Trať jsme se naučili stavět sami. Rozdávat lidem radost je naše motto, říká zakladatel Kolínské řepařské drážky

S pěti nadšenci obnovil Tomáš Vanča Kolínskou řepařskou drážku. S úsměvem a pohledem na zapřaženou, již nastartovanou soupravu, se zasnil. Co všechno je v tomhle laskavém, vlídném, nadšeném pohledu?

Určitě láska k železnici. Baví nás si s železnicí hrát, ale i sloužit lidem, vozit lidi. Je v tom obrovská radost, že se to povedlo vybudovat. Že tu dneska není skládka nebo dvoumetrová lebeda.

8 fotografií

Jak jste se naučili pokládat koleje? Jste experti na kolejovou dopravu? Když tady před dvaceti lety nic nebylo, kdo vám pomáhal?

Na začátku jsme to pojali tak, že jsme obnovu dráhy zadali firmě, ale když jsme museli prvních 1650 metrů po té firmě předělat, upravit a dodělat, řekli jsme si, že takhle teda ne, a naučili jsme se trať stavět sami. Máme na to dneska dokonce živnost. Je to cesta, kterou jsme se museli dát, která nás k tomu přinutila.

Kolik kilometrů kolejí se vám za tu dobu existence spolku podařilo postavit?

Čtěte také

V jídelním voze se potkává celý svět, říká vrchní jídelního vozu. Jízda ve vlaku pro něj představuje divadlo

Dráhu jsme budovali postupně, protože nebyly peníze na vybudování celé dráhy. Dneska můžeme mít radost, že jezdíme po pěti kilometrech dráhy, tam a zpět deset kilometrů. Je to z Kolína přes Ovčáry do Býchor a zpět.

Budu si tady moct koupit svůj pražec, když se rozhodnu, že vás podpořím? Protože jste tady vydupali ze země včetně nádraží, výtopny a velmi přátelské, téměř prvorepublikové atmosféry něco neuvěřitelného...

Ano. Každý, kdo chce podpořit řepařskou dráhu, si může zakoupit pražec. Už tisíc lidí má tady svoji cedulku se jménem nebo nějakým heslem. Máme radost z toho, že tak veliká skupina lidí nás podpořila a díky tomu je dráha postavená. V dnešní době chceme obnovit druhou parní lokomotivu Henschel „Riesa“ 1943, bylo by úplně skvělé, kdyby nás lidé podpořili i v této snaze.

Jedeme tady zmíněnou lokomotivou, za námi jsou zapřažené vagóny, které mají erb Kolínské řepařské drážky a ten erb působí velmi feudálně. Odkud se vzal?

Vagóny jsou opatřeny erbem|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Snažíme se navazovat na to, že dráha byla původně šlechtickou dráhou. Její historie sahá až do roku 1894. Dráhu vymyslel rytíř Horský. Byl to i průkopník v oblasti zemědělství, má svůj erb, má tam radlici. Je to průkopník nejen v oblasti zemědělství, ale vymyslel i střídání plodin, řadu nástrojů, nářadí a řepná dráha měla pomoci v těžké dřině svážení cukrové řepy v zimním období do cukrovaru rytíře Horského. Byl to na tu dobu obrovský pokrok.

Stojíme na krásném nádraží – první republika, za námi výtopna, vedle velké depo pro mašinky, krásná hrázděná budova... Ale nic z toho tady nebylo. Kde jste to všechno vzali? Kde jste vzali plány, artefakty, stará návěstidla, staré váhy, cedule, tamhle je lampárna...

Čtěte také

Parní lokomotiva je symbióza topiče a strojvedoucího, když jeden selže, druhý je nahraný, vypráví historik lokomotiv

Je to úsilí zhruba 22 let, shánění historických artefaktů, které jsme tady osadili. Máme tady třeba historickou pumpu z období Rakouska-Uherska, starý výstražný sloupek taky z období Rakouska-Uherska, ale i staré závory, nádrž na vodu pro parní lokomotivu, kterou bylo možno zahlédnout na nějakém nádraží...

Sehnali jsme nejen vagóny a lokomotivy, ale i tyto doplňky, které vytváří tu atmosféru. A ještě to zdaleka není hotové. Čeká nás mnoho úkolů, aby se tu lidem líbilo, aby to potěšilo každého, tak jak to máme napsané na prospektech. Nechceme, aby to bylo jen napsané.

Proč je radost jedno z klíčových slov? Během našeho rozhovoru jste ho několikrát použil...

Myslím si, že by člověk neměl žít sám pro sebe. Má rozdávat radost druhým lidem, je to naše motto. Mělo by to platit pro všechny profese a všechny lidi na celém světě. A pak by to možná tady vypadalo trošičku jinak.

Kde se u Tomáše Vanči vzala vášeň pro železnici? Kdo nebo co je šotouš a jak toto slovo vzniklo? A jak vypadají Řepánkovy slavnosti? Poslechněte si celý rozhovor.