Článek
Díky několika osobním zkušenostem a předchozí zastávce nad seznámením s podmínkami pro práci učitelů už víme, že jejich situace není nijak snadná. I když byla pozornost věnována celé řadě prvků, jistě by neměla být vynechána další významná skupina osob.
Svůj vliv mají jistě sami rodiče. Jedna skupina se školou a s jednotlivými učiteli vcelku aktivně spolupracuje a záleží jim, aby jejich dítko prospívalo. Sami vybízejí pedagogy, aby se nebáli a klidně přitlačili. Druhá udělá cokoli, jen aby bylo co nejlépe hodnoceno. Proto jsou matky a otcové schopni se klanět, podlézat, snaží se zalíbit a nebojí se sáhnout ani po úplatku. Pochopitelněpřiměřeném. Někdy žel i po nátlakových akcích. Ve třetí narazíme na mírné kritiky. Ve čtvrté jsou kverulanti silnějšího kalibru. Část z nich si vybere jeden směr své kritiky a průběžně ho živí. Bývají jí natolik zaujati, že jsou schopni přehlédnout změny k lepšímu a dokonce i úplné odstranění kritizovaných prvků. Pak bychom mohli uvažovat, že jim nejde o vyjadřování kritických postojů za účelem pozitivní změny. Spíše bude ve hře snaha, aby se oni sami zviditelnili, upozornili na sebe a ukázali ostatním, jak jsou dobří, zorientovaní a pevní a jak dokážou probíhající procesy ovlivňovat. Druhá skupina zmíněných kverulantů se zaměřuje na pružnost a postupně střídá objekty své kritiky. Jako kdyby pedagogy na škole obcházelo „strašidlo“.
Zdaleka ne všichni si uvědomují, že na učitele a na jejich práci a vztah k ní působí řada jiných činitelů. O části z nich oni jako nezainteresovaní jedinci takřka nic nevědí. Jaký mají přehled o organizačních a dalších změnách ve škole? Jak se jich dotýkají úsporné a rozvojové programy? Co vědí o vztazích uvnitř učitelských skupin a o jejich zvláštnostech? Mají informaci, jestli ředitel a jeho zástupkyně spolupracují nebo jdou proti sobě? Jaké se na škole vytvářejí koalice? Jaký v ní vládne - i přes stanovenou a deklarovanou nestrannost - politický duch? Existuje v ní svoboda slova? Je vše pod přísnou kontrolou a učitelé mají pocit, že vyučují ve věznici? Je naopak prostor pro tvořivost? Nakolik je motivována a podporována? Nebo také kontrolována? Tvořit není jen tak! A tak lze ještě chvíli pokračovat. Kladené otázky nejsou vyumělkované. Sami učitelé na ně upozorňují, ale většinou se jim o nich nehovoří lehce. Mohou vůbec někomu důvěřovat? Rodiče obvykle nedisponují dostatečným přehledem a celou sféru nahlížejí poněkud zjednodušeně. Vidí zejména hlavní úkol učitele a své děti. Měli by si připomenout, že sami před ostatními na pracovišti a na jiných místech prezentují jednu svoji tvář, zatímco druhá zůstává více nebo méně skryta. A snaží se nevypadnout z role. Proč by škola měla být výjimkou?
Jak by mohli rodiče kladně působit. Je dobré si uvědomit, že učitel je jen člověk. Má své osobní, rodinné a pracovní starosti, byť ve srovnání s jinými mohou vyznívat jako malé. Každý má své subjektivní vnímání. Mnozí si promysleli své plány a představy a chtějí dosáhnout úspěchu. Ne vždy se jim daří postupovat, jak si představují. Zdaleka nejde jen o samotné děti. Existuje také plán výuky, pedagogické zásady, hrozba kontroly a postihu při nedodržování stanovených postupů, metod a zásad, závěrů z porad atd. Své zde sehrávají požadavky na administrativu. Nemluvě o osobní snaze dosahovat spokojenosti a ve vyšší úrovni i štěstí.
Již vícekrát jsme mohli zaslechnout názor, že než někdo začne někoho jiného kritizovat, měl by si sám vyzkoušet, jak jeho působení vypadá. Klasickým příkladem je, že každý si myslí, jak rozumí kopané a umí ji hrát. Opak je pravdou, byť mnozí dospěláci se jako malí kluci za míčem honili. Správně učit není vůbec snadné. Stačí si představit, jak jsou dnešní dospělí úspěšní nebo přesněji neúspěšní ve výchově, vedení a usměrňování svých dětí. A mají jich podstatně méně než pedagogové ve svých třídách. V zájmu úplnosti dodejme, že na ně mívají méně času než učitelé a navíc ji provozují bez organizačních nástrojů, jako jsou stanovené úkoly, osnovy, písemné práce, standardy, klasifikace a další postupy. Ale mají jiné. Částí nedisponují učitelé, když budeme myslet na tělesné tresty v podobě facek, pohlavků, kopů, úderů a praktického využití pravítek, vařeček, opasků, prutů atd. Ano, žel se stále děje…
Ukazuje se, že kdo si vyzkouší konání, které podrobuje kritice, více nebo méně reviduje své názory a postoje. Přece jen není nad vlastní zkušenost. Je na straně rodičů zájem vždy vědět více? Řada jich na oficiální schůzku nepřijde. Neobtěžují se s učiteli setkávat, aby nemuseli poslouchat nepříjemné zprávy o svých ratolestech a čelit kritice nebo aby nezpůsobili ostudu, že tam vybuchnou, nevhodně zaútočí na učitele apod. Je jasné, že chybí efektivní řešení.
Někdy působí averze z předchozího období, kdy si nepadli s pedagogem do oka, nenašli dost odvahy si vztah vyjasnit, a tak nedošlo k žádoucí nápravě. Mnohdy obě strany prokazují neschopnost se posunout, jednat a vztahy zlepšit a raději přímo napravit. Ukazuje se, že je třeba, aby všechny zúčastněné strany hledaly, snažily se a nacházely rozumná východiska a řešení. Samo se pohne jen máloco a sázet na náhodu a samovývoj jistě není optimální cestou. Navzdory dosaženému vzdělání si tak řada pedagogů počíná. A většina rodičů, byť někteří se mohou honosit VŠ tituly a významnými funkcemi v zaměstnání, se s nízkou úrovní spokojuje. Jindy nejsou ukotveni v realitě a chtějí naopak příliš mnoho. Zapomněli na svoje dětství a docházku do školy?
Celkově by bylo možné říci, že by si vystupování každého člověka zasloužilo více uznání, pochopení, tolerance, ohleduplnosti a podobných znaků. Jinými slovy bychom měli v širším měřítku uplatnit slušné chování, s nímž se žel zdaleka všude dosud nepotkáme. Jednou z horších variant je konstelace, kdy jedinec kritizuje jiného, aniž by oblasti rozuměl a chtěl o ní vědět více. Jeho stupeň přesvědčení je vysoký a jakékoli argumenty odmítá. Zdá se, že učitelé hned tak nebudou v lepší situaci. Proto sem přilepím poznámku o známém běhu na dlouhou trať. A už vůbec si netroufnu odpovědět na dotaz z nadpisu. Někdo by ale jistě byl schopen odpovědět hned. A nejspíše „ano“.
