Po kopečku pochoduje stádo oveček, nad nimi se točí lopatky větrného mlýna. Opodál zase horníci s vozíky vyvážejí ze skal nakutané poklady a dole pod nimi pod malým přístřeškem dva truhláři řežou dříví.
To je jen nepatrná část Krýzových jesliček v Muzeu Jindřichohradecka, které se po sedmi letech renovace zase kompletně a v novém představují návštěvníkům. Tým restaurátorů vrátil figurkám největšího lidového mechanického betlému na světě původní barvy a některé dokonce nově rozpohybovali. Od roku 1998 jsou jesličky zapsané v Guinnessově knize rekordů.
„Ani jsme netušili, co nás čeká a co se všechno objeví. Například mechanismus, který hýbal figurkami, byl velice složitý a už hodně rozbitý. Když jsme se například snažili sehnat stejné materiály, jaké používal kdysi pan Krýza, tak už to nešlo. S tím mechanismem měli naši technici opravdu spoustu práce,“ podotkla jedna z restaurátorek Tereza Bušková Krninská.
Jindřichohradecký punčochářský mistr Tomáš Krýza tvořil jesličky ve svém domku dlouhých šedesát let. A používal na jejich výrobu všechno možné, papír, dřevo, sklo, porcelán či dokonce i mouku nebo kolečka od kolovrátků, válečky na těsto a špulky od nití. A když budete pozorně sledovat a počítat, měli byste dojít k tomu, že se jeho dílo skládá téměř ze 1 400 figurek, přes 140 z nich je pohyblivých. Z toho nově zhruba patnáct po nynější opravě.
Jako nejtěžší se ukázala renovace samotných figurek. Na ní pracovala Zdena Skořepová. „Měla jsem betlém rozebraný a restaurovala ho doma. S manželem jsme se pět let proplétali mezi figurkami,“ usmála se Skořepová.
„Zjistila jsem, že některé figurky byly přemalovávané dvakrát i třikrát. Chtěla jsem se tedy dostat na původní barvy, i proto jsem jemně skalpelem odstraňovala jednotlivé vrstvy,“ popsala Škořepová jeden z mnoha pracovních postupů.
Betlém z 19. století se muzeum rozhodlo kompletně opravit po padesáti letech. Krýzovo dílo se restaurovalo dvakrát: v roce 1935, kdy se jesličky nastěhovaly do muzea, a v roce 1967, kdy se přemístily z přízemí do prvního patra. Restaurátoři nyní vyměnili osvětlení a také jinak uspořádali jednotlivé scény, aby na sebe lépe navazovali. Celá renovace vyšla na téměř čtyři miliony korun.
„Rozhodovali jsme se, jestli je opravovat za běžného provozu muzea nebo na několik let expozici úplně zavřít. Jinými slovy tedy drasticky snížit návštěvnost, protože většinu našich návštěvníků láká právě betlém,“ uvedl ředitel Muzea Jindřichohradecka Jaroslav Pikal.
Muzeum v loňském roce navštívilo 47 719 lidí. Před koronavirovou krizí do něj za rok přišlo až sedmdesát tisíc návštěvníků. „Doufáme, že se tato čísla vrátí a lidé si přijdou prohlédnout, jak se nám povedlo jesličky opravit,“ doplnil ředitel Pikal.
