu“, které Urbanová prosazuje, blíže vysvětluje například český profesor antropologie Ivo Budil v textu níže.
Osvobodit se od všech omezení
Podle profesora RNDr. Ivo T. Budila, Ph.D., DSc., českého antropologa, vysokoškolského pedagoga a spisovatele, splnil „liberalismus“ určitou úlohu jako „ideologie lidské svobody“, ale nyní se již dostal do extrému, kdy chce společnost „osvobodit“ i od základních hodnot.
„Ukázalo se, že tato ideologie, která bojuje za neustálé rozšiřování lidské svobody a za odstraňování všech omezení, která brání v realizaci lidského potenciálu, se do průmyslového věku hodí,“ vysvětluje Budil a dodává, že od posledních desetiletí dvacátého století došlo ke zvratu.
„Tento liberalismus nás začíná osvobozovat od toho, co je základní podstatnou složkou lidské osobnosti,“ říká profesor antropologie. „Najednou se přichází s tím, že odstranit ty institucionální omezení nestačí“ a liberalisté pokračují v osvobozování a upozorňují, že tu jsou „další struktury, od kterých se musíme osvobodit“.
Liberální ideologie si tedy vybrala nový cíl, samotnou společnost a její tradiční uspořádání, a dala si za úkol „osvobodit“ člověka od tradic a tradičních hodnot.
Role muže a ženy ve společnosti jako otce a matky, omezení jazyka a rozumu „musejí být překonány“. „Proč se mám řídit rozumem, disciplínou, logikou nebo pohlavím, to je represe, to je fašismus,“ takto nad tím podle Budila tyto myšlenkové proudy uvažují.
„Jakoby se západní člověk dostal do určité antropologické pasti, protože si vytvořil doktrínu, která z něj udělala nejsvobodnější a nejkreativnější bytost v lidských dějinách, ale momentálně ho začala osvobozovat od něho samotného,“ vysvětluje profesor antropologie.
„Ústí to do nějakého nihilismu a žádná společnost, která má podobnou, takto vyhrocenou ideologii nemůže přežít,“ říká profesor Budil. „Nemá budoucnost a nemůže soupeřit s jinými společnostmi.“
Zákonitě potom podle antropologa „přijde jiná společnost, to se v dějinách děje neustále, která ji nahradí“.
Kniha volající po zrušení rodiny vyšla díky podpoře ministerstva kultury
Příkladem progresivního proudu v politice je nedávno vydaná kniha, která volá po zrušení rodiny, knihu spolufinancovalo Ministerstvo kultury.
Kniha nazvaná Zrušte rodinu americké autorky Sophie Lewisové byla nedávno vydána v českém překladu, který byl oficiálně „pokřtěn“ 27. září na půdě pražské umělecké organizace Petrovská kolektiv.
Kontroverzní kniha přitáhla pozornost pro svou obhajobu rozpuštění rodiny.
Jedná se o feministicko-marxistické pojednání „o rodině jako zdroji nespravedlnosti a nerovnosti, který překáží cestě ke svobodné společnosti a je nutné ji odstranit“, zní popis českého vydání knihy.
Ministerstvo kultury vedené Martinem Baxou (ODS), na náš dotaz o sdělení výše částky, kterou na knihu dalo prozatím neodpovědělo.
Istanbulská úmluva
Dalším příkladem je takzvaná Istanbulská úmluva, která má podle kritiků skrytý záměr zavést do českého právního řádu pojmy genderové ideologie, volající po zrušení pohlaví, či osvobození od rolí matky a otce, muže a ženy a označující společenské role za „kořen zla a násilí“.
Řada senátorů již úmluvu odmítla podpořit a senátorka Jitka Chalánková (nezávislá) prohlásila, že „Z pohledu na umění propagandy jde o geniální podvod“. Jiní ji označili za „Ideologický dokument“.
Podle genderové ideologie, která je v Istanbulské úmluvě zahrnuta, lidská přirozenost „neexistuje“, chce vytvořit „nového člověka“, říká vedoucí vědecká pracovnice Sociologického ústavu Akademie věd ČR paní Dana Hamplová.
„Zajímá mě především ta část část Istanbulské úmluvy, která se věnuje snaze změnit kulturní vzorce, protože to je věc, která je na tom možná nejkontroverznější, že se státy zavazují, že změní chápání základních pojmů a vztahů a stereotypů, týkajících se mužů a žen,“ vysvětluje profesorka Hamplová.
Co je genderová ideologie?
Kritickou otázkou, kterou je třeba hned na začátku zodpovědět, je podle Hamplové „jestli vůbec existuje něco jako lidská přirozenost“.
Historicky máme v Evropě podle profesorky dvě tradice, „jedna je ta, řekněme, židovsko-křesťanská tradice, která věří, že člověk byl stvořen k obrazu božímu, má nějakou přirozenost danou“. Respektive, když byl člověk stvořen, bylo vytvořeno i jeho lidství, tedy byl člověku dán určitý charakter nebo „lidská povaha“, která dělá člověka člověkem.
Druhá „tradice“, na jejíž vlně přichází „genderová ideologie“ se spojuje se jménem Johna Locka a sahá až do starého Řecka, a ta vidí člověka jako tabula rasa – jako nepopsaný list, který teprve výchovou a socializací přijímá svoji podstatu, vysvětluje profesorka Hamplová. Jde tedy o představu, že povaha, charakter nebo lidská přirozenost jsou pouhými „konstrukty“ vytvořenými lidmi a společností.
„Pro dnešní diskusi je asi podstatné to, že v podstatě ty dvě hlavní ideologie, politické ideologie nebo myšlenkové proudy 19. a 20. století, jsou založené na té druhé tradici, na představě, že lidská přirozenost je velmi tvárná, v podstatě je ji možné nějakým způsobem do značné míry (měnit). Tedy vlastně se jedná o představu, že něco takového, jako lidská přirozenost, neexistuje,“ říká profesorka Hamplová.
