Nejslavnější volnou adaptací Conradovy novely je bezpochyby Apokalypsa F. F. Coppoly z roku 1979, která příběh z někdejšího Belgického Konga působivě přesadila do soudobé indočínské džungle.
Plavba temnými vodami koloniálního uzurpátorství, potlačovaných vášní, démonů a šílenství ale našla množství dalších interpretací, mj. ji na konci třicátých let zpracoval pro rozhlas tehdy třiadvacetiletý Orson Welles, který plánoval protifašisticky pojatou adaptaci Srdce temnoty i jako svůj první film (nakonec jím byl Občan Kane).
Podobně jako Coppolova Apokalypsa hledá i nynější Jařabův Hadí plyn poselství Conradovy předlohy pro aktuální dějinnou epochu. V srdci nové adaptace spočívá docela nosná myšlenka: za utiskovanými, manipulovanými a nevyzpytatelnými příslušníky jiných etnik už nemusejí bílí Evropané cestovat na jiné kontinenty; zástupy imigrantů je konfrontují s dědictvím kolonialismu v bezprostřední blízkosti.
Ústřední hrdina příběhu se svým doprovodem proto sice i tentokrát pluje po jinotajné řece, ale zůstává přitom za humny svého středoevropského domova.
Na cestu za temným poznáním se tentokrát vydává vysokoškolský učitel evropského formátu Robert Klein (Stanislav Majer), který pátrá po svém bratrovi. Nechal se pro ten účel najmout od společnosti, jejíž je jeho bratr klíčovým zaměstnancem.
Zmíněná firma podniká v oboru lovu úhořů („hadů“), ale mnohem podstatnější je, že na území, které kdesi na Balkáně ovládá, jsou bohatá naleziště plynu. Zástupce firmy Klein (Václav Vašák) se vymkl kontrole, organizuje uprchlíky z Afriky, aby pro něj pracovali, dává jim šanci na lepší život, ale zároveň je tvrdě vykořisťuje.
Hadí plynČR, SR, Rumunsko 2023
Premiéra 28. září 2023 |
Jeho bratr Robert s ním má navázat kontakt a přivést jej k rozumu. Na cestě jej doprovází mj. upjatý představitel firmy (Martin Pechlát), významnou postavou se stává také Kleinův „poddaný“ (Daniel Fischer), jehož cestovatelé potkávají.
Realita se rozmlžuje, hodnoty se rozpadají, krutost roste, vše pak ústí v nevyhnutelný střet obou bratrů a ve výpověď o temnotách této doby: mnohem víc ovšem chtěnou, než přesvědčivě předvedenou.
Afrika v Rumunsku
Hadí plyn jako by si nedokázal vybrat, o čem chce vlastně být. Neodvažuje se jít cestou aktualizace do té míry, že by se snažil předvést skutečnou situaci imigrantů na evropském kontinentu. Místo toho křečovitě vytváří na východě Evropy jakousi alternativní Afriku, kde se jen uplatňují koloniální stereotypy z minulých století. Tím ovšem celý místní a časový posun příběhu prakticky ztrácí smysl. Nemluvě o tom, že „přízračné“ výjevy z rumunské divočiny osídlené Afričany jsou ze všeho nejvíc nechtěně komické.
Baťa už zase brání pokroku. Filmaři ve své snaze přispět k genderové osvětě příliš tlačí na pilu |
Ani osobní ponor Roberta Kleina do hlubin vlastního nitra není nijak ohromující. Hrdina sice neustále enigmaticky naznačuje, že utíká před jakousi osobní temnotou, ale luštění této hádanky nenabízí žádný zřetelný výstup nad rámec prvoplánových banalit.
Ve výsledku je Jařabova filmová adaptace Conradova tíživého podobenství především svévolná hra s nápady, které neprovokují tím, že by v přízračné nadsázce kriticky odrážely skutečnost (jako v případě Apokalypsy), ale tím, že ji ignorují a nahrazují výmysly. I to by nakonec mohlo být alespoň zábavné, to by ale tahle řeka musela téct o poznání svižněji.
